LibreOffice Logo

Příručka aplikace Calc 25.2

Kapitola 11
Analýza dat

Používání scénářů, vyhledávání řešení, řešitele, statistik atd.

Autorská práva

Tento dokument je chráněn autorskými právy © 2025 týmem pro dokumentaci LibreOffice. Přispěvatelé jsou uvedeni níže. Dokument lze šířit nebo upravovat za podmínek licence GNU General Public License (https://www.gnu.org/licenses/gpl.html), verze 3 nebo novější, nebo the Creative Commons Attribution License (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/), verze 4.0 nebo novější.

Všechny ochranné známky uvedené v této příručce patří jejich vlastníkům.

Přispěvatelé

Pro toto vydání

Edward Olson

Olivier Hallot

 

Pro předchozí vydání

Barbara Duprey

Jean Hollis Weber

John A. Smith

Kees Kriek

Zachary Parliman

Olivier Hallot

Steve Fanning

Leo Moons

Felipe Viggiano

Skip Masonsmith

B. Antonio Fernández

Lisa Samy

Zpětná vazba

Jakékoli připomínky nebo návrhy k tomuto dokumentu prosím směřujte do fóra dokumentačního týmu na adrese https://community.documentfoundation.org/c/documentation/loguides/ (registrace je nutná) nebo pošlete e-mail na adresu: loguides@community.documentfoundation.org.

Vše, co pošlete do fóra, včetně vaší e-mailové adresy a jakýchkoli dalších osobních údajů, které jsou ve zprávě napsány, je veřejně archivováno a nemůže být smazáno. E-maily zaslané do fóra jsou moderovány.

Datum vydání a verze programu

Vydáno v Červen 2025. Založeno na LibreOffice 25.2 Community.
Jiné verze LibreOffice se mohou lišit vzhledem a funkčností.

Používání LibreOffice na systému macOS

Některé klávesové zkratky a položky nabídek jsou v systému macOS jiné než v systémech Windows a Linux. V následující tabulce jsou uvedeny nejdůležitější rozdíly, které se týkají informací uvedených v tomto dokumentu. Podrobný seznam nalezneme v nápovědě aplikace a v příloze A (Klávesové zkratky) této příručky.

Windows nebo Linux

Ekvivalent pro macOS

Akce

Nástroje > Možnosti na hlavní nabídce

LibreOffice > Předvolby na hlavní nabídce

Přístup k možnostem nastavení

Klepnutí pravým tlačítkem

Ctrl+klepnutí a/nebo klepnutí pravým tlačítkem v závislosti na nastavení počítače

Otevře se místní nabídka

Ctrl nebo Control

a/nebo Cmd nebo Command, v závislosti na klávesnici.

Používá se také s dalšími klávesami.

Alt

a/nebo Alt nebo Option v závislosti na klávesnici.

Používá se také s dalšími klávesami.

Úvod

Jakmile se seznámíme s funkcemi a vzorci popsanými v předchozí kapitole, je dalším krokem naučit se používat automatické procesy Calcu k rychlému provádění užitečných analýz dat.

Kromě vzorců a funkcí nabízí Calc různé nástroje pro zpracování dat. Tyto nástroje zahrnují funkce pro kopírování a opakované použití dat, vytváření mezisoučtů, provádění analýzy „co kdyby“ a statistické analýzy. Najdeme je v nabídkách Nástroje a Data v hlavní nabídce. Přestože tyto nástroje nejsou pro používání aplikace Calc nezbytné, mohou vám ušetřit čas a námahu při správě velkých souborů dat nebo při uchovávání vaší práce pro budoucí kontrolu.

Související nástroj, Kontingenční tabulka, zde není rozebírán kvůli své složitosti, která si zaslouží samostatnou kapitolu. Další informace nalezneme v kapitole 10, Použití kontingenčních tabulek.

Konsolidace dat

Nástroj Konsolidace umožňuje kombinovat a agregovat data rozložená na jednom nebo více listech. Tento nástroj je užitečný, pokud potřebujeme rychle shrnout velkou a rozptýlenou sadu dat pro kontrolu. Můžeme jej například použít ke sloučení více rozpočtů oddělení z různých listů do jediného rozpočtu pro celou společnost obsaženého v hlavním listu.

Chceme-li konsolidovat data:

  1. Otevřeme dokument obsahující oblasti buněk, které mají být konsolidovány.

  2. Z hlavní nabídky Data > Konsolidovat otevřeme dialogové okno Konsolidovat (1).

  3. Klepneme na pole Zdrojová oblast dat a zadáme odkaz na oblast zdrojových dat, pojmenovaný rozsah nebo jej vybereme myší. Při výběru buněk můžeme dočasně dialogové okno zmenšit pomocí tlačítka Zmenšit/Rozšířit. Nebo vybereme pojmenovanou oblast z rozevíracího seznamu vlevo od pole.

  4. Klepneme na Přidat. Vybraná oblast se přidá do seznamu Oblasti konsolidace.

  5. Pro přidání dalších zdrojových oblastí opakujeme kroky 3)  a 4) .

  6. Chceme-li odstranit položku v seznamu Oblasti konsolidace, vybereme ji a klepneme na Smazat. Výmaz se provede bez dalšího potvrzení.

  7. Klepneme na pole Kopírovat výsledky do a zadáme odkaz na první buňku cílové oblasti nebo ji vybereme myší. V rozevíracím seznamu vlevo od pole můžeme také vybrat pojmenovaný rozsah.

  8. V rozevíracím seznamu Funkce vybereme funkci pro agregaci dat. Výchozí je Součet. Mezi další dostupné funkce patří Počet, Průměr, Max, Min, Produkt, Počet (pouze čísla), SměrOdch (výběr), SměrOdchP (základní soubor), Rozptyl (výběr) a RozptylP (základní soubor).

  9. Klepnutím na OK spustíme konsolidaci. Calc provede funkci z kroku 8) na zdrojových oblastech dat a vyplní cílový rozsah výsledky.

Pokud konsolidujeme opakovaně stejné oblasti buněk, lze je změnit na opakovaně použitelné pojmenované oblasti, aby byl proces snazší. Další informace o pojmenovaných oblastech najdeme v kapitole 15, Calc jako databáze.

Obrázek 1: Dialogové okno nástroje Konsolidovat

Dialogové okno nástroje Konsolidovat

Nastavení konsolidace

V dialogovém okně Konsolidovat rozbalíme část Možnosti a získáme přístup k volbám zobrazeným na 2.

Obrázek 2: Dialogové okno Konsolidovat – část Možnosti

Dialogové okno Konsolidovat – část Možnosti

Konsolidovat podle

V této části vybereme, zda chceme konsolidovat oblasti zdrojových dat podle jejich polohy nebo podle odpovídajících štítků. Popisky konsolidace musí být obsaženy v každé oblasti a text odpovídajících popisek řádků nebo sloupců musí být shodný pro řádky nebo sloupce  , které mají být sloučeny.

Možnosti

Zaškrtnutím pole Odkaz na zdrojová data přidáme vzorce v cílové oblasti, které odkazují zpět na hodnoty ve zdrojových oblastech. Pokud vybereme tuto možnost, všechny změny provedené ve zdrojových oblastech automaticky aktualizují hodnoty v cílové oblasti.

Pokud použijeme možnost Odkaz na zdrojová data, každý zdrojový odkaz je vložen do cílové oblasti, pak uspořádán a skryt před zobrazením. Ve výchozím nastavení jsou zobrazeny pouze konečné výsledky konsolidace.

Příklad konsolidace

3, 4 5 ukazují jednoduchý příklad konsolidace pomocí tabulky s listy Rok 1, Rok 2Zkonsolidovaný prodej. 3 ukazuje obsah sešitu Rok 1 s údaji o prodeji podle regionů pro každou ze čtyř barev produktu.

Obrázek 3: Prodeje v 1. roce podle regionu

Prodeje v 1. roce podle regionu

4  ukazuje list Rok 2 s údaji o prodeji podle regionu pro každou ze čtyř barev produktu. Všimněme si odlišného pořadí štítků řádků a sloupců mezi dvěma obrázky.

Obrázek 4: Prodeje za 2. rok podle regionů

Prodeje za 2. rok podle regionů

5 zobrazuje konsolidovaná data o prodeji vytvořená pomocí nastavení dialogového okna Konsolidovat zobrazeného na 2. Všimněme si, že vzhledem k tomu, že byla vybrána možnost Odkaz na zdrojová data, klepnutím na znaménka plus (+) nalevo od dat se zobrazí odkazy vzorců zpět na zdrojové oblasti.

Zdrojové a cílové oblasti se ukládají jako součást dokumentu. Pokud později otevřeme dokument s konsolidovanými oblastmi, budou stále k dispozici v seznamu Oblasti konsolidace v dialogovém okně Konsolidovat.

Obrázek 5: Konsolidované prodeje podle regionů

Konsolidované prodeje podle regionů

Vytváření mezisoučtů

Calc nabízí dvě metody vytváření mezisoučtů: funkci SUBTOTAL a nástroj Mezisoučty.

