Začínáme s LibreOffice 7.3
Kapitola 9,
Začínáme s programem Math
LibreOffice editor vzorců (rovnic)
Copyright © 2022 Držitelem autorských práv k tomuto dokumentu je dokumentační tým LibreOffice. Přispěvatelé jsou uvedeni níže. Můžeme jej šířit a/nebo upravovat podle podmínek buď GNU General Public License (https://www.gnu.org/licenses/gpl.html), verze 3 nebo novější, nebo Creative Commons Attribution License (https//creativecommons.org/licenses/by/4.0/), verze 4.0 nebo novější.
Všechny ochranné známky uvedené v této příručce patří jejich vlastníkům.
|
Jean Hollis Weber |
Kees Kriek |
|
|
Peter Schofield |
Kees Kriek |
Mitchell Camfield |
|
Rafael Lima |
Winston Min Tjong |
Hazel Russman |
|
Jean Hollis Weber |
John A. Smith |
Martin Saffron |
|
Regina Henschel |
Christian Kühl |
Florian Reisinger |
|
Gisbert Friege (Dmaths) |
Jochen Schiffers |
Frédéric Parrenin |
|
Bernard Siaud |
Steve Fanning |
Olivier Hallot |
|
Roman Kuznetsov |
Dave Barton |
Laurent Balland-Poirier |
Připomínky a náměty k tomuto dokumentu posílejte v angličtině dokumentačnímu týmu na adresu: documentation@global.libreoffice.org.
Poznámka
Vše, co do e-mailové konference pošlete, včetně e-mailové adresy a dalších osobních informací uvedených ve zprávě, bude veřejně viditelné bez možnosti smazání.
Vydáno v únoru 2023. Založeno na LibreOffice 7.3 Community.
Jiné verze LibreOffice se mohou lišit vzhledem a funkčností.
Některé klávesové zkratky a položky nabídek jsou v systému macOS jiné než v systémech Windows a Linux. V následující tabulce jsou uvedeny nejdůležitější rozdíly, které se týkají informací uvedených v tomto dokumentu. Podrobný seznam nalezneme v nápovědě aplikace.
|
Windows nebo Linux |
Ekvivalent pro macOS |
Akce |
|
Nástroje > Možnosti |
LibreOffice > Předvolby |
Otevřou se možnosti nastavení. |
|
Klepnutí pravým tlačítkem |
Control + klepnutí, nebo klepnutí pravým tlačítkem v závislosti na nastavení počítače |
Otevře se místní nabídka. |
|
Ctrl (Control) |
⌘ (Command) |
Používá se také s dalšími klávesami. |
|
Alt |
⌥ (Option) nebo Alt, v závislosti na klávesnici. |
Používá se také s dalšími klávesami. |
|
F11 |
⌘ + T |
Otevře postranní lištu Styly |
Program Math je editor vzorců, který je součástí LibreOffice a který můžeme používat k vytváření nebo úpravám vzorců (rovnic) v symbolické podobě v dokumentech LibreOffice nebo jako samostatné objekty. Příklady vzorců jsou uvedeny níže:
{df(x)} over {dx} = ln(x) + tan^{-1}(x^2) nebo nitalic{NH_3 + H_2 O %Ux21CC NH_4^{+{}} + OH^{`-{}} }
Editor vzorců v Math používá ke znázornění vzorců značkovací jazyk. Tento značkovací jazyk je navržen tak, aby byl snadno čitelný. Pokud například použijeme ve vzorci a over b (česky a nad b), dojde k vytvoření a over b .
Pomocí Editoru vzorců můžeme vytvořit vzorec jako samostatný soubor pro knihovnu vzorců nebo vložit vzorec přímo do dokumentu pomocí aplikací LibreOffice Writer, Calc, Impress nebo Draw.
Chceme-li vytvořit vzorec jako samostatný dokument nebo soubor, otevřeme prázdný dokument vzorců v programu LibreOffice Math jedním z následujících způsobů (obrázek 1):
V hlavní nabídce zvolíme Soubor > Nový > Vzorec.
Na nástrojové liště Standardní klepneme na trojúhelník vpravo od ikony Nový a zvolíme Vzorec.
Na Úvodní obrazovce klepneme na Vzorec.
V programu LibreOffice Math použijeme klávesovou zkratku Ctrl + N.
Program Math můžeme také spustit z příkazové řádky příkazem libreoffice --math
Obrázek 1: Prázdný dokument vzorců v programu Math
Jakmile zadáme vzorec pomocí značkovacího jazyka v editoru vzorců, objeví se náhled vzorce v okně náhledu. Náhled se zobrazuje i během psaní vzorce. Pokud v hlavní nabídce Zobrazit vybereme postranní lištu Prvky (obrázek 2), objeví se na levé straně okna náhledu. Tuto postranní lištu lze změnit na plovoucí dialogové okno, jak ukazuje obrázek 4.
Další informace o vytváření vzorců najdeme v části „Tvorba vzorců“ na stránce 1.
Obrázek 2: Povolení postranní lišty Prvky
Chceme-li vložit vzorec do dokumentu LibreOffice, otevřeme dokument v programu Writer, Calc, Draw nebo Impress. Používaná komponenta LibreOffice ovlivňuje způsob umístění kurzoru při vkládání vzorce.
V programu Writer klepneme do odstavce, kde chceme vložit vzorec.
V programu Calc klepneme do buňky, kde chceme vložit vzorec.
V programu Draw a Impress se vzorec vloží doprostřed kresby nebo snímku.
Poté přejdeme na Vložit > Objekt > Objekt vzorce v hlavní nabídce a otevřeme Editor vzorců. Případně zvolíme v hlavní nabídce Vložit > Objekt > Objekt OLE a tím otevřeme dialogové okno Vložit objekt OLE. Potom vybereme Vytvořit nový, zvolíme Typ objektu "Vzorec LibreOffice 7.3 " a následným klepnutím na OK otevřeme Editor vzorců.
Může se také zobrazit postranní lišta Prvky vlevo od okna náhledu nebo dialogové okno prvků jako plovoucí dialogové okno, pokud je v nabídce Zobrazení v hlavní nabídce vybrána možnost Prvky.
Obrázek 3 zobrazuje příklad dokumentu Writer s vybraným polem vzorce připraveným pro zápis vzorce.
Po dokončení zadávání značkovacího jazyka vzorce zavřeme Editor vzorců stisknutím klávesy Esc nebo klepnutím na oblast mimo vzorec v dokumentu. Poklepáním na objekt vzorce v dokumentu znovu otevřeme Editor vzorců, abychom mohli vzorec upravit.
Vzorce se do dokumentů vkládají jako objekty OLE. Stejně jako u jakéhokoli objektu OLE můžeme změnit jeho umístění v rámci dokumentu. Další informace o objektech OLE nalezneme v části „Vzorce v programu Writer na straně 1, „Vzorce v programech Calc, Draw a Impress" na straně 1 a v uživatelských příručkách pro Writer, Calc, Draw a Impress.
Obrázek 3: Prázdný vzorec v dokumentu Writer
Používáme-li vkládání vzorců často, můžeme na Standardní nástrojové liště přidat tlačítko Vzorec nebo můžeme vytvořit klávesovou zkratku. Další informace nalezneme v části „Přizpůsobení“ na stránce 1.
Vzorec můžeme vytvořit jedním z těchto způsobů:
V postranní liště Prvky vybereme v rozevíracím seznamu kategorii a poté symbol.
Klepneme pravým tlačítkem myši v Editoru vzorců a vybereme kategorii, poté vybereme symbol v místní nabídce.
Zadáme příkazy značkovacího jazyka přímo v editoru vzorců.
Poznámka
Použití postranní lišty Prvky nebo místních nabídek k vytvoření vzorce představuje pohodlný způsob, jak se naučit značkovací jazyk používaný programem Math.
Tip
Při používání postranní lišty Prvky doporučujeme mít zapnuté Rozšířené tipy v nastavení LibreOffice. To nám pomůže určit kategorie a symboly, které chceme použít ve vzorci. Zvolíme Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Obecné v hlavní nabídce a vybereme Rozšířené tipy v části Nápověda.
Postranní lišta Prvky (obrázek 4) je vizuální nástroj, který nám pomůže vytvářet a upravovat vzorce. Uspořádává matematické symboly a operátory pomocí Kategorie v rozevíracím seznamu. V následujících krocích je popsáno, jak povolit postranní lištu Prvky a procházet jejími kategoriemi a symboly.
V hlavní nabídce vybereme položku Zobrazit > Prvky a otevře se Postranní lišta Prvky (obrázek 4).
V rozevíracím seznamu v horní části postranní lišty Prvky vybereme kategorii, kterou chceme ve vzorci použít.
Vybereme symbol, který chceme použít ve vzorci v postranní liště Prvky. Dostupné symboly se mění dle vybrané kategorie.
Po výběru jednoho ze symbolů v postranní liště Prvky se Editor vzorců aktualizuje o notaci značek vybraného symbolu.
Obrázek 4: Postranní lišta Prvky jako plovoucí dialogové okno
Poznámka
Postranní lišta Prvky může být buď plovoucí okno, jak je zobrazeno na obrázku 4, nebo umístěna vlevo od Editoru vzorců, jak je zobrazeno na obrázku 1 a obrázku 3.
Tip
Postranní lišta Prvky obsahuje kategorii Příklady, která obsahuje příklady vzorců, jež lze použít jako výchozí bod pro vzorec nebo rovnici.
Editor vzorců také umožňuje, při vytváření vzorce, přístup ke kategoriím a symbolům prostřednictvím místní nabídky. Tu otevřeme pravým tlačítkem myši v editoru vzorců. Vybereme kategorii a poté v místní nabídce vybereme příklad značení, který chceme použít. Příklad je znázorněn na obrázku 5.
Poznámka
Postranní lišta Prvek a místní nabídka obsahují pouze nejběžnější příkazy, které se používají ve vzorcích. Chceme-li vložit další symboly a příkazy, které nejsou uvedeny v postranní liště Prvky a místní nabídce, musíme je zadat ručně pomocí značkovacího jazyka. Úplný seznam příkazů a symbolů dostupných v aplikaci Math nalezneme v dodatku A, Přehled příkazů v příručce Průvodce aplikací Math.
Obrázek 5: Místní nabídka v editoru vzorců
Značkovací jazyk se zadává přímo do editoru vzorců. Například zadáním 5 times 4 do Editoru vzorců vytvoříme jednoduchý vzorec 5 times 4 . Pokud značkovací jazyk známe, je to nejrychlejší způsob, jak vkládat vzorce. Tabulka 1 uvádí několik příkladů použití značkovacího jazyka pro zadávání příkazů. Úplný seznam příkazů, které lze použít v Editoru vzorců, nalezneme v dodatku A, Přehled příkazů v příručce Průvodce aplikací Math.
Tabulka 1: Ukázka příkazů za použití značkovacího jazyka
|
Zobrazení |
Příkaz |
Zobrazení |
Příkaz |
|
a = b |
a = b |
sqrt {a} |
sqrt {a} |
|
a^2 |
a^2 |
a_n |
a_n |
|
int f(x) dx |
int f(x) dx |
sum a_n |
sum a_n |
|
a <= b |
a <= b |
infinity |
infinity |
|
a times b |
a times b |
x cdot y |
x cdot y |
Řecká písmena se ve vzorcích používají běžně, ale nemůžeme je do vzorce zadat pomocí postranní lišty Prvky nebo pomocí místní nabídky. Řecké znaky do vzorce zadáme pomocí jejich anglických názvů. Seznam znaků, které lze zadat pomocí značkovacího jazyka, nalezneme v dodatku A Přehled příkazů v příručce Průvodce aplikací Math.
Řecký znak malým písmem zadáme jako znak procenta %, po kterém následuje název znaku malými písmeny pomocí anglického názvu. Například zadáním %lambda se vytvoří řecké písmeno %lambda .
Řecký znak VELKÝM písmem zadáme jako znak procenta %, po kterém následuje název znaku VELKÝMI písmeny pomocí anglického názvu. Například zadáním %LAMBDA vytvoříme řecké písmeno %LAMBDA .
Řecký znak psaný kurzívou zadáme jako znak procenta %, po kterém následuje písmeno i a poté anglický název řeckého písmene psaný VELKÝMI písmeny. Například zadáním %iTHETA vytvoříme kurzívou zapsané řecké písmeno %iTHETA` .
Řecké znaky lze také zadat do vzorce pomocí dialogového okna Symboly.
Ujistíme se, že je kurzor v editoru vzorců na správném místě.
Volbou Nástroje > Symboly v hlavní nabídce nebo klepnutím na ikonu Symboly otevřeme dialogové okno Symboly (obrázek 6).
Vybereme možnost Řecky v rozevíracím seznamu Sada symbolů. Pro znaky v kurzívě vybereme v rozevíracím seznamu iŘecky.
Vybereme si řecké písmeno, které chceme vložit a buď na něj dvakrát klepneme nebo klepneme na něj a klepneme na Vložit. Při výběru se pod seznamem symbolů zobrazí jméno znaku.
Pokud jsme zadávání řeckých znaků do vzorce dokončili, klepneme na Zavřít.
Obrázek 6: Dialogové okno Symboly
Jednoduchý vzorec 5 times 4 lze pomocí programu LibreOffice Math vytvořit následovně:
Ujistíme se, že je kurzor umístěn v editoru vzorců, poté vybereme kategorii Unární/binární operátory a symbol Násobení jedním ze dvou způsobů:
V postranní liště Prvky vybereme Unární/Binární operátory z rozevíracího seznamu a klepneme na ikonu Násobení 
.
Klepneme pravým tlačítkem myši v Editoru vzorců a v místní nabídce vybereme možnost Unární/binární operátory > a times b.
Použijeme značkovací jazyk a v editoru vzorců napíšeme 5 times 4.
První dva způsoby umístí do editoru vzorů text vzorce <?> times <?> a v dokumentu se objeví symbol . Třetí způsob používá značkovací jazyk v Editoru vzorců, umístí vzorec 5 times 4 přímo do dokumentu a další kroky není třeba provádět.
V editoru vzorců vybereme první zástupný znak <?> před slovem times a nahradíme jej číslem 5. Vzorec v dokumentu se aktualizuje automaticky.
V editoru vzorců vybereme druhý zástupný znak <?> za slovem times a nahradíme jej číslem 4. Vzorec v dokumentu se aktualizuje automaticky.
Tip
Z jednoho zástupného znaku se ve vzorci posuneme na další zástupný znak pomocí klávesy F4. Ze zástupného znaku se posuneme na předchozí zástupný znak ve vzorci pomocí klávesové zkratky Shift + F4.
Poznámka
Pokud je to třeba, můžeme zabránit automatické aktualizaci vzorce v dokumentu. V hlavní nabídce zvolíme Zobrazit a odznačíme volbu Automatická aktualizace zobrazení. Chceme-li aktualizovat vzorec ručně, stiskneme klávesu F9 nebo zvolíme Zobrazit > Aktualizovat v hlavní nabídce.
Chceme zadat vzorec %pi ~ simeq ~ 3.14159 , kde je hodnota pí zaokrouhlena na 5 desetinných míst. Známe název řeckého znaku (pí), ale neznáme značku, která je spojena se symbolem Je podobné nebo rovno {} simeq {} .
Ujistíme se, že kurzor je v editoru vzorců.
Do editoru vzorců zadáme %pi a objeví se řecký znak pí (π).
Vybereme kategorii Relace a symbol Je podobné nebo rovno jedním ze dvou způsobů:
V postranní liště Prvky vybereme v rozevíracím seznamu Relace a následně vybereme ikonu Je podobné nebo rovno
.
Klepneme pravým tlačítkem myši v Editoru vzorců a v místní nabídce vybereme Relace > a simeq b.
V editoru vzorců smažeme první zástupný znak <?> před slovem simeq.
V editoru vzorců vybereme druhý zástupný znak <?> po slově simeq a nahradíme jej číslem 3.14159. Vzorec %pi ~ simeq ~ 3.14159 se nyní objeví v dokumentu.
Způsob úpravy vzorce a přepnutí do režimu úpravy vzorce závisí na tom, zda je vzorec v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice.
V programu Math dvakrát poklepeme na prvek vzorce ve vzorci, který se objeví v okně náhledu a tím vybereme prvek vzorce v editoru vzorců, nebo přímo vybereme prvek vzorce v editoru vzorců.
V aplikacích Writer, Calc, Impress nebo Draw dvakrát klepneme na vzorec nebo klepneme pravým tlačítkem myši na vzorec a v místní nabídce vybereme možnost Upravit, čímž otevřeme Editor vzorců a přejdeme do režimu úprav. Kurzor je v editoru vzorců umístěn na začátku vzorce.
Poznámka
Pokud nemůžeme vybrat prvek vzorce pomocí kurzoru, klepneme na ikonu Kurzor pro vzorce na nástrojové liště Standardní a tím kurzor aktivujeme.
Prvek vzorce, který chceme změnit, vybereme jedním z těchto způsobů:
V okně náhledu klepneme na prvek vzorce, umístíme kurzor v editoru vzorců na začátek prvku vzorce a poté vybereme prvek vzorce v editoru vzorců.
Dvojitým klepnutím na prvek vzorce v náhledovém okně vybereme prvek vzorce v editoru vzorců.
Umístíme kurzor do editoru vzorců na prvek vzorce, který chceme upravit, a poté vybereme tento prvek vzorce.
Prvek vzorce v editoru vzorců vybereme dvojitým klepnutím.
Provedeme změny vybraného prvku vzorce.
V hlavní nabídce zvolíme Zobrazit > Aktualizovat nebo stiskneme klávesu F9 nebo klepneme na ikonu Aktualizovat na nástrojové liště Nástroje. Vzorec v náhledovém okně nebo v dokumentu se aktualizuje.
V programu Math po ukončení editace vzorce uložíme změny.
V programu Writer, Calc, Impress nebo Draw opustíme režim úprav poklepáním na libovolné místo v dokumentu mimo vzorce, poté dokument uložíme a tím zároveň uložíme změny do vzorce.
Tato část obsahuje několik rad, jak napsat složité vzorce v programu Math nebo v dokumentu.
LibreOffice Math neví nic o pořadí operací ve vzorci. Pro určení pořadí operací je třeba použít složené závorky. Následující příklady ukazují, jak mohou být závorky ve vzorci použity.
Chceme-li ve vzorci použít matici, musíme použít maticový příkaz. Níže je uveden jednoduchý příklad matice 2 x 2.
|
matrix { a # b ## c # d } |
matrix { a # b ## c # d } |
V maticích jsou řádky odděleny dvěma znaky křížku (##) a položky v každém řádku jsou odděleny jedním znakem křížku (#).