Používání funkce SUBTOTAL

Funkce SUBTOTAL je uvedena v kategorii Matematické v Průvodci funkcemi a v balíčku Funkce na postranní liště, které jsou popsány v kapitole 9, Použití vzorců a funkcí. SUBTOTAL je relativně omezená metoda pro generování mezisoučtu a funguje nejlépe, pokud je použita pouze s několika kategoriemi.

Příklad SUBTOTAL

Pro ilustraci, jak používat funkci SUBTOTAL, používáme pracovní list s údaji o prodeji zobrazený na 6. Na prodejní data je již použita funkce Automatický filtr, což můžeme poznat podle tlačítek se šipkami dolů v záhlaví každého sloupce. Automatické filtry jsou popsány v kapitole 2, Zadávání, úpravy a formátování dat.

Obrázek 6: Údaje o prodeji s použitým automatickým filtrem (zobrazí se pouze několik prvních řádků)

Údaje o prodeji s použitým automatickým filtrem (zobrazí se pouze několik prvních řádků)

Chceme-li vytvořit součet mezisoučtu pro pole Hodnota prodeje použijeme Průvodce funkcí:

  1. Vybereme buňku, která obsahuje mezisoučet. Obvykle je tato buňka ve spodní části sloupce, který je mezisoučtem, což je například náš sloupec Hodnota prodeje.

  2. Dialogové okno Průvodce funkcemi otevřeme pomocí jedné z následujících metod (7):

Obrázek 7: Dialogové okno Průvodce funkcí

Dialogové okno Průvodce funkcí

  1. V seznamu Funkce dialogového okna Průvodce Funkce vybereme položku SUBTOTAL a klikneme na tlačítko Next.

  2. Do pole Funkce na pravé straně dialogového okna zadáme číselný kód funkce. Tento kód musí být hodnota v rozsahu 1 až 11 nebo 101 až 111 s významem každé hodnoty uvedené v 1.

Hodnoty 1 až 11 zahrnují skryté hodnoty ve vypočítaném mezisoučtu, zatímco hodnoty 101 až 111 je nezahrnují. Skrývání a zobrazování dat je popsáno v kapitole 2, Zadávání, úpravy a formátování dat. Filtrované buňky jsou funkcí SUBTOTAL vždy vyloučeny.

Tabulka 1: Čísla funkce SUBTOTAL

Číslo funkce
(zahrnuje skryté hodnoty)

Číslo funkce
(ignoruje skryté hodnoty)

Funkce

1

101

AVERAGE

2

102

COUNT

3

103

COUNTA

4

104

MAX

5

105

MIN

6

106

PRODUCT

7

107

STDEV

8

108

STDEVP

9

109

SUM

10

110

VAR

11

111

VARP

  1. Klepneme na pole Rozsah a zadáme odkaz na oblast Hodnota prodeje nebo vybereme buňky myší (7). Při výběru buněk můžeme dočasně dialogové okno zmenšit pomocí tlačítka Zmenšit/Rozvinout.

  2. Klepnutím na OK zavřeme dialogové okno Průvodce funkcí. Buňka vybraná v kroku 1)  nyní obsahuje celkovou hodnotu prodeje.

  3. Klepneme na tlačítko automatického filtru v horní části sloupce Zaměstnanec a odstraníme všechna zaškrtnutí z oblasti Standardní filtr kromě těch vedle Brigitte(prázdný). Buňka vybraná v kroku 1)  by nyní měla odrážet součet všech Brigitiných tržeb (8).

Pokud oblast buněk použitá pro výpočet mezisoučtu obsahuje další mezisoučty, tyto mezisoučty nebudou v konečném součtu započítány. Podobně, pokud tuto funkci použijeme s automatickými filtry, zobrazí se pouze data splňující aktuální výběr filtrů. Všechna filtrovaná data jsou ignorována.

Obrázek 8: SUBTOTAL výsledek prodeje Brigitte

SUBTOTAL výsledek prodeje Brigitte

Nástroj Mezisoučty

Calc nabízí nástroj Mezisoučty jako komplexnější alternativu k funkci SUBTOTAL. Na rozdíl od SUBTOTAL, který pracuje pouze na jednom poli, může nástroj Subtotals vytvářet mezisoučty až pro tři pole uspořádaná v označených sloupcích. Rovněž seskupuje mezisoučty podle kategorií a automaticky je třídí, čímž se eliminuje nutnost používat automatické filtry a filtrovat kategorie ručně.

Použití nástroje Mezisoučty

Vložení hodnot mezisoučtu do sešitu:

  1. Vybereme oblast buněk pro mezisoučty, které chceme vypočítat, a nezapomeneme zahrnout popisky záhlaví sloupců. Můžeme také kliknout na jednu buňku v rámci dat, aby mohl Calc automaticky identifikovat rozsah.

  2. Výběrem Data > Mezisoučty z hlavní nabídky otevřeme dialogové okno Mezisoučty (9).

  3. V rozevíracím seznamu Seskupit podle na kartě 1. skupina vybereme název sloupce. Položky v rozsahu buněk z kroku 1) budou seskupeny a seřazeny podle odpovídajících hodnot v tomto sloupci.

  4. V poli Spočítat mezisoučty pro na kartě 1. skupina vybereme sloupec obsahující hodnoty, ze kterých se má spočítat mezisoučet. Pokud později změníme hodnoty v tomto sloupci, Calc automaticky přepočítá mezisoučty.

  5. V poli Použít funkci na kartě 1. skupina vybereme funkci pro výpočet mezisoučtů ve sloupci vybraném v kroku 4).

  6. Opakováním kroků 4) a 5) vytvoříme mezisoučty pro další sloupce na kartě 1. skupina.

  7. Další dva mezisoučty můžeme vytvořit pomocí karet 2. skupina3. skupina, zopakujeme-li kroky 3) až 6). Pokud si nepřejeme přidat další skupiny, necháme seznam Seskupit podle pro každou stránku nastavený na „- žádné -“.

  8. Klepneme na OK. Calc přidá do oblasti buněk mezisoučet a celkový součet řádků.

Obrázek 9: Dialogové okno Mezisoučty

Dialogové okno Mezisoučty

Pro příklad našich prodejních údajů je částečný pohled na výsledky znázorněn na 10. Nastavení skupiny jsou uvedena v 2.

Tabulka 2: Nastavení skupiny použité v dialogovém okně Mezisoučty, například údaje o prodeji

Tabulátor

Seskupit podle

Spočítat mezisoučty pro

Použít funkci

1. skupina

Zaměstnanec

Hodnota prodeje

Součet

2. skupina

Kategorie

Hodnota prodeje

Součet

3. skupina

- žádné -

-

-

Souhrn mezisoučtu

Při použití nástroje Mezisoučty vloží Calc souhrn nalevo od sloupce číslo řádku. Tato osnova představuje hierarchickou strukturu mezisoučtů a může  skrýt nebo zobrazit data na různých úrovních hierarchie pomocí číslovaných indikátorů sloupců v horní části osnovy nebo indikátorů skupin, označených znaménky plus (+) a minus (-).

Tato funkce je užitečná, pokud máme mnoho mezisoučtů, protože můžeme jednoduše skrýt detaily, jako jsou jednotlivé položky, a vytvořit tak souhrn údajů. Další informace o používání osnov najdeme v kapitole 2, Zadávání, úpravy a formátování dat.

Chceme-li souhrny vypnout, vybereme Data > Seskupení a souhrn > Odstranit souhrny z hlavní nabídky. Chceme-li je obnovit, vybereme Data > Seskupení a souhrn > Automatické souhrny.

10 ukazuje přehled našeho příkladu prodejních údajů.

Obrázek 10: Částečný pohled se souhrnem na údaje o prodeji s mezisoučty

Částečný pohled se souhrnem na údaje o prodeji s mezisoučty

Sloupec 1 představuje nejvyšší úroveň seskupení, celkový součet všech zaměstnanců. Sloupce 2 až 5 zobrazují sestupné úrovně skupin takto:

Možnosti nástroje Mezisoučty

Pro přístup k následujícím nastavením klepneme v dialogovém okně Mezisoučty na kartu Možnosti:

Seskupení

Definuje, jak jsou uspořádány mezisoučty.

Obrázek 11: Karta Možnosti v dialogovém okně Mezisoučty

Karta Možnosti v dialogovém okně Mezisoučty

Řazení

Definuje způsob řazení dat mezisoučtů. Tato část je deaktivována, pokud není zaškrtnuto Předřadit oblast podle skupin.

Obnovení a odstranění

V dialogovém okně Mezisoučty použijeme tlačítko Vrátit pro zrušení všech změn provedených na aktuální záložce. Pro odstranění všech mezisoučtů, které již byly vytvořeny pomocí nástroje Mezisoučty použijeme tlačítko Odstranit. Tyto funkce používáme opatrně, protože se nezobrazuje žádný potvrzovací dialog.