Použijeme-li v matici závorky, za normálních okolností se nezvětšují tak, jako se zvětšuje matice. Níže uvedený příklad ukazuje vzorec, kde se velikost závorek nemění podle velikosti výsledné matice.
|
( matrix { a # b ## c # d } ) |
( matrix { a # b ## c # d } ) |
K překonání tohoto problému nabízí Math škálovatelné závorky, jejichž velikost se zvětšuje podle velikosti matice. Pomocí příkazů left( a right) vytvoříme kolem matice škálovatelné závorky. Následující příklad ukazuje, jak vytvořit matici se zvětšujícími se závorkami.
|
left( matrix { a # b ## c # d } right) |
left( matrix { a # b ## c # d } right) |
Zvětšující se závorky lze také použít s jakýmkoli prvkem vzorce, jako je zlomek, druhá odmocnina atd.
Chceme-li vytvořit matici, ve které jsou některé hodnoty prázdné, můžeme použít hvězdičku (`), aby Math na toto místo vložil malou mezeru, jak je znázorněno v příkladu níže.
|
left( matrix { 1 # 2 # 3 ## 4 # ` # 6 } right) |
left( matrix { 1 # 2 # 3 ## 4 # ` # 6 } right) |
Tip
Hranaté závorky vytvoříme příkazy left[ a right]. Seznam všech závorek dostupných v programu math můžeme nalézt v Příloze A, Přehled příkazů v příručce Průvodce programem Math.
Tip
Pokud chceme, aby se všechny závorky zvětšovaly, přejdeme v hlavní nabídce do nabídky Formát > Rozestupy a otevřeme dialogové okno Rozestupy. Klepneme na Kategorie, v rozevíracím seznamu vybereme Závorky a následně vybereme možnost Zvětšovat všechny závorky.
Při použití závorek ve vzorci Math očekává, že ke každé levé závorce bude zadána pravá závorka. Jestliže jednu ze závorek zapomeneme zadat, Math umístí znak obrácený otazník na místo, kde by měla být umístěna chybějící závorka. Například výsledkem lbrace a; b je lbrace a; b protože pravá závorka rbrace schází.
Znak obráceného otazníku zmizí, pokud jsou všechny závorky v páru. Předchozí příklad lze opravit na lbrace a; b rbrace a výsledkem pak je lbrace a; b rbrace . Nepárové závorky jsou však někdy potřeba a pro tyto případy máme následující možnosti.
Zpětné lomítko \ je umístěno před nezvětšující se závorkou, což znamená, že následující znak by neměl být považován za závorku, ale za běžný znak.
Například nepárové závorky ve vzorci [ a; b [ vedou k výsledku s obráceným otazníkem, protože program Math očekává, že [ bude uzavřena ]. Pokud chceme chybu opravit, použijeme zpětné lomítko a zadáním \ [ a; b \ [ do Editoru vzorců dostaneme \ [ a; b \ [ jako výsledek.
Chceme-li vytvořit nepárové zvětšující se závorky ve vzorci, použijeme příkazy left, right a none.
|
abs x = left lbrace stack {x "for" x >= 0 # -x "for" x < 0} right none |
abs x = left lbrace stack {x "for" x >= 0 # -x "for" x < 0} right none |
V základní instalaci programu Math jsou výstupy funkcí v běžných znacích a proměnné kurzívou. Pokud program Math funkci nerozpozná, můžeme jej informovat o tom, že jsme zadali funkci. Zadání značkovacího příkazu func před funkcí přinutí Math rozpoznat jakýkoli následující text jako funkci a použít normální znaky.
Úplný seznam funkcí program Math najdeme v příloha A, Přehled příkazů v příručce Průvodce programem Math.
Po některých funkcích musí následovat číslo nebo proměnná. Pokud chybí, Math umístí na místo chybějících čísel nebo proměnných znaky obrácených otazníků. Abychom odstranili obrácené otazníky a opravili vzorec, musíme zadat jako zástupný znak číslo, proměnnou nebo dvojici prázdných závorek.
Tip
Mezi jednotlivými chybami ve vzorci můžeme procházet pomocí klávesy F3 (přesun na následující chybu) nebo kombinace kláves Shift + F3 (přesun na předchozí chybu).
Předpokládejme, že chceme vytvořit vzorec, který vyžaduje více než jeden řádek, například x = 3 newline y = 1 . První reakcí by bylo stisknutí klávesy Enter. Jenže pokud to uděláme, tak přejdeme v Editoru vzorců na nový řádek, ale výsledný vzorec nemá dva řádky. Chceme-li do vzorce přidat nový řádek, musíme použít příkaz newline.
|
Značkovací jazyk |
Výsledný vzorec |
|
x = 3 |
x = 3 y = 1 |
|
x = 3 newline y = 1 |
x = 3 newline y = 1 |
V programu Math není možné vytvořit víceřádkový vzorec, pokud řádek končí znaménkem rovná se a chceme pokračovat ve vzorci na novém řádku, aniž bychom dokončili výraz na pravé straně znaménka rovná se. Pokud požadujeme, aby měl vzorec s více řádky na konci řádku znak bez výrazu za znaménkem rovná se, použijeme buď prázdné uvozovky "" nebo prázdné závorky {} nebo znak mezery ` nebo tildu ~.
Ve výchozím nastavení jsou víceřádkové vzorce zarovnány na střed. Další informace o zarovnání pomocí znaménka rovnítka najdeme v části „Přizpůsobení“ na stránce 1.
Mezery mezi prvky ve vzorci se ve značkovacím jazyce neurčují pomocí znaků mezery. Chceme-li do vzorce přidat mezery, použijeme jednu z následujících možností:
Zpětný apostrof ` přidá malou mezeru.
Tilda ~ přidá velkou mezeru.
Můžeme přidat znaky mezery mezi uvozovky “ ”. Tyto mezery budou považovány za text.
Ve výchozím nastavení jsou všechny mezery na konci řádku ignorovány.
Další informace nalezneme v části „Úprava rozestupů vzorců“ na straně 1.
Příkazy sum a int mohou mít parametry from a to pro nastavení horních a dolních mezí. Parametry od a do lze použít jednotlivě nebo společně, jak ukazují následující příklady. Další informace o příkazech pro součty a integrály najdeme v Příloze A, Reference příkazů, v příručce Průvodce programem Math.
|
Značkovací jazyk |
Výsledný vzorec |
|
sum from k = 1 to n a_k |
sum from k = 1 to n a_k |
|
sum to infinity 2^{-n} |
sum to infinity 2^{-n} |
|
sum from{ i=1 } to{ n } sum from{ j=1; i <> j } to{ m } x_ij |
sum from{ i=1 } to{ n } sum from{ j=1; i <> j } to{ m } x_ij |
|
int from 0 to x f(t) dt |
int from 0 to x f(t) dt |
|
int_0^x f(t) dt |
int_0^x f(t) dt |
|
int from Re f |
int from Re f |
Při psaní derivací musíme programu Math sdělit, že jde o zlomek, pomocí příkazu over. U úplné derivace se příkaz over kombinuje se znakem d a u parciální derivace s příkazem partial. Abychom obklopili prvky a vytvořili derivaci, použijeme závorky {}, jak ukazují následující příklady.
|
Značkovací jazyk |
Výsledný vzorec |
|
{df} over {dx} |
{df} over {dx} |
|
{partial f} over {partial y} |
{partial f} over {partial y} |
|
{partial^2 f} over {partial t^2} |
{partial^2 f} over {partial t^2} |
Poznámka
Pokud chceme derivaci napsat pouze pomocí názvu funkce s čárkou, tak jak je to obvyklé ve školním zápisu, musíme nejprve jejich značky přidat do katalogu. Další informace nalezneme v části „Přizpůsobení katalogu“ na straně 1 .
Znaky, které se používají jako ovládací prvky ve značkovacím jazyce, nelze zadat přímo jako normální znaky. Tyto znaky jsou: %, {, }, &, |, _, ^ a ". Ve značkovacím jazyce například nelze zapsat 2% = 0.02 a očekávat, že se stejné znaky objeví ve vzorci. Toto omezení ve značkovacím jazyce překonáme jedním z těchto způsobů:
Znak označíme jako text pomocí dvojitých uvozovek na každé straně znaku, například 2"%"= 0.02 se ve vzorci objeví jako 2"%"= 0.02 . Tuto metodu však nelze použít pro samotný znak uvozovek, viz „Texty ve vzorcích" níže.
Přidáme znak do katalogu programu Math, například znak dvojité uvozovky.
Pomocí příkazů lbrace a rbrace získáme složené závorky lbrace rbrace .
Poznámka
Dialogové okno Speciální znaky, používané v dalších částech LibreOffice není v programu Math dostupné. Pokud budeme v programu Math pravidelně vyžadovat speciální znaky, doporučujeme přidat tyto znaky do katalogu Math; další informace nalezneme v části „Přizpůsobení katalogu“ na straně 1 .
Pokud chceme do vzorce vložit text, uzavřeme jej do dvojitých uvozovek. Například x " for " x >= 0 vytvoří vzorec x " for " x >= 0 . V textu jsou přípustné všechny znaky kromě dvojitých uvozovek.
Pokud však potřebujeme v textu vzorce dvojité uvozovky, musíme text vytvořit pomocí uvozovek v LibreOffice Writer a poté zkopírovat a vložit text do editoru vzorců, jak je znázorněno na obrázku 7.
Obrázek 7: Příklad dvojitých uvozovek v textu ve vzorci
Ve vzorci bude text ve výchozím písmu, které bylo nastaveno v dialogovém okně Písma. Další informace o tom, jak změnit písma používaná ve vzorcích, najdeme v části „Změna vzhledu vzorce“ na straně 1.
Ve výchozím nastavení je text ve vzorcích zarovnán vlevo. Další informace o změně zarovnání textu najdeme v části „Úprava zarovnání vzorců“ na straně 1.
V textu používaném ve vzorcích nejsou příkazy formátování interpretovány. Pokud chceme použít příkazy pro formátování v textu vzorce, musíme text rozdělit v editoru vzorců pomocí dvojitých uvozovek.
Za příkazem color je třeba zadat název požadované barvy nebo její RGB či hexadecimální (šestnáctkovou) hodnotu. Seznam předdefinovaných názvů barev najdeme v dodatku A, Reference příkazů, v příručce Průvodce programem Math.
LibreOffice Math nemá příkaz pro zarovnání vzorců na konkrétní znak. K zarovnání vzorců na znak ovšem můžeme použít matici. Většinou se na znak zarovnává rovná se (=). Dále můžeme pro nastavení zarovnání každé hodnoty v matici vpravo, vlevo a na střed použít příkazy alignr, alignl a alignc.
Příklad
|
matrix{ alignr x+y # {}={} # alignl 2 ## alignr x # {}={} # alignl 2-y } |
matrix{ alignr x+y # {}={} # alignl 2 ## alignr x # {}={} # alignl 2-y } |
Poznámka
Prázdné složené závorky na každé straně znaku rovná se jsou nezbytné, protože znak rovná se je binární operátor a vyžaduje výraz na každé straně. Můžeme použít mezery nebo znaky ` nebo ~ na každé straně znaménka rovná se, ale doporučují se závorky, protože jsou lépe vidět ve značkovacím jazyce.
Pokud změníme mezery mezi sloupci matice, můžeme zmenšit mezery na každé straně znaménka rovná se. Další informace nalezneme v části „Úprava rozestupů vzorců“ na straně 1 .
Tato část popisuje, jak změnit písmo nebo velikost písma ve vybraném vzorci a jak změnit výchozí písmo nebo výchozí velikost písma.
Pokud jsme do dokumentu již vložili vzorce a změníme výchozí písmo nebo velikost písma, nová výchozí nastavení se použijí pouze pro vzorce vložené po změně výchozích nastavení. Pokud chceme, aby již vložené vzorce používaly stejné písmo nebo velikost písma dle výchozího nastavení, musíme jednotlivě změnit písmo nebo velikost písma vzorců.
Rozšíření “Formátování všech vzorců programu Math” umožňuje změnit písmo nebo velikost písma pro všechny nebo pouze pro vybrané vzorce v dokumentu. Zde si ji můžeme stáhnout a přečíst si pokyny k instalaci a používání: https://extensions.libreoffice.org/en/extensions/show/formatting-of-all-math-formulas
Pokud chceme změnit výchozí velikost písma u vzorců, které jsou již vložené v programu Math či jiném modulu LibreOffice:
V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.
V hlavní nabídce zvolíme Formát > Velikost písma a otevřeme dialogové okno Velikosti písma (obrázek 8).
Vybereme jinou velikost písma pomocí číselníku Základní velikost nebo do textového pole Základní velikost zadáme novou velikost písma.
Klepnutím na OK uložíme nové nastavení a okno zavřeme. Příklad výsledku při změně velikosti písma je uveden níže.
Příklad
Obrázek 8: Dialogové okno Velikosti písma
Pokud chceme změnit výchozí velikost písma použitého pro všechny vzorce v programu Math či jiném modulu LibreOffice:
Před vložením jakýchkoli vzorců do dokumentu zvolíme Formát > Velikost písma v hlavní nabídce a otevřeme dialogové okno Velikosti písma (obrázek 8).
Vybereme jinou velikost písma pomocí číselníku Základní velikost nebo v textovém poli Základní velikost zadáme novou velikost písma.
Klepneme na tlačítko Výchozí a potvrdíme změnu základní velikosti písma. Všechny vzorce vytvořené od tohoto okamžiku budou používat novou základní velikost písma.
Klepneme na OK, aby se změny uložily, a zavřeme dialogové okno Velikost písma.
Dialogové okno Velikost písma (obrázek 8) určuje velikost písma pro vzorce. Vybereme základní velikost a všechny prvky vzorce se změní v měřítku k tomuto základu.
Základní velikost – všechny prvky vzorce jsou proporcionálně upraveny podle základní velikosti. Chceme-li změnit základní velikost, vybereme nebo zadáme požadovanou velikost v bodech (pt). Můžeme také použít jiné měrné jednotky nebo jiné metriky, které se poté automaticky převedou na body. Pokud například zadáme 1in nebo 1", Math převede tuto hodnotu na 72 pt.
Relativní velikosti – v této části můžeme určit relativní velikosti pro každý typ prvku vzhledem k základní velikosti.
Výchozí – klepnutím na toto tlačítko se uloží všechny změny jako výchozí pro všechny nové vzorce. Zobrazí se potvrzovací zpráva.
Pokud chceme změnit písma použitá pro aktuální vzorce v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:
V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.
Volbou Formát > Písma v hlavní nabídce otevřeme dialogové okno Písma (obrázek 9).
Obrázek 9: Dialogové okno Písma
V rozevíracích seznamech vybereme nové písmo pro každou z různých možností.
Pokud se požadované písmo v rozevíracím seznamu nezobrazí, klepneme na Změnit a výběrem možnosti v místní nabídce otevřeme dialogové okno písem. Vybereme písmo, které chceme použít, klepneme na tlačítko OK a přidáme písmo do rozevíracího seznamu pro tuto volbu.
Klepnutím na tlačítko OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Písma.
Pokud chceme změnit výchozí písma použitá pro všechny vzorce v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:
Než do dokumentu začneme vkládat vzorce, zvolíme v hlavní nabídce Formát > Písma a otevřeme dialogové okno Písma (obrázek 9).
V rozevíracích seznamech vybereme nové písmo pro každou z různých možností.
Pokud se požadované písmo v rozevíracím seznamu nezobrazí, klepneme na Změnit a výběrem možnosti v místní nabídce otevřeme dialogové okno písem. Vybereme písmo, které chceme použít, klepneme na tlačítko OK a přidáme písmo do rozevíracího seznamu pro tuto volbu.
Klepneme na tlačítko Výchozí a potvrdíme změnu písma. Všechny vzorce vytvořené od tohoto okamžiku budou používat nová písma.
Klepnutím na tlačítko OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Písma.
Určuje písma, která lze použít pro prvky vzorců.
Písma pro vzorce – určuje písma použitá pro proměnné, funkce, čísla a vložený text, které tvoří prvky vzorce.
Vlastní písma – v této sekci dialogového okna Písma (obrázek 9) se určují písma, která formátují ostatní textové komponenty ve vzorci. K dispozici jsou tři základní písma: Serif, Sans a Fixed. Pomocí tlačítka Upravit lze ke každému standardnímu nainstalovanému základnímu písmu přidat další písma. K dispozici je libovolné písmo nainstalované v počítači.
Změnit – klepnutím na jednu z možností v rozevírací nabídce se otevře dialogové okno Písma, kde lze definovat písmo a atributy pro příslušný vzorec a pro vlastní písma.
Výchozí – klepnutím na toto tlačítko se uloží všechny změny jako výchozí pro všechny nové vzorce. Zobrazí se potvrzovací zpráva.
Poznámka
Pokud je pro vzorec vybráno nové písmo, staré písmo zůstane v seznamu vedle nového a lze jej znovu vybrat.
Poznámka
Proměnné by měly být zapsány kurzívou, proto se ujistíme, že je pro písmo, které chceme použít, vybrána možnost Kurzíva. U všech ostatních prvků použijeme základní podobu písma. Styl lze snadno změnit v samotném vzorci pomocí příkazů italic nebo bold, kterými tyto vlastnosti nastavíme, a příkazů nitalic nebo nbold, jimiž je zrušíme.
V dialogovém okně Rozestupy (obrázek 10) můžeme určit vzdálenosti mezi prvky vzorce. Vzdálenost se určuje v procentech relativně k základní velikosti písma.
Obrázek 10: Dialogové okno Rozestupy
Pokud chceme změnit mezery použité pro aktuální vzorec v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:
V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.
V hlavní nabídce zvolíme Formát > Rozestupy a otevřeme dialogové okno Rozestupy (obrázek 10).
Klepneme na Kategorie a vybereme jednu z možností v rozevíracím seznamu. Volby v dialogovém okně se změní v závislosti na vybrané kategorii.
Zadáme novou hodnotu v kategorii a klepneme na OK.
Zkontrolujeme výsledek ve vzorci. V případě, že výsledek neodpovídá naší představě, opakujeme výše uvedené kroky.
Pokud chceme změnit výchozí mezery používané pro všechny vzorce v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:
Než do dokumentu začneme vkládat vzorce, zvolíme v hlavní nabídce Formát > Mezery a otevřeme dialogové okno Mezery (obrázek 10).