Používání scénářů

Scénáře jsou uložené a pojmenované oblasti buněk. Lze je použít k zodpovězení otázek „co kdyby“ týkajících se našich dat. Pro stejnou sadu výpočtů můžeme vytvořit více scénářů a rychle mezi nimi přepínat a zobrazit výsledky každého z nich. Tato funkce je užitečná, pokud potřebujeme vyzkoušet účinky různých podmínek na výpočty, ale nechceme se zabývat opakovaným ručním zadáváním dat. Pokud například chceme vyzkoušet různé úrokové sazby pro investici, můžeme pro každou sazbu vytvořit scénáře a poté mezi nimi přepínat, abychom zjistili, které sazby pro nás nejlépe fungují.

Vytváření scénářů

Postup vytvoření nového scénáře:

  1. Vybereme buňky, které obsahují hodnoty, které se mezi scénáři změní. Chceme-li vybrat více oblastí, podržíme při klepání klávesu Ctrl. Musíme vybrat alespoň dvě buňky.

  2. V hlavní nabídce zvolíme Nástroje > Scénáře a otevřeme dialogové okno Vytvořit scénář (12).

Obrázek 12: Dialogové okno Vytvořit scénář

Dialogové okno Vytvořit scénář

  1. Zadáme název nového scénáře do pole Název scénáře.

Při pojmenování nového scénáře použijeme jedinečný název, který jej jasně identifikuje a odliší od ostatních scénářů. Výchozí název navržený programem Calc nemusí být tou nejlepší volbou, zejména pokud máme velkou sadu scénářů.

  1. Volitelně přidáme informace do pole Komentář. Příklad na 12 zobrazuje výchozí komentář.

  2. Klepnutím na OK okno zavřeme. Nový scénář se po vytvoření automaticky aktivuje.

  3. Dalších scénáře vytvoříme opakováním kroků 1)  až 5) . Vybereme stejný rozsah buněk, který jsme použili pro první scénář, a vytvoříme více scénářů pro stejné výpočty.

Chceme-li sledovat, které výpočty jsou závislé na našich scénářích, použijeme po označení buněk scénáře příkaz Nástroje > Detektiv > Sledovat závislé v hlavní nabídce. Další informace o nástroji Detektiv nalezneme v kapitole 9, Použití vzorců a funkcí.

Nastavení scénáře

Část Nastavení dialogového okna Vytvořit scénář (13) obsahuje následující možnosti:

Obrázek 13: Dialogové okno Vytvořit scénář – Nastavení

Dialogové okno Vytvořit scénář – Nastavení

Zobrazit ohraničení

Umístí barevný rámeček kolem oblasti buněk, která obsahuje scénář (14).

Obrázek 14: Scénář oblast buněk s ohraničením

Scénář oblast buněk s ohraničením

Chceme-li vybrat barvu ohraničení, použijeme rozevírací pole vpravo od této možnosti. Ohraničení má záhlaví zobrazující název aktivního scénáře a tlačítko se šipkou dolů, které otevírá rozevírací seznam všech scénářů definovaných pro aktuální oblast buněk. Výběrem v tomto seznamu můžeme přejít na jiný scénář.

Kopírovat zpět

Zkopíruje všechny změny provedené v hodnotách buněk scénáře zpět do aktivního scénáře. Pokud zrušíme zaškrtnutí této možnosti, nebude možné přepsat počáteční hodnoty scénáře. Skutečné chování nastavení Kopírovat zpět závisí na aktuální ochraně buněk a listů a nastavení volby Zabránit změnám (viz 4 na stránce 1).

Měli bychom být opatrní, abychom nepřepsali starý scénář při vytváření nového scénáře z buněk scénáře s povolenou volbou Kopírovat zpět. Chceme-li se této situaci vyhnout, vytvoříme nejprve nový scénář s povolenou volbou Kopírovat zpět a poté, po jeho aktivaci, změníme hodnoty.

Kopírovat celý list

Vytvoří kopii listu s novým aktivním scénářem. List je pojmenován po tomto scénáři. Mějme na paměti, že změna hodnot scénáře na listu kopie neovlivní aktivní scénář, i když je volba Kopírovat zpět povolena.

Zabránit změnám

Zabraňuje změnám scénáře s povolenou volbou Kopírovat zpět, když je list chráněn, ale buňky nejsou. Zabraňuje také změnám nastavení scénáře, zatímco je list chráněn. Tato možnost a její účinky jsou podrobněji vysvětleny v následující části.

Změna scénářů

Scénáře mají dva aspekty, které lze nezávisle změnit:

Rozsah, v jakém mohou být tyto aspekty změněny, závisí na vlastnostech aktivního scénáře a ochraně aktuálního listu a buněk. Další podrobnosti o ochraně listu a buněk najdeme v kapitole 2, Zadávání, úpravy a formátování dat.

Změna vlastností scénáře

3  shrnuje, jak ochrana listů a možnost Zabránit změnám ovlivní schopnost změnit vlastnosti scénáře.

Tabulka 3: Změna vlastností scénáře

Ochrana listu

Zabránit změnám

Změny vlastností

Povoleno

Povoleno

Žádné vlastnosti scénáře nelze změnit.

Povoleno

Zakázáno

Zobrazit ohraničeníKopírovat zpět lze změnit. Zabránit změnámKopírovat celý list nelze změnit.

Zakázáno

Jakékoli nastavení

Všechny parametry scénáře kromě Kopírovat celý list lze změnit. V tomto případě volba Zabránit změnám nemá žádný účinek.

Změna hodnot buněk scénáře

4 shrnuje interakci různých nastavení při provádění změn hodnot buněk scénáře.

Tabulka 4: Změna hodnot buněk scénáře

Ochrana listu

Ochrana buněk scénáře

Zabránit změnám

Kopírovat zpět

Změna povolena

Povoleno

Zakázáno

Povoleno

Povoleno

Hodnoty buněk scénáře nelze změnit.

Povoleno

Zakázáno

Zakázáno

Povoleno

Hodnoty buněk scénáře lze změnit a scénář je aktualizován.

Povoleno

Zakázáno

Jakékoli nastavení

Zakázáno

Hodnoty buněk scénáře lze změnit, ale scénář není aktualizován kvůli nastavení Kopírovat zpět.

Povoleno

Povoleno

Jakékoli nastavení

Jakékoli nastavení

Hodnoty buněk scénáře nelze změnit.

Zakázáno

Jakékoli nastavení

Jakékoli nastavení

Jakékoli nastavení

Hodnoty buněk scénáře lze změnit a scénář je aktualizován nebo ne, v závislosti na nastavení Kopírovat zpět.

Práce se scénáři pomocí Navigátoru

Scénáře, které byly přidány do tabulky, lze zobrazit pomocí Navigátoru. Pokud chceme otevřít scénář, vybereme v hlavní nabídce volbu Zobrazit > Navigátor, poté klepneme na ikonu Scénáře v Navigátor a vybereme scénář ze seznamu (15). Všechny definované scénáře jsou uvedeny spolu s komentáři zadanými při vytváření každého scénáře. Stejné funkce můžeme používat také v okně Navigátor v postranní liště. Další informace o aplikaci Navigátor nalezneme v kapitole 1, Úvod.

Obrázek 15: Scénáře v Navigátoru

Scénáře v Navigátoru

Chceme-li použít scénář na aktuální list, poklepeme na název scénáře v Navigátoru.

Pokud chceme scénář odstranit, klepneme na jeho název v Navigátoru pravým tlačítkem myši a vybereme možnost Odstranit nebo po jeho výběru stiskneme klávesu Odstranit. Zobrazí se potvrzovací dialog.

Chceme-li upravit scénář, klepneme pravým tlačítkem na název v Navigátoru a vybereme Vlastnosti. Calc zobrazí dialogové okno Upravit scénář, které je podobné dialogovému oknu Vytvořit scénář (12).

Použití nástroje Vícenásobné operace

Podobně jako u scénářů provádí nástroj Vícenásobné operace analýzu našich výpočtů. Na rozdíl od scénářů, které představují jednotlivé soubory hodnot pro více proměnných vzorce, však tento nástroj používá oblast hodnot pouze pro jednu nebo dvě proměnné. Poté použije jeden nebo více vzorců pro vytvoření odpovídající oblasti řešení. Vzhledem k tomu, že každé řešení je spojeno s jednou nebo dvěma hodnotami proměnných, lze oblasti proměnných i řešení snadno uspořádat do tabulky. Nástroj Vícenásobné operace je proto ideální pro vytváření dat, která lze snadno číst, sdílet nebo vizualizovat pomocí grafů.

Příprava a dobrá organizace může použití tohoto nástroje relativně ulehčit. Doporučujeme například uchovávat vaše data pohromadě na jednom listu a pomocí nadpisů identifikovat vzorce, proměnné a oblasti tabulek.

Vícenásobné operace s jedním vzorcem a jednou proměnnou

Nejjednodušší způsob, jak se naučit používat nástroj Vícenásobné operace, je začít s jedním vzorcem a jednou proměnnou. Pokyny pro použití nástroje s více vzorci nebo se dvěma proměnnými nalezneme níže v kapitolách "Výpočet s několika vzorci současně" a "Vícenásobné operace se dvěma proměnnými".

Chceme-li použít nástroj Vícenásobné operace s jedním vzorcem a jednou proměnnou:

  1. V buňkách listu zadáme vzorec a alespoň jednu proměnnou, kterou používá.

  2. Ve stejném listu zadáme hodnoty do oblasti buněk, která zabírá jeden sloupec nebo řádek. Tyto hodnoty jsou  použity pro jednu z proměnných vzorce, který jsme definovali v kroku 1).

  3. Myší vybereme oblast obsahující jak rozsah proměnných, který jste definovali v kroku 2) , tak sousední prázdné buňky, které následují za ním. V závislosti na tom, jak je naše oblast proměnných uspořádána, budou tyto prázdné buňky buď ve sloupci napravo (pokud je oblast ve sloupci), nebo v řádku bezprostředně pod (pokud je v řadě).

  4. Výběrem Data > Vícenásobné operace z hlavní nabídky otevřeme dialogové okno Vícenásobné operace (16).

Obrázek 16: Dialogové okno Vícenásobné operace

Dialogové okno Vícenásobné operace

  1. Klikneme na pole Vzorce a zadáme odkaz na buňku se vzorcem definovaným v kroku 1) nebo vybereme buňku myší. Při výběru buňky můžeme dočasně dialogové okno zmenšit pomocí tlačítka Zmenšit/Rozvinout.

  2. Pokud je rozsah z kroku 2) uspořádán ve sloupci, klikneme na pole Vstupní buňka sloupce a zadáme odkaz na buňku proměnné, kterou chceme použít, nebo buňku vybereme myší. Pokud je oblast v řádku, použijeme místo toho Vstupní buňka řádku.

  3. Klepnutím na OK spustíme nástroj. Nástroj Vícenásobné operace zapíše své výsledky do prázdných buněk, které jsme vybrali v kroku 3). Každá výsledná hodnota odpovídá proměnné, která s ní sousedí, a společně tvoří položky tabulky výsledků.

Příklad s jedním vzorcem a jednou proměnnou

Použití nástroje Vícenásobné operace je nejlépe vysvětleno na příkladu. Předpokládejme, že vyrábíme hračky, které prodáváme za 10 $ (buňka B1 listu). Každá hračka stojí 2$ na výrobu (B2) a máme pevné roční náklady 10 000 $ (B3). Jaký je minimální počet hraček, který musíme prodat, abychom pokryli náklady? Předpokládejme, že náš počáteční odhad prodaného množství je 2 000 kusů (B4).

Obrázek 17: Vstupy do nástroje Vícenásobné operace pro jeden vzorec, jednu proměnnou

Vstupy do nástroje Vícenásobné operace pro jeden vzorec, jednu proměnnou

Odpověď na tuto otázku:

  1. Do B5 zadáme následující vzorec: =B4*(B1-B2)-B3. Tento vzorec představuje rovnici Zisk = množství * (prodejní cena – přímé náklady) – fixní náklady. S touto rovnicí přináší naše počáteční množství zisk 6 000 $, což je vyšší než bod, kdy jsme ve ztrátě.

  2. Do buněk D2:D11 zadáme množství od 500 do 5000 v krocích po 500.

  3. Výběrem oblasti D2:E11 definujeme tabulku výsledků. Tato oblast zahrnuje hodnoty alternativního množství (sloupec D) a prázdné buňky výsledků (sloupec E).

  4. Výběrem Data > Vícenásobné operace z hlavní nabídky otevřeme dialogové okno Vícenásobné operace.

  5. Do pole Vzorce vybereme buňku B5.

Obrázek 18: Výsledky nástroje Vícenásobné operace pro jeden vzorec a jednu proměnnou

Výsledky nástroje Vícenásobné operace pro jeden vzorec a jednu proměnnou

  1. Do pole Vstupní buňka sloupce vybereme buňku B4 a nastavíme množství jako proměnnou pro naše výpočty. 17 zobrazuje list a dialogové okno Vícenásobné operace v tomto okamžiku.

  2. Klepneme na OK. Zisky pro různá množství jsou nyní uvedena ve sloupci E (18). Vidíme, že bod ztráty je mezi 1000 a 1500 prodaných hraček, a to 1250. 18  zobrazuje XY (bodový) graf znázorňující zisk jako funkci množství.

Obrázek 19: XY (bodový) graf závislosti zisku na množství prodaných hraček (příklad vizualizace)

XY (bodový) graf závislosti zisku na množství prodaných hraček (příklad vizualizace)

Výpočet s několika vzorci současně

Použití nástroje Vícenásobné operace s více vzorci následuje téměř stejný proces jako u jednoho vzorce, ale se dvěma důležitými rozdíly:

  1. Pro každý přidaný vzorec musíme také přidat do tabulky výsledků odpovídající sloupec nebo řádek, který bude obsahovat výstup tohoto vzorce.

  2. Způsob, jakým zpočátku uspořádáme vzorce, určuje, jak budou jejich výsledky zobrazeny v tabulce výsledků. Například pokud uspořádáte vzorce A, BC v jednom řádku v tomto pořadí, pak Calc vygeneruje výsledky A v prvním sloupci tabulky výsledků, výsledky B ve druhém sloupci a výsledky C ve třetí.

Nástroj Vícenásobné operace přijímá pouze vzorce uspořádané do jednoho řádku nebo sloupce v závislosti na tom, jak je orientována naše tabulka výsledků. Pokud je tabulka orientována na sloupce – tak, jak je v našem příkladu údajů o prodeji – pak musí být naše vzorce uspořádány do řádku. Pokud je tabulka orientována na řádky, musí být vzorce ve sloupci.

Dejme pozor, abychom mezi vzorce nepřidali prázdné buňky, protože vytvoří mezery v tabulce výsledků a mohou způsobit, že se některé výsledky nezobrazí, pokud pro tabulku nevybereme dostatečné množství řádků nebo sloupců.

Příklad se dvěma vzorci a jednou proměnnou

Na příkladu našich údajů o prodeji předpokládejme, že kromě celkového ročního zisku chceme vypočítat roční zisk na prodanou položku. Pro výpočet výsledků:

  1. V listu z předchozího příkladu vymažeme výsledky ve sloupci E.

  2. Do C5 zadáme následující vzorec: =B5/B4. Nyní počítáme roční zisk za prodanou položku.

  3. Pro tabulku výsledků vybereme rozsah D2:F11. Sloupec F bude obsahovat výsledky ročního zisku na položku dle vzorce v C5.

  4. Výběrem Data > Vícenásobné operace z hlavní nabídky otevřeme dialogové okno Vícenásobné operace.

  5. Do pole Vzorce vybereme oblast B5:C5.

  6. Do pole Vstupní buňka sloupce vybereme buňku B4. 20 zobrazuje list a dialogové okno v tomto okamžiku.

Obrázek 20: Vstupy pro nástroj Vícenásobné operace pro jednu proměnnou a dva vzorce

Vstupy pro nástroj Vícenásobné operace pro jednu proměnnou a dva vzorce

  1. Klepneme na OK. Nyní jsou zisky uvedeny ve sloupci E a roční zisk na položku ve sloupci F.

Obrázek 21: Výsledky nástroje Vícenásobné operace pro jednu proměnnou a dva vzorce

Výsledky nástroje Vícenásobné operace pro jednu proměnnou a dva vzorce

Vícenásobné operace se dvěma proměnnými

Při použití nástroje Vícenásobné operace se dvěma proměnnými se vygeneruje dvourozměrná tabulka výsledků. Každá proměnná definuje jeden rozměr tabulky: alternativní hodnoty jedné proměnné tvoří nadpisy řádků, zatímco hodnoty druhé proměnné tvoří nadpisy sloupců. Každá buňka v tabulce představuje jedinečnou kombinaci hodnot řádku a sloupce, přičemž výsledky se vypočítávají na základě těchto spárovaných hodnot.

Protože se jedná o dvě proměnné, musíme zadat obě pole Vstupní buňka sloupceVstupní buňka řádku. Pořadí těchto vstupů je rozhodující: pole Vstupní buňka sloupce určuje hodnoty záhlaví řádků a pole Vstupní buňka řádku určuje hodnoty záhlaví sloupců.

Protože nadpisy sloupců jsou v řádku v horní části tabulky, odpovídají poli Vstupní buňka řádku. Podobně jsou názvy řádků ve sloupci, takže odpovídají poli Vstupní buňka sloupce.

Pokud použijeme dvě proměnné, nebude nástroj Vícenásobné operace fungovat s více vzorci. To nám umožní zadat další vzorce, ale nevygeneruje očekávané výsledky pro žádný vzorec mimo prvního.