Klepneme na Kategorie a vybereme jednu z možností v rozevíracím seznamu. Volby v dialogovém okně se změní v závislosti na vybrané kategorii.
Zadáme novou hodnotu pro kategorii mezer.
Klepneme na Výchozí a potvrdíme změny rozestupů ve vzorci. Všechny vzorce vytvořené od tohoto bodu budou používat nové rozestupy.
Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Rozestupy.
Poznámka
Pokud jsme již do dokumentu vložili vzorce a změníme rozestupy, nová výchozí nastavení se použijí pouze pro vzorce vložené po změně výchozích nastavení. Pokud chceme, aby již vložené vzorce používaly stejné rozestupy dle výchozího nastavení, musíme je jednotlivě změnit ve vzorcích.
Pomocí Kategorie v dialogovém okně Rozestupy (obrázek 10) určíme prvek vzorce, pro který chceme nastavit rozestupy. Vzhled dialogového okna závisí na vybrané kategorii. Okno náhledu ukazuje, které mezery se prostřednictvím příslušných polí upraví.
Kategorie – stisknutím tohoto tlačítka můžeme vybrat kategorii, pro kterou chceme změnit rozestupy.
Rozestupy – definuje mezery mezi proměnnými a operátory, mezi řádky a mezi odmocninou a argumentem.
Indexy – definuje mezery pro horní a dolní indexy.
Zlomky – určuje vzdálenost mezi zlomkovou čárou a čitatelem nebo jmenovatelem.
Zlomkové čáry – určuje přesah a tloušťku zlomkové čáry.
Meze – určuje vzdálenost mezi symbolem sumy a mezemi.
Závorky – určuje vzdálenost mezi závorkami a obsahem.
Velikost přesahu (vlevo/vpravo) – určuje svislou vzdálenost mezi horním okrajem obsahu a horním koncem závorky.
Vzdálenost – určuje vodorovnou vzdálenost mezi obsahem a horním koncem závorky.
Zvětšovat všechny závorky – zvětšuje všechny druhy závorek. Pokud pak v Editoru vzorců zadáme (a over b), závorky obklopí celou výšku argumentu. Tohoto efektu obvykle dosáhneme zadáním left (a over b right).
Velikost přesahu – upraví velikost přesahu v procentech. Při 0 % se závorky upraví tak, že obklopí argument ve stejné výšce. Čím větší hodnotu zadáme, tím větší bude svislá vzdálenost mezi obsahem a horním koncem závorky. Pole lze použít pouze v kombinaci s volbou Zvětšovat všechny závorky.
Matice – určuje relativní vzdálenosti mezi prvky matice.
Proklad mezi řádky – určuje vzdálenost mezi řádky matice.
Proklad mezi sloupci – určuje vzdálenost mezi sloupci matice.
Symboly – určuje vzdálenost symbolů od proměnných.
Základní výška – určuje výšku symbolů vzhledem k základnímu řádku.
Minimální mezera – určuje minimální vzdálenost mezi symbolem a proměnnou.
Operátory – určuje vzdálenosti mezi operátory a proměnnými nebo čísly.
Velikost přesahu – určuje svislou vzdálenost mezi proměnnou a horním okrajem operátoru.
Vzdálenost – určuje vodorovnou vzdálenost mezi operátorem a proměnnou.
Ohraničení – přidá ke vzorci ohraničení. Tato volba je zvláště užitečná, pokud chceme integrovat vzorec do textového souboru v programu Writer. Při nastavení musíme dát pozor, abychom nenastavili velikost 0, jelikož to způsobuje problémy se zobrazením textu, který obtéká vzorec.
Pole náhledu – zobrazuje náhled aktuálního výběru.
Výchozí – uloží všechny změny jako výchozí nastavení pro všechny nové vzorce. Před uložením těchto změn se zobrazí potvrzovací dialog.
Nastavení zarovnání určuje, jak se prvky vzorců umístěné nad sebou vzájemně vodorovně zarovnají.
Poznámka
Není možné zarovnat vzorce na konkrétní znak a zarovnání vzorců se nevztahuje na textové prvky. Textové prvky jsou vždy zarovnány doleva.
Poznámka
Vedle níže popsaných způsobů zarovnání vzorců lze vzorce zarovnat pomocí příkazů alignl , alignc a alignr. Tyto příkazy fungují také pro textové prvky.
Chceme-li změnit zarovnání použité pro aktuální vzorec v programu Math nebo v jiné součásti LibreOffice:
V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.
V hlavní nabídce přejdeme na Formát > Zarovnání a otevřeme dialogové okno Zarovnání (obrázek 11).
Vybereme horizontální zarovnání Vlevo, Na střed nebo Vpravo.
Klepneme na OK a zkontrolujeme výsledek ve vzorci. V případě, že výsledek neodpovídá naší představě, opakujeme výše uvedené kroky.
Obrázek 11: Dialogové okno Zarovnání
Poznámka
Bez ohledu na možnost zarovnání vybranou v dialogovém okně Zarovnání je možné zarovnat sekce vzorce pomocí příkazů alignl, alignc a alignr. Mohou být například užitečné k zarovnání vzorců v maticích. Tyto příkazy fungují také pro textové prvky.
Pokud chceme změnit výchozí zarovnání použité pro všechny vzorce v programu Math nebo v jiné součásti LibreOffice:
Než do dokumentu začneme vkládat vzorce, přejdeme v hlavní nabídce do Formát > Zarovnání a otevřeme dialogové okno Zarovnání (obrázek 11).
Vybereme horizontální zarovnání Vlevo, Na střed nebo Vpravo.
Klepneme na Výchozí a potvrdíme změny zarovnání ve vzorcích. Všechny vzorce vytvořené od tohoto okamžiku budou používat nové zarovnání.
Klepneme na OK a zkontrolujeme výsledek ve vzorci. V případě, že výsledek neodpovídá naší představě, opakujeme výše uvedené kroky.
Poznámka
Pokud jsme již do dokumentu vložili vzorce a změníme zarovnání, nová výchozí nastavení se použijí pouze pro vzorce vložené po změně výchozích nastavení. Pokud chceme, aby již vložené vzorce používaly stejné zarovnání jako výchozí nastavení, musíme individuálně změnit zarovnání.
Barvu znaků použitých ve vzorci můžeme změnit pomocí značkovacího jazyka: příkaz color následovaný názvem barvy, hodnotou RGB nebo šestnáctkovou (hexadecimální) hodnotou HTML.
Příkaz color funguje pouze na prvku vzorce, který následuje bezprostředně za názvem barvy, hodnotou RGB nebo šestnáctkovou (hexadecimální) hodnotou. Například zadáním color red 5 times 4 dostaneme výsledek color red 5 times 4 . Všimněme si, že pouze číslo 5 bylo zbarveno červeně.
Chceme-li změnit barvu celého vzorce, musíme uzavřít celý vzorec do závorek. Například zadáním color red {5 times 4} dostaneme výsledek color red {5 times 4} .
Informace o pojmenovaných barvách dostupných v Math najdeme v Příloze A, Reference příkazů, v příručce Průvodce programem Math. Tyto barvy jsou vyjmenovány v části Atributy postranní lišty Prvky (obrázek 4 na straně 1).
Chceme-li použít vlastní barvy definované pomocí hodnot RGB (červená, zelená a modrá) v rozsahu 0 až 255, použijeme příkaz značkovacího jazyka color rgb R G B, kde R, G a B odpovídají hodnotám červené, zelené a modré požadované barvy.
Příklad
Program Math nyní podporuje barvy HTML definované šestnáctkovým (hexadecimálním) číslem. Použijeme příkaz značkovacího jazyka color hex 000000, kde 00000 je odpovídající šestnáctkové (hexadecimální) číslo. Například příkaz color hex FF0000 decision vytvoří výstup color hex FF0000 decision .
V LibreOffice Math není možné vybrat barvu pozadí vzorců. Barva pozadí pro vzorec je standardně barva jako dokument nebo rámec, do kterého byl vzorec vložen. V aplikaci LibreOffice Writer můžeme pomocí vlastností objektu změnit barvu pozadí vzorce. Další informace nalezneme v části „Pozadí a ohraničení“ na straně 1.
Pokud do svých dokumentů pravidelně vkládáme stejné vzorce, můžeme vytvořit knihovnu vzorců pomocí vzorců, které vytvoříme v editoru vzorců. Jednotlivé vzorce lze uložit jako samostatné soubory ve formátu ODF pro vzorce (typ souboru .odf) nebo ve formátu MathML (typ souboru .mml).
K vytváření vzorců a vytváření knihovny vzorců můžeme použít LibreOffice Math, Writer, Calc, Draw nebo Impress.
V počítači vytvoříme složku, která bude obsahovat vzorce, a pojmenujeme ji, například Knihovna vzorců.
V LibreOffice přejdeme na Soubor > Nový > Vzorec v hlavní nabídce nebo klepneme na Vzorec na Úvodní obrazovce, čímž otevřeme položku Math a vytvoříme vzorec pomocí Editor vzorců. Další informace nalezneme v části „Vzorce jako samostatné dokumenty nebo soubory“ na straně 1 .
V hlavní nabídce zvolíme Soubor > Uložit jako nebo použijeme klávesovou zkratku Ctrl + Shift + S a otevřeme dialogové okno Uložit jako.
Přejdeme do složky, kterou jsme vytvořili pro knihovnu vzorců.
V poli Název souboru zapíšeme zapamatovatelné jméno vzorce.