Výpočet se dvěma proměnnými

V našem příkladu prodeje předpokládejme, že kromě měnícího se množství prodaných hraček také chceme měnit jednotkovou prodejní cenu. Pro výpočet výsledků:

  1. Rozbalte tabulku prodejních dat zadáním 8$, 10$, 15$20$ v oblasti E1:H1.

  2. V tabulce výsledků vybereme oblast D1:H11.

  3. Výběrem Data > Vícenásobné operace z hlavní nabídky otevřeme dialogové okno Vícenásobné operace.

  4. Do pole Vzorce vybereme buňku B5.

  5. Do pole Vstupní buňka řádku vybereme buňku B1. Nadpisy sloupců – 8$, 10$, 15$ a 20$ – jsou nyní propojeny s proměnnou jednotkové prodejní ceny definované v buňce B1.

  6. Do pole Vstupní buňka sloupce vybereme buňku B4. Nadpisy řádků – 500, 1000, …, 5000 – jsou nyní spojeny s proměnnou prodaného množství definovanou v buňce B4. 22 zobrazuje list a dialogové okno v tomto okamžiku.

  7. Klepneme na OK. Zisky z různých prodejních cen a množství jsou nyní uvedeny v oblasti E2:H11 (obrázek 1).

Obrázek 22: Vstupy pro nástroj Vícenásobné operace pro dvě proměnné

Vstupy pro nástroj Vícenásobné operace pro dvě proměnné

Obrázek 23: Výsledky nástroje Vícenásobné operace pro dvě proměnné

Výsledky nástroje Vícenásobné operace pro dvě proměnné

Používání funkce Hledat řešení

Kromě scénářů a nástroje Vícenásobné operace nabízí Calc třetí nástroj pro analýzu "co když" s názvem Hledání řešení. K výpočtu výsledku ze zadaných hodnot se obvykle používá vzorec. Při hledání cílů však začínáme s požadovaným výsledkem a zpětně hledáme hodnoty, které ho vytvářejí. Tato funkce je užitečná, pokud známe požadovaný výsledek, ale potřebujeme zjistit, jak ho dosáhnout nebo jak by se mohl změnit, pokud upravíme určité podmínky.

V jednom hledání řešení lze najednou změnit pouze jeden argument. Pokud potřebujeme vyzkoušet více argumentů, musíme u každého z nich spustit samostatné hledání řešení.

Příklad hledání řešení

Předpokládejme, že chceme vypočítat roční úrokový výnos účtu. Pro výpočet ročního úroku (I), musíme vytvořit tabulku s hodnotami pro kapitál (C), délku úrokového období v letech (n) a úrokovou sazbu (i). Vzorec je I = C*n*i.

Předpokládejme, že úroková sazba i = 7,5 % (buňka B3 listu) a délka periody n = 1 (B2) zůstávají konstantní. Chceme vědět, kolik investičního kapitálu C je zapotřebí k dosažení návratnosti I = 15 000 $. Předpokládejme, že náš počáteční odhad kapitálu je C = 100 000 $ (B1).

Pro výpočet návratnosti:

  1. Zadáme vzorec pro návratnost (=B1*B2*B3) do B4 a vybereme buňku myší.

  2. Vybereme z hlavní nabídky Nástroje > Hledat řešení, čímž otevřeme dialogové okno Hledat řešení (24).

Obrázek 24: Dialogové okno Hledat řešení

Dialogové okno Hledat řešení

  1. Buňka B4 by již měl být zadána v poli Buňka se vzorcem. Pokud však chceme vybrat jinou buňku, použijeme přidružené tlačítko Zmenšit/Rozvinout pro minimalizaci dialogu při výběru požadované buňky.

  2. Klepneme na pole Proměnná buňka, poté zadáme odkaz na buňku B1 nebo ji vybereme myší, aby byl kapitál proměnnou v aktuálním Hledání řešení.

  3. Zadáme požadovaný výsledek vzorce do pole Cílová hodnota. V tomto příkladu je hodnota 15000. 25 zobrazuje buňky a pole dialogového okna v tomto okamžiku.

Obrázek 25: Příklad nastavení pro hledání řešení

Příklad nastavení pro hledání řešení

  1. Klepneme na OK. Objeví se dialogové okno s informacemi o tom, že hledání řešení bylo úspěšné (26).

Obrázek 26: Dialog okno výsledku hledání řešení

Dialog okno výsledku hledání řešení

  1. Klepnutím na Ano vložíme řešení do buňky s proměnnou. Výsledek je znázorněn na 27, což naznačuje, že k dosažení návratnosti 15 000 $ je zapotřebí kapitálový požadavek 200 000 $.

Obrázek 27: Výsledek hledání řešení v pracovním listu

Výsledek hledání řešení v pracovním listu

Ne každý problém s hledáním řešení dokáže vrátit dobrý výsledek. Závisí to na použitém vzorci, cílové hodnotě a počáteční hodnotě. Algoritmus hledání cíle interně několikrát konverguje k cíli.
Jestliže není hledání cíle úspěšné, zobrazí aplikace Calc informační dialogové okno informující o selhání. Toto dialogové okno nabízí možnost vložení nejbližší hodnotu do proměnné buňky. Podle potřeby stiskneme Ano nebo Ne.

Používání Řešitele

Propracovanější forma hledání řešení, Řešitel, umožňuje řešit problémy matematického programování nebo optimalizace. Problém matematického programování se týká minimalizace nebo maximalizace funkce podléhající množině omezení. Tyto typy problémů se vyskytují v různých oborech, včetně vědy, techniky, obchodu a dalších. Přestože komplexní vysvětlení matematického programování přesahuje rámec této příručky, čtenáři se mohou tématem dále zabývat na stránce Matematická optimalizace na Wikipedii. Tato stránka nabízí přehled a odkazy na podrobnější zdroje.

Calc nabízí následující výběr řešitelů:

Vzhledem k tomu, že Nelineární iterativní swarm řešitel LibreOffice je experimentální nástroj, nemusí být v budoucích verzích Calc podporován, doporučujeme jej nepoužívat, pokud nejsme obeznámeni s nelineárními programovacími koncepty.

Evoluční algoritmy DEPS a SCO jsou určeny k řešení nelineárních problémů. Abychom je mohli používat, musíme mít v počítači nainstalované běhové prostředí Java a povolit nastavení Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Pokročilé > Použít běhové prostředí jazyka Java (JRE). Pokud je k dispozici, je výchozím řešitelem evoluční algoritmus DEPS, jinak je ve výchozím nastavení použit lineární řešitel LibreOffice CoinMP.

Tyto možnosti nabízejí flexibilitu a umožňují vybrat algoritmus, který nejlépe vyhovuje konkrétnímu problému – ať už lineárnímu, nebo nelineárnímu – a našim potřebám výkonu. Podrobnější informace o dostupných algoritmech a jejich konfiguraci nalezneme v nápovědě.

Pokud chceme použít Řešitele k řešení problému matematického programování, musíme problém formulovat následujícím způsobem:

Cílem je obvykle najít hodnoty rozhodovacích proměnných, které splňují omezení, a maximalizovat nebo minimalizovat výsledek objektivní funkce.

Calc ukládá nastavení řešitele do souboru ODS a každá karta může mít vlastní model. Pro podporu interoperability je mechanismus pro ukládání/načítání konfigurací řešitelů kompatibilní s programem Microsoft Excel.

Dialogové okno Řešitel

Po nastavení dat k problému v sešitu Calc vybereme z hlavní nabídky Nástroje > Řešitel, čímž otevřeme dialogové okno Řešitel (28).

V závislosti na konfiguraci našeho počítače se může při prvním výběru Nástroje > Řešitel po spuštění Calc zobrazit zpráva. Povaha této zprávy se změní v závislosti na existenci běhového prostředí Java (JRE) v našem systému. Pokud není detekována žádná JRE, bude zpráva jednoduše varováním v tomto smyslu.
img_CG25211_028
V případě, že je detekován systém JRE, ale možnost Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Pokročilé > Použít běhové prostředí jazyka Java (JRE) je zakázána, bude zpráva obsahovat tlačítko pro povolení této možnosti.

Cílová buňka

Zadáme odkaz na buňku s objektivní funkcí nebo ji vybereme myší.

Optimalizovat výsledek na

Pro nalezení maximálního výsledku pro objektivní funkci vybereme Maximum, pro nalezení minimálního výsledku Minimum nebo nastavíme konkrétní hodnotu v poli Hodnota. Pokud vybereme Hodnota, zadáme požadovanou hodnotu nebo odkaz na buňku obsahující tuto hodnotu.

Změnou buněk

Zadáme umístění všech buněk, které definují naše rozhodovací proměnné.

Omezující podmínky

Do polí v této oblasti zadáme omezení:

Obrázek 28: Dialogové okno Řešitel

Dialogové okno Řešitel

Nezapomeňme, že u kterékoliv z těchto možností, pokud potřebujeme vybrat buňky pomocí myši, můžeme minimalizovat dialogové okno Řešitele pomocí přidruženého tlačítka Zmenšit/Rozvinout.

Po nastavení Řešitele klepneme na tlačítko Řešit a začneme nastavovat hodnoty a počítat výsledky. V závislosti na složitosti problému může tento proces trvat delší dobu. Pro restart klepneme na tlačítko Obnovit vše, čímž se vymažou data zadaná v dialogovém okně Řešitel (28).

Pokud používáme DEPS nebo SCO Evolutionary Algorithm, může Calc občas pozastavit řešitele a zobrazit dialogové okno Stav řešitele (29). Toto dialogové okno poskytuje diagnostické informace o aktuálním postupu motoru, které mohou být užitečné pro pokročilé uživatele. Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno a dokončíme výpočty, nebo klepnutím na tlačítko Pokračovat zpracujeme ještě jeden krok, přičemž při další pauze se zobrazí aktualizované diagnostické informace. Ve výchozím nastavení je dialogové okno Stav řešitele povoleno, ale můžeme jej vypnout zrušením zaškrtnutí možnosti Zobrazit podrobnosti o stavu řešitele v dialogovém okně Možnosti řešitele.

Obrázek 29: Dialogové okno Stav řešitele

Dialogové okno Stav řešitele

Po úspěšném dokončení Calc zobrazí dialogové okno Výsledek řešení (30). Tento dialog obsahuje tlačítka pro uložení (Použít výsledek) nebo vyřazení (Obnovit předchozí) výsledků.

Obrázek 30: Dialogové okno Výsledek řešení

Dialogové okno Výsledek řešení

Tlačítko Možnosti (28) otevře dialogové okno Možnosti zobrazené na 31.

Možnosti Řešitele

Obrázek 31: Dialogové okno Možnosti řešitele

Dialogové okno Možnosti řešitele

 

Algoritmy Řešitele

Při standardním stažení LibreOffice a zapnutém běhovém prostředí Java nabízí rozevírací seznam Jádro řešitele pět možností:

Nastavení

Tato oblast umožňuje uživateli upravit podrobné parametry zpracování vybraného algoritmu řešitele a dostupné možnosti se mezi jednotlivými algoritmy liší.

Obrázek 32: Dialogové okno nastavení možností řešitele

Dialogové okno nastavení možností řešitele

Výběrem nastavení Generovat zprávu o citlivosti (32) se vytvoří nový list s názvem Model_citlivost (33).

Obrázek 33: Zpráva o citlivosti

Zpráva o citlivosti

Příklad Řešitele

Předpokládejme, že máme 10 000 $, které chceme investovat do dvou podílových fondů na jeden rok. Fond X je nízkorizikový fond s úrokovou sazbou 8 % a Fond Y je fond s vyšším rizikem a úrokovou sazbou 12 %. Kolik peněz by mělo být investováno do každého fondu, abychom získali celkový úrok 1 000$?

Chceme-li najít odpověď pomocí Řešitele:

  1. Do listu zadáme následující popisy a data:

  1. Zadáme následující vzorce:

Výběrem Nástroje > Řešitel z hlavní nabídky otevřeme dialogové okno Řešitel (28).

Obrázek 34: Nastavení Řešitele v příkladu

Nastavení Řešitele v příkladu

  1. Do pole Cílová buňka vybereme buňku, která obsahuje cílovou hodnotu. V tomto příkladu je to B4, která obsahuje celkovou úrokovou hodnotu.

  2. Zvolíme Hodnota a zadáme 1000 do pole vedle ní. V tomto příkladu je hodnota cílové buňky 1000, protože náš cíl je celkový vydělaný úrok 1 000 $.

  3. Do pole Změnou buněk vybereme buňku C2 v listu. V tomto příkladu potřebujeme najít částku investovanou do Fondu X (buňka C2).

  4. Pomocí následujících polí Odkaz na buňku, OperátorHodnota zadáme následující omezující podmínky pro proměnné:

  1. Klepneme na Řešit. Výsledek je znázorněn na 35.

Obrázek 35: Výsledek příkladu Řešitele

Výsledek příkladu Řešitele

Použití statistických nástrojů

Pro rychlou a snadnou statistickou analýzu dat jsou užitečné nástroje, které najdeme pod položkou Data > Statistika v hlavní nabídce (36).

Obrázek 36: Nabídka Statistika

Nabídka Statistika

Tyto nástroje jsou popsány v následujících podkapitolách.

Nástroj Vzorkování

Výběrem možnosti Data > Statistika > Vzorkování v hlavní nabídce otevřeme dialogové okno Vzorkování, které je znázorněno na obrázku 34. Nástroj Vzorkování vytvoří cílovou tabulku s daty vzorkovanými ze zdrojové tabulky. Vzorky může vybírat náhodně nebo periodicky. Vzorkování se provádí po řádcích, přičemž celé řádky zdrojové tabulky se kopírují do řádků cílové tabulky.

Obrázek 37: Dialogové okno Vzorkování

Dialogové okno Vzorkování

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojovou tabulku.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku cílové tabulky. Spuštěním nástroje vyplníme zbytek cílové tabulky začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Náhodně

Pokud je tato volba vybrána, povolí režim náhodného vzorkování.

Velikost vzorku

Definuje počet řádků, které mají být vzorkovány ze zdrojové tabulky během náhodného vzorkování. K dispozici je pouze v případě, že je vybrána možnost Náhodně. Pokud není vybrána volba S opakováním, maximální hodnota, kterou lze do tohoto pole zadat, je omezena počtem řádků ve zdrojové tabulce.

S opakováním

Pokud je tato možnost vybrána, může být vzorek odebraný ze zdrojové tabulky vrácen do fondu, čímž se stane způsobilým pro opakovaný odběr vzorků. To umožňuje, aby velikost vzorku překročila počet řádků ve zdrojové tabulce. Pokud tato možnost není vybrána, vzorky nelze znovu použít a velikost vzorku je omezena počtem řádků ve zdrojové tabulce. U periodického vzorkování je tato možnost automaticky vypnuta. Všimněme si, že možnosti S opakovánímZachovat pořadí nelze vybrat současně.

Zachovat pořadí

Pokud je vybrána tato možnost, jsou vzorky odebrány ze zdrojové tabulky v pořadí podle dat ve zdrojové tabulce. Pokud není vybrána, budou vzorky odebírány ze zdrojové tabulky v náhodném pořadí. Tato možnost je automaticky vybrána pro periodické vzorkování. Není možné mít vybrané současně obě možnosti S opakovánímZachovat pořadí.

Periodicky

Po výběru aktivuje režim periodického vzorkování.

Perioda

Definuje počet řádků, které se mají přeskočit mezi vzorky během periodického vzorkování. Například hodnota 2 způsobí vzorkování střídavých řádků ze zdrojové tabulky, počínaje druhým řádkem. K dispozici pouze v případě, že je vybrána možnost Periodicky. Maximální hodnota, kterou lze do tohoto pole zadat, je omezena počtem řádků ve zdrojové tabulce.

Tlačítka Zmenšit/rozbalit v pravém horním rohu dialogového okna lze použít ke zmenšení dialogového okna pomocí myši.

38 ukazuje zdrojovou tabulku (pod nadpisem Zdrojová data) a odpovídající cílovou tabulku (pod nadpisem Cílová data), vzorkované pomocí nastavení znázorněných na 37.

Obrázek 38: Příklad dat pro nástroj Vzorkování

Příklad dat pro nástroj Vzorkování

Nástroj Popisná statistika

Výběrem možnosti Data > Statistika > Popisná statistika v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Popisná statistika (39). Tento nástroj vytvoří tabulkovou zprávu o základních statistických vlastnostech souboru dat, jako jsou informace o jeho centrální tendenci a variabilitě.

Obrázek 39: Dialogové okno Popisná statistika

Dialogové okno Popisná statistika

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vyplníme zbytek tabulky sestavy začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

40  zobrazuje malý soubor dat obsahující výsledky zkoušek studentů ze tří předmětů.

Obrázek 40: Vstupní data pro analýzu popisné statistiky

Vstupní data pro analýzu popisné statistiky

41  zobrazuje statistickou zprávu vygenerovanou pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 39.

Obrázek 41: Výsledky nástroje Popisná statistika

Výsledky nástroje Popisná statistika

Další informace o popisných statistikách nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Descriptive_statistics.

Nástroj Analýza rozptylu (ANOVA)

Výběrem možnosti Data > Statistika > Analýza rozptylu (ANOVA) v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Analýza rozptylu (ANOVA) (42). Tento nástroj porovnává střední hodnoty dvou nebo více skupin ve vzorku.

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vyplníme zbytek tabulky sestavy začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Obrázek 42: Dialogové okno Analýza rozptylu (ANOVA)

Dialogové okno Analýza rozptylu (ANOVA)

Jednofaktorová / Dvoufaktorová

Určuje, zda se jedná o analýzu ANOVA s jedním nebo dvěma faktory.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků. K dispozici je pouze při výběru možnost Jednofaktorová.

Alfa

V tomto poli zadáme hladinu významnosti v rozmezí 0,01 až 0,99. Výchozí hodnota je 0,05.