V rozevíracím seznamu Typ souboru vybereme jako typ souboru pro vzorec buď ODF vzorec (.odf) nebo MathML 2.0 (.mml).
Klepnutím na Uložit uložíme vzorec a zavřeme dialogové okno Uložit jako.
V počítači vytvoříme složku, která bude obsahovat vzorce, a pojmenujeme ji, například Knihovna vzorců.
Otevřeme dokument pomocí aplikace Writer, Calc, Draw nebo Impress.
Přejdeme na Vložit > Objekt > Vzorec Objekt v hlavní nabídce, abychom otevřeli Editor vzorců a vytvořili vzorec. Další informace nalezneme v části „Vzorce v dokumentech aplikace LibreOffice“ na stránce 1 .
Klepnutím pravým tlačítkem myši na objekt vzorce a výběrem možnosti Uložit kopii jako v místní nabídce otevřeme dialogové okno Uložit jako.
Přejdeme do složky, kterou jsme vytvořili pro knihovnu vzorců.
V poli Název souboru zapíšeme zapamatovatelné jméno vzorce.
V rozevíracím seznamu Typ souboru vybereme jako typ souboru pro vzorec buď ODF vzorec (.odf) nebo MathML 2.0 (.mml).
Klepnutím na Uložit uložíme vzorec a zavřeme dialogové okno Uložit jako.
Vzorce nemůžeme vložit do dokumentu z knihovny vzorců přetažením myší nebo použitím volby v hlavní nabídce Vložit > Soubor. Vzorec musíme vložit jako objekt OLE.
Dokument otevřeme pomocí programu Writer, Calc, Draw nebo Impress.
V hlavní nabídce zvolíme Vložit > Objekt > Objekt OLE a otevřeme dialogové okno Vložit objekt OLE.
Vybereme volbu Vytvořit ze souboru.
Klepnutím na Hledat otevřeme dialogové okno prohlížeče souborů.
Přejdeme do složky, kterou jsme vytvořili pro knihovnu vzorců.
Vybereme vzorec, který chceme vložit a klepneme na Otevřít nebo dvakrát klepneme na vzorec, který chceme vložit.
Klepnutím na OK vložíme vzorec do dokumentu jako objekt OLE a zavřeme dialogové okno.
Při vložení vzorce do dokumentu umístí LibreOffice Writer vzorec do rámečku a zachází s ním jako s objektem OLE. Poklepáním na vložený vzorec otevřeme Editor vzorců v LibreOffice Math, kde můžeme vzorec upravit.
Tato kapitola vysvětluje, jaké možnosti změny máme pro každý jednotlivý vzorec v dokumentu programu Writer. Informace o tom, jak změnit výchozí nastavení stylů rámců pro objekty OLE, najdeme v kapitolách o stylech ve Writer Guide.
Automatické číslování vzorců pro účely křížových odkazů lze provádět pouze v aplikaci LibreOffice Writer. Nejjednodušší způsob, jak přidat číslované vzorce v řadě, je použít položku automatického textu fn (pro 'formula numbered').
Začneme nový řádek v dokumentu.
Napíšeme fn, a poté stiskneme tlačítko F3. Do dokumentu se vloží tabulka se dvěma sloupci bez ohraničení, přičemž levý sloupec obsahuje ukázkový vzorec a pravý sloupec obsahuje referenční číslo, jak je uvedeno níže.
|
E=mc^2 |
(1) |
Smažeme ukázkový vzorec a vložíme do levého sloupce vzorec jako objekt.
Případně můžeme nejprve vložit vzorec do dokumentu, poté provést výše uvedené kroky 1 a 2 a nahradit ukázkový vzorec konečným vzorcem.
Klepneme v dokumentu na místo, kde se má křížový odkaz zobrazit.
V hlavní nabídce zvolíme Vložit > Křížový odkaz a otevřeme dialogové okno Pole (obrázek 12).
Klepneme na kartu Křížové odkazy a poté vybereme Text v sekci Typ.
V sekci Výběr vybereme číslo vzorce, na který chceme odkazovat.
V sekci Vložit odkaz na vybereme Odkaz a klepneme na Vložit.
Po dokončení vytváření křížových odkazů klepneme na tlačítko Zavřít a zavřeme dialogové okno Pole.
Obrázek 12: Dialogové okno Pole – karta Křížové odkazy
Tip
Pokud chceme vložit číslo křížového odkazu bez závorek, vybereme sekci Vložit odkaz na Číslování na místo Vložit odkaz na Reference.
Poznámka
Chceme-li použít hranaté závorky místo kulatých nebo chceme-li číslo křížového odkazu oddělit od vzorce tabulátorem místo tabulky, pak se podívejme do příručky Průvodce programem Writer.
Pokud je vzorec vložen do dokumentu, považuje se za objekt v rámci programu Writer a jeho výchozí ukotvení je Ke znaku v odstavci. Chceme-li změnit ukotvení objektu vzorce:
Klepneme pravým tlačítkem myši na vybraný objekt vzorce a v místní nabídce vybereme možnost Ukotvit.
V místní podnabídce vybereme novou možnost ukotvení. Dostupné volby pro ukotvení jsou Ke stránce, K odstavci, Ke znaku nebo Jako znak.
Nebo
Pravým tlačítkem myši klepneme na vybraný objekt vzorce a v místní nabídce vybereme volbu Vlastnosti nebo v hlavní nabídce vybereme Formát > Rámec nebo objekt > Vlastnosti a tím otevřeme dialogové okno Objekt (obrázek 13).
Na kartě Typ vybereme v části Ukotvení v pravém horním rohu pozici pro ukotvení.
Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.
Obrázek 13: Dialogové okno Objekt – karta Typ s možností ukotvení
Poznámka
Možnosti ukotvení nejsou v dialogovém okně Objekt k dispozici, pokud provádíme změny různých možností dostupných pro styly rámce. Další informace o tom, jak upravit styly rámců, najdeme v kapitolách o stylech v příručce Writer Guide.
Běžné výchozí nastavení svislého zarovnání pro objekty vzorce používá jako referenci základní linii textu. Toto výchozí nastavení lze změnit úpravou stylu rámců vzorců; další informace nalezneme v kapitolách o stylech v příručce Průvodce programem Writer.
Pokud chceme změnit svislé zarovnání jednotlivého objektu vzorce (za předpokladu, že je vybrána možnost kotvení Ke znaku):
Pravým tlačítkem myši klepneme na objekt vzorce a z místní nabídky vybereme Vlastnosti nebo v hlavní nabídce zvolíme Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a tím otevřeme dialogové okno Objekt (obrázek 13).
Ujistíme se, že je vybrána karta Typ a v rozevíracím seznamu v části Pozice vybereme novou pozici zarovnání. Dostupné možnosti vertikálního zarovnání jsou Nahoru, Dolů, Na střed nebo Zdola.
V případě potřeby zadáme do textového pole pro svislé zarovnání kladnou nebo zápornou hodnotu. Tato možnost je k dispozici pouze pokud bylo vybráno svislé zarovnání Zdola.
V rozevíracím seznamu v části Pozice vybereme typ zarovnání textu. Dostupné možnosti zarovnání textu jsou Účaří, Znak a Řádek.
Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.
Poznámka
Pokud je sekce Pozice v dialogovém okně Objekt šedá a není k dispozici, přejdeme do Nástroje > Možnosti > LibreOffice Writer > Pomůcky pro formátování a zrušíme volbu Zarovnání účaří matematiky. Toto nastavení se uloží spolu s dokumentem a vztahuje se na všechny vzorce, které se v něm nacházejí. Veškeré nově vytvořené dokumenty budou také používat nastavení Zarovnání účaří matematiky.
Objekt vzorce má po vložení do dokumentu programu Writer mezery na každé straně objektu vzorce. Výchozí hodnota použitá pro odstupy je nastavena ve stylu rámečku pro objekty vzorců a lze ji změnit úpravou stylu rámečku Vzorec. Další informace najdeme v kapitolách o stylech v příručce Průvodce programem Writer.
Individuální nastavení rozestupů pro jednotlivé objekty vzorců v dokumentu:
Vytvoření vzorce v dokumentu Writer.
Klepneme pravým tlačítkem myši na vybraný objekt vzorce a v místní nabídce vybereme Vlastnosti nebo přejdeme na Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a otevřeme dialogové okno Objekt.
Klepneme na kartu Obtékání textu a otevřeme stránku Obtékání textu (obrázek 14).
V sekci Rozestupy zadáme hodnotu rozestupu pro rozestup Vlevo, Vpravo, Nahoře a Dole.
Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.
Obrázek 14: Dialogové okno Objekt – karta Obtékání textu
Ve velkých vzorcích umístěných v řádku textu mohou být prvky vzorců často vyšší než výška textu. Proto se doporučuje, aby se usnadnilo čtení velkých vzorců, vždy vkládat velké vzorce do samostatného odstavce tak, aby byl oddělen od textu.
Pokud je ovšem nutné umístit velký vzorec do řádku textu, dvojitým klepnutím na vzorec otevřeme editor vzorců a poté zapneme v hlavní nabídce Formát > Textový režim. Editor vzorců se pokusí zmenšit vzorec tak, aby odpovídal výšce textu. Čitatelé a jmenovatelé zlomků jsou zmenšeni a hranice integrálů a součtů jsou umístěny vedle znaménka integrálu/součtu, jak ukazuje následující příklad.