Řádky na výběr

Definuje, kolik řádků má vzorek. Tato možnost je v této verzi aplikace Calc vždy nastavena na 1.

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme sadu vstupních dat z 40. 43  zobrazuje výsledky analýzy rozptylu vytvořené pro tato data s použitím nastavení uvedených na 42.

Obrázek 43: Výsledky nástroje Analýza rozptylu (ANOVA)

Výsledky nástroje Analýza rozptylu (ANOVA)

Další informace o analýze rozptylu najdeme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Analysis_of_variance.

Nástroj korelace

Nástroj Korelace měří vztah mezi dvěma soubory číselných údajů a vypočítá korelační koeficient. Tento koeficient v rozmezí od –1 do +1 udává sílu a směr vztahu mezi oběma proměnnými. Koeficient +1 znamená dokonalou pozitivní korelaci (soubory dat se dokonale shodují), zatímco koeficient –1 představuje dokonalou negativní korelaci (soubory dat jsou zcela inverzní). Chceme-li tento nástroj použít, zvolíme v hlavní nabídce Data > Statistika > Korelace a otevřeme dialogové okno Korelace (44).

Obrázek 44: Dialogové okno Korelace

Dialogové okno Korelace

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vyplníme tabulku korelačního koeficientu začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme opět soubor dat z 40. 45  zobrazuje korelační koeficienty vygenerované pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 44.

Obrázek 45: Výsledky korelace

Výsledky korelace

Další informace o statistické korelaci nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Correlation_and_dependence.

Nástroj Kovariance

Výběrem možnosti Data > Statistika > Kovariance v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Kovariance (46). Tento nástroj měří, jak moc se spolu liší dva soubory číselných údajů.

Obrázek 46: Dialogové okno Kovariance

Dialogové okno Kovariance

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vyplníme tabulku kovariance začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme opět soubor dat z 40. 47  zobrazuje šest hodnot kovariance vygenerovaných pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 46.

Obrázek 47: Výsledky kovariance

Výsledky kovariance

Další informace o statistické kovarianci nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Covariance.

Nástroj Exponenciální vyrovnávání

Výběrem možnosti Data > Statistika > Exponenciální vyrovnávání v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Exponenciální vyrovnávání (48). Tento nástroj filtruje sadu dat a vytváří vyhlazené výsledky. Používá se v oblastech, jako je analýza akciového trhu a ve vzorkových měřeních.

Obrázek 48: Dialogové okno Exponenciální vyrovnávání

Dialogové okno Exponenciální vyrovnávání

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vyplníme tabulku exponencionálního vyrovnávání začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Vyrovnávací konstanta

Zde zadáme hodnotu mezi 0 a 1 (výchozí hodnota je 0,2), která představuje faktor tlumení alfa v rovnici vyhlazování.

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme sadu dat zobrazenou na 49. Tabulka má dvě časové řady představující impulzní funkce v časech t=0 a t=2.

Obrázek 49: Vstupní soubor dat pro příklad exponenciálního vyrovnávání

Vstupní soubor dat pro příklad exponenciálního vyrovnávání

50  zobrazuje vyrovnané výsledky pro tato vstupní data při použití nastavení uvedených na 48. V tabulce výsledků je možné změnit výsledek změnou parametru Alpha.

Další informace o exponenciálním vyrovnávání nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Exponential_smoothing.

Obrázek 50: Výsledky nástroje Exponenciální vyrovnávání

Výsledky nástroje Exponenciální vyrovnávání

Nástroj Klouzavý průměr

Výběrem možnosti Data > Statistika > Klouzavý průměr v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Klouzavý průměr (51). Tento nástroj vypočítá klouzavý průměr souboru dat časové řady.

Obrázek 51: Dialogové okno Klouzavý průměr

Dialogové okno Klouzavý průměr

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštění nástroje vygeneruje výsledky klouzavého průměru počínaje touto buňkou.

Oříznout vstupní oblast podle skutečných dat

Určuje, zda povolit před výpočtem klouzavého průměru oříznutí vstupní oblasti na skutečný obsah dat. Ve výchozím stavu je pro lepší výkon povoleno.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Interval

Určuje počet vzorků použitých při výpočtu klouzavého průměru (výchozí hodnota je 2).

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme opět soubor dat z 49. 52  zobrazuje klouzavé průměry vypočtené pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 51.

Další informace o klouzavém průměru nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Moving_average.

Obrázek 52: Vypočtené klouzavé průměry

Vypočtené klouzavé průměry

Nástroj Regrese

Výběrem možnosti Data > Statistika > Regrese v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Regrese (53).Tento nástroj provádí lineární, logaritmickou nebo mocninnou regresní analýzu souboru dat obsahujícího jednu závislou proměnnou a více nezávislých proměnných.

Obrázek 53: Dialogové okno Regrese

Dialogové okno Regrese

Oblast nezávislých proměnných (X)

Určuje oblast buněk obsahující nezávislé proměnné ve zdrojových datech.

Oblast závislé proměnné (Y)

Určuje oblast buněk obsahující závislou proměnnou ve zdrojových datech.

Oblasti X a Y mají popisky

Určuje, zda oblasti výše obsahují popisky dat.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Po spuštění nástroje začne tabulka regresní analýzy v této zadané buňce. Všimněme si, že Calc přepíše všechna existující data v rozsahu, který generovaná tabulka zabírá.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Lineární regrese

Tuto možnost vybereme, chceme-li použít lineární regresi. Lineární regrese najde lineární funkci ve tvaru y = b + a1.[x1] + a2.[x2] + a3.[x3] ..., kde ai je i-tý sklon, [xi] je i-tá nezávislá proměnná a b je koeficient, který nejlépe odpovídá datům.

Logaritmická regrese

Tuto možnost vybereme, chceme-li použít logaritmickou regresi. Logaritmická regrese najde logaritmickou křivku ve tvaru y = b + a1.ln[x1] + a2.ln[x2] + a3.ln[x3] ..., kde ai je i-tý koeficient, b je absolutní člen a ln[xi] je přirozený logaritmus i-té nezávislé proměnné, která nejlépe odpovídá datům.

Mocninná regrese

Tuto možnost vybereme, chceme-li použít mocninnou regresi. Výkonová regrese najde výkonovou křivku ve tvaru y = exp(b + a1.ln[x1] + a2.ln[x2] + a3.ln[x3] ...), kde ai je i-tý výkon, [xi] je i-tá nezávislá proměnná a b je absolutní člen, který nejlépe odpovídá datům.

Hladina spolehlivosti

Určuje hladinu spolehlivosti, což je hodnota mezi 0 a 1. Výchozí hodnota je 0,95. Calc použije toto procento k výpočtu odpovídajících intervalů spolehlivosti pro každý z odhadů (konkrétně pro sklony a průsečíky).

Vypočítat rezidua

Zvolte, zda se chceme rozhodnout pro výpočet reziduí, což může být výhodné v případech, kdy nás zajímají pouze odhady sklonů a absolutních členů a jejich statistiky. Rezidua poskytují informace o tom, jak moc se skutečné datové body odchylují od předpovězených datových bodů na základě regresního modelu.

Vynutit absolutní člen rovný nule

Určuje, zda vynutit regresní absolutní člen na 0.

Aplikace Calc využívá malou, jinak prázdnou oblast, nad tlačítky Nápověda, OKStorno, aby poskytl zpětnou vazbu o chybných výběrech v dialogovém okně. Například text „Rozsah nezávislé proměnné (proměnných) není platný.“ se zobrazí, pokud v poli Rozsah nezávislé proměnné (proměnných) (X) nebyla zadána platná oblast buněk. V takovém případě je tlačítko OK deaktivováno, dokud není chyba opravena.

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme sadu dat zobrazenou na 54. Tato tabulka obsahuje měření prováděná v intervalech 1 s. 55  zobrazuje regresní výstupy vypočtené pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 53.

Další informace o regresní analýze nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Regression_analysis.

Obrázek 54: Vstupní soubor dat pro regresní analýzu

Vstupní soubor dat pro regresní analýzu

Obrázek 55: Výstupy lineární regrese

Výstupy lineární regrese

Nástroj Párový t-test

Výběrem Data > Statistika > Párový t-test v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Párový t-test (56).Tento nástroj porovnává populační průměry dvou příbuzných výběrových souborů a určuje jejich rozdíl.

Oblast proměnné 1

Určuje oblast buněk obsahující první sadu vstupních dat.

Oblast proměnné 2

Určuje oblast buněk obsahující druhou sadu vstupních dat.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vygenerujeme tabulku párového t-testu začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Obrázek 56: Dialogové okno Párový t-test

Dialogové okno Párový t-test

Jako příklad použití tohoto nástroje použijeme sadu vstupních dat zobrazenou na 57. Datové sady ve sloupcích A a B představují dvě sady párových hodnot označovaných jako Proměnná 1Proměnná 2.

Obrázek 57: Vstupní data pro příklad párového t-testu

Vstupní data pro příklad párového t-testu

58  zobrazuje výsledky párového t-testu vypočtené pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 56.