Příklad
Výchozí nastavení pozadí (výplně oblasti) a rámečků pro objekty vzorců se nastavuje pomocí stylu rámečku vzorce. Chceme-li změnit výchozí nastavení stylu rámečku vzorce, nahlédneme do kapitol o stylech v příručce Průvodce programem Writer. U jednotlivých vzorců v dokumentu můžeme změnit pozadí a ohraničení.
Poznámka
Velikost rámce, do kterého je vzorec vložen při vložení do dokumentu, nelze změnit. Velikost rámečku pro objekt vzorce závisí na nastavení velikosti písma vzorce. Další informace nalezneme v části „Velikost písma vzorce“ na straně 1 .
V dokumentu vybereme vzorec, u kterého chceme změnit pozadí.
Klepneme pravým tlačítkem myši na vzorec a v místní nabídce vybereme Vlastnosti nebo přejdeme na Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a otevřete dialogové okno Objekt.
Klepneme na kartu Plocha a pomocí tlačítek v horní části vybereme typ výplně, který chceme pro vzorec použít (obrázek 15).
Vybereme možnosti, které chceme použít pro pozadí vzorců. Možnosti se mění v závislosti na vybraném typu výplně.
Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.
Obrázek 15: Dialogové okno Objekt – karta Oblast
Karta Ohraničení
V dokumentu vybereme vzorec, u kterého chceme změnit ohraničení.
Klepneme pravým tlačítkem myši na vzorec a v místní nabídce vybereme Vlastnosti nebo přejdeme na Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a otevřete dialogové okno Objekt.
Klepneme na kartu Ohraničení a vybereme možnosti, které chceme použít pro ohraničení vzorců (obrázek 16).
Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.
Obrázek 16: Dialogové okno Objekt – karta Ohraničení
Pokud známe značkovací jazyk vzorce, můžeme jej rychle vložit do dokumentu Writeru, aniž bychom museli otevírat Editor vzorců:
Zadáme značkovací jazyk vzorců do dokumentu na místě, kde chceme vzorec umístit.
Vybereme značkovací jazyk.
Přejdeme na Vložit > Objekt v hlavní nabídce a výběrem Objekt vzorce vytvoříme vzorec z vybraného značkovacího jazyka.
Případně můžeme kombinací kláves Ctrl + Insert otevřít dialogové okno Vložit objekt OLE a poté vybrat Vzorec.
V programech Calc, Draw a Impress jsou vzorce vloženy jako objekty OLE bez pozadí (výplň oblasti) nebo ohraničení. Každý objekt vzorce je vkládán do sešitu, kresby nebo snímku takto:
V programu Calc jsou vzorce vloženy do vybrané buňky. Objekt vzorce nemá přiřazený žádný styl.
V programu Draw a Impress jsou vzorce vloženy doprostřed kresby nebo snímku. Ve výchozím nastavení mají přiřazený styl objektu kresby Objekt bez výplně a obrysu. Další informace o tom, jak upravit nebo přiřadit styly objektů kresby, nalezneme v Draw Guide nebo Impress Guide.
Objekt vzorce může být v sešitu ukotven ke stránce (výchozí nastavení) nebo k buňce. Pro změnu typu ukotvení vzorců v sešitech Calc:
Vybereme objekt vzorce v sešitu.
Klepneme pravým tlačítkem myši na vzorec a v místní nabídce vybereme možnost Ukotvit > Ke stránce nebo K buňce.
Případně přejdeme v hlavní nabídce na Formát > Ukotvit a vybereme Ke stránce nebo K buňce.
Tip
Pokud vložíme vzorec do tabulky programu Calc a zobrazí se mimo měřítko, můžeme jej opravit jednoduše kliknutím pravým tlačítkem myši a z místní nabídky vybereme možnost Původní velikost.
Když je vzorec vložen do kresby nebo snímku, je vložen jako plovoucí objekt OLE a není ukotven na žádné konkrétní pozici v kresbě nebo snímku.
Objekty vzorců v aplikacích Calc, Draw a Impress lze upravovat stejně jako jakýkoli jiný objekt umístěný do tabulky, výkresu nebo prezentace, s výjimkou velikosti objektu vzorce a změny formátu textu ve vzorci. Další informace o změně vlastností objektů nalezneme v příručkách Calc Guide, Draw Guide a Impress Guide.
Následující body nám pomohou vybrat dialog, který použijeme, pokud chceme změnit vlastnosti vzorců.
Na pozadí vzorce použijeme různé možnosti na kartách dialogového okna Oblast.
K ohraničení vzorce použijeme různé možnosti dialogového okna Čára. Všimněme si, že ohraničení vzorce jsou oddělená od ohraničení buněk v sešitu Calc.
Chceme-li přesně umístit objekt vzorce, použijeme různé možnosti na kartách dialogového okna Umístění a velikost.
V programech Draw a Impress můžeme objekt uspořádat, zarovnat, seskupit, převrátit, převést, rozpojit nebo složit a upravit body objektu vzorce.
Textové atributy objektu vzorce nelze změnit. Text použitý ve vzorci je nastaven při vytváření vzorce v editoru vzorců.
Velikost objektu vzorce je nastavena podle velikosti písma vzorce při vytváření vzorce v editoru vzorců. Velikost objektu vzorce je v dialogovém okně Umístění a velikost zamknuta, ale pokud chceme, můžeme tuto volbu zrušit. Tento postup se však nedoporučuje, protože změna velikosti objektu vzorce pomocí dialogového okna Poloha a velikost by mohla vést ke zkreslení vzorce, což by ztížilo jeho čtení.
Graf v tabulce Calc je sám o sobě objekt OLE, proto nemůžeme k vytvoření a vložení vzorce do grafu použít editor vzorců. Můžeme však vytvořit objekty Chart i Math samostatně a později zkopírovat a vložit matematický vzorec do objektu grafu:
Vytvoříme graf pomocí LibreOffice Calc. Úplný popis vytváření grafů najdeme v kapitole 3 v příručce Průvodce programem Calc.
Klepneme na libovolnou buňku v tabulce, aby již nebyl vybrán graf.
Klepnutím na Vložit > Objekt > Vzorec vložíme objekt vzorce Math.
Zadáme požadovaný vzorec v editoru vzorců.
Po úpravě vzorce vybereme objekt vzorce Math a stisknutím Ctrl + C zkopírujeme objekt Vzorec do schránky.
Poklepáním na objekt grafu začneme upravovat graf a stisknutím Ctrl + V vložíme objekt Vzorce do grafu.
Nyní můžeme umístit objekt kamkoliv v grafu.
Chceme-li vzorec změnit, musíme celý proces vytvoření, zkopírování a vložení objektu Vzorec do grafu zopakovat.
Primárním účelem programu Math je tvorba matematických vzorců, ale lze jej také použít k psaní chemických vzorců. V chemických vzorcích se ovšem chemické symboly obvykle píšou velkými písmeny a nepoužívají se znaky psané kurzívou.
Chceme-li vytvářet chemické vzorce pomocí Math, změníme písmo používané pro proměnné na jiné než velké. Další informace o tom, jak změnit písma ve vzorci, najdeme v části „Písma ve vzorci“ na straně 1.
Pro vratné reakce v chemických vzorcích neexistuje v matematice symbol pro dvojitou šipku. Pokud máme k dispozici písmo se správnými symboly pro použití v chemických vzorcích, můžeme je přidat do katalogu. Další informace nalezneme v části „Přizpůsobení katalogu“ na straně 1 .
V této části je vysvětleno, jak můžeme přizpůsobit LibreOffice Math tak, aby vyhovoval způsobu vytváření vzorců pro použití v dokumentech LibreOffice. Obecnější informace o tom, jak přizpůsobit LibreOffice najdeme také v kapitole 14, Přizpůsobení LibreOffice.
Editor vzorců a postranní lišta s prvky mohou pokrýt velkou část dokumentu. Chceme-li uvolnit více místa, je možné editor vzorců a postranní lištu přesunout anebo je změnit na plovoucí dialogy.
Umístíme kurzor na okraj rámu.
Podržíme klávesu Ctrl a dvakrát klepneme. Tím se Editor vzorců změní na dialogové okno Příkazy (obrázek 17) a postranní lišta Prvky se změní na dialogové okno Prvky (obrázek 18).
Obrázek 17: Dialogové okno Příkazy
Obrázek 18: Dialogové okno Prvky
Návrat dialogových oken Příkazy a Prvky do výchozí polohy:
Umístíme kurzor na rámeček dialogu, NE na titulní lištu v horní části dialogu.
Podržíme klávesu Ctrl a dvakrát klepneme.
Do LibreOffice můžeme přidat klávesové zkratky, abychom usnadnili vytváření dokumentů a přizpůsobili svůj pracovní postup. Více informací se nachází v kapitole 14 – Přizpůsobení LibreOffice.
Pokud pravidelně používáme symbol, který není v Math k dispozici, můžeme jej přidat do dialogového okna Symboly (obrázek 19) pomocí dialogového okna Upravit symboly (obrázek 20).
Můžeme přidávat symboly do sady symbolů, upravovat sady symbolů nebo měnit zápisy symbolů. Můžeme také definovat nové sady symbolů, přiřadit symbolům názvy nebo změnit existující sady symbolů.
Podrobnosti o polích v dialogovém okně Upravit symboly nalezneme v příručce Průvodce programem Math.