Do výsledné tabulky je možné vložit různé hodnoty pro Alfa a Rozdíl středních hodnot v hypotéze. T hodnoty (Statistika, Kritická jednostranná a Kritická dvoustranná) budou aktualizovány automaticky.

Další informace o párových t-testech nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Student's_t-test.

Obrázek 58: Výsledky z nástroje Párový t-test

Výsledky z nástroje Párový t-test

Nástroj F-test

Klepnutím na Data > Statistika > F-test v hlavní nabídce se otevře dialogové okno F-test zobrazené na 59 a definují se požadované vstupy do nástroje. Tento nástroj vypočítá F-test dvou vzorků dat pro testování hypotézy, že rozptyly dvou populací jsou stejné.

Obrázek 59: Dialogové okno F-test

Dialogové okno F-test

Oblast proměnné 1

Určuje oblast buněk obsahující první sadu vstupních dat.

Oblast proměnné 2

Určuje oblast buněk obsahující druhou sadu vstupních dat.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vygenerujeme tabulku F-testu začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Pro ilustraci použití tohoto nástroje použijeme opět soubor dat z 57. V tomto případě představují údaje ve sloupcích A a B dvě nezávislé sady vzorků, označované jako Proměnná 1Proměnná 2. 60  zobrazuje výsledky F-testu vypočtené pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 59.

Do výsledné tabulky je možné vložit různé hodnoty pro symbol Alfa. F kritické hodnoty (pravostranný, levostranný a oboustranná) budou aktualizované automaticky.

Další informace o F-testech nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/F-test.

Obrázek 60: Výsledky nástroje F-test

Výsledky nástroje F-test

Nástroj Z-test

V hlavní nabídce zvolíme Data > Statistika > Z-test a otevřeme dialogové okno Z-test, které je znázorněno na 61 , a definujeme požadované vstupy do nástroje. Tento nástroj vypočítá Z-test dvou vzorků dat. Nástroj provede Z-test dvou vzorků k ověření nulové hypotézy, že neexistuje rozdíl mezi průměry obou souborů dat. Z-test funguje lépe než párový t-test pro velké vzorky (n > 30).

Oblast proměnné 1

Určuje oblast buněk obsahující první sadu vstupních dat.

Oblast proměnné 2

Určuje oblast buněk obsahující druhou sadu vstupních dat.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vygenerujeme Z-test tabulku začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Obrázek 61: Dialogové okno Z-test

Dialogové okno Z-test

Jako příklad použití tohoto nástroje použijeme opět sadu vstupních dat zobrazenou na 57. V tomto případě představují údaje ve sloupcích A a B dva soubory dat, označované jako Proměnná 1Proměnná 2. 62  zobrazuje výsledky Z-testu vypočtené pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 61.

Obrázek 62: Výsledky nástroje Z-test

Výsledky nástroje Z-test

Aby nástroj Z-testu fungoval správně, musí být do příslušné buňky vložena známá odchylka pro každý vzorek. V příkladu ukázaném na 62, hodnoty rozptylu (125,076923 a 94,435897) vložíme pomocí vzorce =VAR(A1:A13) do buňky E5 a pomocí vzorce =VAR(B1:B13) do buňky F5. Následné hodnoty z a P budou automaticky aktualizovány.

Je možné vložit různé hodnoty pro Alfa (buňka E2 v uvedeném příkladu) a Rozdíl středních hodnot v hypotéze (buňka E3 v uvedeném příkladu). Stejně jako u výše popsaných známých změn odchylek, po změně Alfa a předpokládaného Rozdílu středních hodnot v hypotéze budou automaticky aktualizovány následující hodnoty z a P.

Při analýze výsledků Z-testu porovnáme vybranou hladinu Alfa s příslušnou vypočítanou hodnotou P (podle toho, zda je vyžadován jednostranný nebo dvoustranný test). Pokud je vypočtená hodnota P menší než úroveň Alfa, měla by být odmítnuta hypotéza (která v uvedeném příkladu spočívá v tom, že prostředky obou datových souborů jsou stejné).

Další informace o Z-testech nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Z-test.

Nástroj Chi-kvadrát test (test nezávislosti)

Výběrem Data > Statistika > Chi-kvadrát test v hlavní nabídce se otevře níže zobrazené dialogové okno Test nezávislosti (Chi-kvadrát). Tento nástroj vypočítá chí-kvadrát test vzorku dat, který určuje, jak dobře odpovídá soubor naměřených hodnot odpovídajícímu souboru očekávaných hodnot.

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vygenerujeme chí kvadrát tabulku začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Obrázek 63: Dialogové okno Testu nezávislosti (chí-kvadrát)

Dialogové okno Testu nezávislosti (chí-kvadrát)

Jako příklad použití tohoto nástroje použijeme opět sadu vstupních dat zobrazenou na 57. V tomto případě jsou data ve sloupci A pozorovaná data, zatímco data ve sloupci B jsou odpovídající očekávané hodnoty. 64  zobrazuje výsledky chí-kvadrátu vypočtené pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 57.

Obrázek 64: Výsledky chí-kvadrát testu

Výsledky chí-kvadrát testu

Do výsledné tabulky je možné vložit různé hodnoty pro symbol Alfa. Kritická hodnota bude aktualizována automaticky.

Další informace o testech chí-kvadrát nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Chi-squared_test.

Nástroj Fourierova analýza

Výběrem možnosti Data > Statistika > Fourierova analýza v hlavní nabídce se otevře dialogové okno Fourierova analýza (65).Tento nástroj provádí Fourierovu analýzu souboru dat výpočtem diskrétní Fourierovy transformace (DFT) vstupního pole komplexních čísel pomocí algoritmů Rychlé Fourierovy transformace (FFT).

Obrázek 65: Dialogové okno Fourierova analýza

Dialogové okno Fourierova analýza

Vstupní oblast

Určuje oblast buněk obsahující zdrojová data. Obvykle rozsah 2 x N nebo N x 2 představující pole komplexních čísel, která se mají transformovat, kde N je délka pole. Pole obsahuje reálné a imaginární části dat.

Výsledky do

Určuje levou horní buňku oblasti výsledků. Spuštěním nástroje vygenerujeme tabulku Fourierovy transformace začínající v této buňce. Pozor, Calc přepíše všechna data, která jsou v rozsahu vytvářené tabulky.

Vstupní oblast má popisek

Určuje, zda první řádek nebo sloupec vstupního pole je popisek a není součástí analyzovaných dat.

Sloupce/řádky

Určuje, zda jsou data, která mají být analyzována, uspořádána do sloupců nebo řádků.

Inverzní

Pokud je zaškrtnuto, nástroj vypočítá inverzní diskrétní Fourierovu transformaci.

Výstup v polárním tvaru

Pokud je zaškrtnuto, nástroj zobrazí výsledky v polárních souřadnicích (tj. velikost a fáze).

Minimální velikost pro výstup v polárním tvaru

Tato možnost je relevantní pouze v případě, že se rozhodneme pro výstup v polární podobě. Všechny frekvenční složky, s velikostí menší než je zadaná hodnota v decibelech, budou potlačeny vstupem s nulovou hodnotou velikosti. To je užitečné při pohledu na fázové spektrum signálu, protože při provádění algoritmů FFT je vždy malá chyba v zaokrouhlování, což má za následek nesprávnou nenulovou fázi pro neexistující frekvence. Vhodnou hodnotou tohoto parametru lze tyto neexistující frekvenční složky potlačit.

Aplikace Calc využívá malou, jinak prázdnou oblast, nad tlačítky Nápověda, OKStorno, aby poskytl zpětnou vazbu o chybných výběrech v dialogovém okně. Například text „Výstupní adresa není platná.“ se zobrazí, pokud v poli Výsledky do nebyl zadán platný rozsah buněk. V takovém případě je tlačítko OK deaktivováno, dokud není chyba opravena.

Jako příklad použití tohoto nástroje použijeme sadu vstupních dat zobrazenou ve sloupcích B (reálné hodnoty) a C (imaginární hodnoty) tabulky na 66. Údaje uvedené ve sloupcích E (reálné hodnoty) a F (imaginární hodnoty) tabulky jsou výsledky Fourierovy transformace vypočtené nástrojem pro tato vstupní data s použitím nastavení uvedených na 65.

Nástroj Fourierova analýza používá různé algoritmy v závislosti na délce vstupní sekvence. Pokud je délka sekvence sudá mocnina 2, použije se algoritmus FFT s decimací v čase radix-2. Pro sekvence jiných délek se používá Bluesteinův algoritmus FFT. Tento detail může zajímat ty, kteří mají technické vzdělání v oblasti algoritmů.

Další informace o Fourierově analýze nalezneme v příslušném článku na Wikipedii na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Fourier_analysis.

Obrázek 66: Nástroj pro Fourierovu analýzu – příklad vstupních dat a výsledků

Nástroj pro Fourierovu analýzu – příklad vstupních dat a výsledků

Contents