Přejdeme na Nástroje > Symboly v hlavní nabídce nebo klepnutím na ikonu Symboly na nástrojové liště Nástroje otevřeme dialogové okno Symboly.
Klepnutím na tlačítko Upravit otevřeme dialogové okno Upravit symboly.
V rozevíracím seznamu Písmo vybereme písmo.
V okně náhledu vybereme znak symbolu, který chceme přidat. Možná bude třeba v náhledovém poli rolovat dolů a najít symbol, který chceme použít. V malém pravém náhledovém poli se zobrazí nový symbol.
Do pole Symbol zadáme zapamatovatelný název přidávaného symbolu.
V poli Soubor symbolů vybereme v rozevíracím seznamu soubor symbolů, do kterého chceme přidat nový symbol nebo zadáme nový název a vytvoříme nový soubor symbolů pro nový symbol.
Pokud je potřeba, vybereme styl písma v rozevíracím seznamu Styl – Standardní, Kurzíva, Tučné, nebo Tučná kurzíva.
Klepnutím na tlačítko Přidat a poté na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly. Nový symbol a, je-li vytvořena, nová sada symbolů jsou nyní k dispozici pro použití.
Obrázek 19: Dialogové okno Symboly
Obrázek 20: Dialogové okno Upravit symboly
Poznámka
Po přidání nového symbolu do katalogu můžeme do značkovacího jazyka v Editoru vzorců zadat znak procenta (%) následovaný novým názvem a náš nový symbol se objeví ve vzorci. Pamatujme, že názvy symbolů rozlišují velká a malá písmena, například %prime je jiný symbol než %Prime.
Poznámka
Pokud nemůžeme najít symbol, který chceme použít ve fontech již nainstalovaných v počítači, existuje celá řada bezplatných písem, která obsahují různé symboly. Například písmo STIX bylo vyvinuto speciálně pro psaní matematických a technických textů. Také písma DejaVu a Lucida mají širokou škálu symbolů.
Poznámka
Ve výchozím nastavení jsou spolu s dokumentem uloženy pouze ty symboly definované uživatelem, které se v něm skutečně vyskytují. Někdy je užitečné vložit všechny uživatelem definované symboly, aby mohla dokument editovat jiná osoba, je-li přenesen do jiného počítače. V hlavní nabídce zvolíme Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení a zrušení zaškrtnutí Vložit pouze použité symboly (menší velikost souboru) v části Ostatní možnosti.
Změna názvu symbolu:
V dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 20) vybereme v rozevíracím seznamu Starý symbol název symbolu, který chceme změnit. Symbol se zobrazí v levém podokně náhledu v dolní části dialogového okna Upravit symboly (obrázek 20).
Zadáme nový název symbolu do textového pole Symbol nebo vybereme nový název v rozevíracím seznamu Symbol. Nový název symbolu se zobrazí nad pravým panelem náhledu ve spodní části dialogového okna Upravit symboly.
Klepneme na Změnit a změní se název symbolu.
Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly.
Přesunutí symbolu z jedné sady symbolů do jiné:
V dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 20) vybereme v rozevíracím seznamu Stará sada symbolů sadu symbolů, ve které se nachází symbol, který chceme přesunout.
V rozevíracím seznamu Starý symbol vybereme název symbolu, který chceme přesunout. Symbol se zobrazí v levém panelu náhledu ve spodní části dialogu Upravit symboly (obrázek 20).
V rozevíracím seznamu Sada symbolů vybereme sadu symbolů, do které chceme symbol přesunout. Název nové sady symbolů se zobrazí pod pravým panelem náhledu ve spodní části dialogového okna Upravit symboly.
Klepneme na Změnit a symbol se přesune do nové sady symbolů.
Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly.
Odstranění symbolu ze sady symbolů:
V dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 20) vybereme v rozevíracím seznamu Stará sada symbolů sadu symbolů, ze které chceme symbol odstranit.
V rozevíracím seznamu Starý symbol vybereme název symbolu, který chceme odstranit. Symbol se zobrazí v levém panelu náhledu ve spodní části dialogu Upravit symboly (obrázek 20).
Klepneme na Smazat a symbol bude bez potvrzení vymazán ze sady symbolů.
Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly.
Poznámka
Jediný způsob, jak odstranit sadu symbolů, je smazání všech symbolů v této sadě. Sada se také odstraní, pokud odstraníme poslední symbol z této sady.
Zpětný apostrof (`) vloží do vzorce malou mezeru a tilda (~) vloží velkou mezeru. V základní instalaci LibreOffice jsou tyto symboly ignorovány, pokud se objeví na konci vzorce. Pokud pracujeme s texty ve vzorci, můžeme někdy potřebovat zahrnout mezery také na konci vzorců. Toto přizpůsobení je vyžadováno pouze při práci s dokumentem Math a není vyžadováno při vkládání vzorce do jiného modulu LibreOffice.
Chceme-li v programu Math přidat mezeru na konec vzorce, přejdeme do hlavní nabídky Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení a odškrtneme Ignorovat ~ a ` na konci řádku v sekci Ostatní možnosti.
Poznámka
Chceme-li upravit nastavení LibreOffice Math, musíme spustit LibreOffice Math a přejít na Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení.
Ve výchozím nastavení je měřítko zobrazení kódu ve vstupním okně Editoru vzorců (obrázek 1) nastaven na 100 %. Změnu měřítka můžeme provést pomocí volby Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení v hlavní nabídce a úpravou hodnoty v poli Škálování okna pro zadání kódu v části Ostatní možnosti. Pokud například změníme měřítko na 150 %, kód ve vstupním okně se zobrazí větší. Toto nastavení ovlivňuje Editor vzorců ve všech součástech LibreOffice. Oddíl LibreOffice Math v dialogovém okně Možnosti je však přístupný pouze z komponenty Math. Není k dispozici při úpravě vzorce v dokumentu v žádné jiné součásti LibreOffice.
Pokud ve svých dokumentech často vytváříme vzorce, můžeme LibreOffice přizpůsobit přidáním rozšíření, která nám pomohou vytvářet vzorce. Rozšíření lze snadno nainstalovat pomocí Správce rozšíření. Více informací o instalaci rozšíření najdeme v kapitole 14, Přizpůsobení LibreOffice.
Běžně používané rozšíření je Formatting of All Math Formulas. Umožňuje formátovat všechny matematické vzorce v dokumentu Writer, Calc, Draw nebo Impress. Pomocí něj můžeme změnit názvy a velikosti písma všech vzorců v dokumentu. Další informace o tomto rozšíření najdeme na adrese https://extensions.libreoffice.org/en/extensions/show/formatting-of-all-math-formulas.
Kromě exportu dokumentů ve formátu PDF umožňuje LibreOffice ukládat vzorce ve formátu MathML. To nám nebo jiné osobě umožňuje vkládat vzorce do dokumentů, které byly vytvořeny v jiném softwaru, například Microsoft Office, nebo v internetovém prohlížeči.
Poznámka
Některé internetové prohlížeče nepodporují plně formát MathML a vzorec se nemusí zobrazit správně.
Pokud pracujeme s matematickým dokumentem, přejdeme na Soubor > Uložit jako v hlavní nabídce nebo pomocí klávesové kombinace Ctrl + Shift + S otevřeme dialogové okno Uložit jako. Chceme-li vzorec uložit ve formátu MathML, vybereme v seznamu dostupných formátů souborů v poli Typ souboru možnost MathML.
Pokud pracujeme v jiné součásti LibreOffice, klepneme na objekt vzorce pravým tlačítkem myši a v místní nabídce vybereme Uložit kopii jako, čímž otevřeme dialogové okno Uložit jako. Chceme-li objekt vzorce uložit jako MathML, vybereme v seznamu dostupných formátů souborů v poli Typ souboru možnost MathML.
V programu Math můžeme také importovat vzorec ve formátu MathML. Použijeme Nástroje > Importovat MathML ze schránky v hlavní nabídce.
Pokud chceme nastavit, jak se budou pomocí LibreOffice importovat a exportovat vzorce ve formátu Microsoft, přejdeme v hlavní nabídce na volbu Nástroje > Možnosti > Načítání/ukládání > Microsoft Office a vybereme nebo zrušíme výběr možnosti MathType na LibreOffice Math nebo naopak.
[N]: Načtení a převod objektu
[U]: Převod a uložení objektu
Tuto možnost vybereme, pokud mají být objekty Microsoft OLE při otevření dokumentu Microsoft v LibreOffice převedeny na zadané objekty LibreOffice OLE. Aby se vzorce úspěšně načetly a převedly, nesmí být žádné objekty MathType vložené do vzorce vyšší verze specifikace než MathType 3.1. Informace o formátu MathType najdeme na https://docs.wiris.com/en/mathtype/office_tools/microsoft_office.
Pokud byl dokument obsahující vzorce OMML uložen ve formátu .docx a poté převeden na starší formát .doc, převedou se všechny objekty OMML na obrázek, který se zobrazí v LibreOffice jako obrázek.
Tuto možnost vybereme, pokud mají být objekty LibreOffice OLE převedeny a uloženy ve formátu souborů Microsoft. LibreOffice převádí všechny vzorce do formátu, který lze číst a upravovat pomocí editoru vzorců Microsoft a MathType.
Pokud tato možnost není vybrána, bude vzorec při převodu do formátu .doc považován za objekt OLE a zůstává propojen s LibreOffice. Dvojitým klepnutím na objekt v Microsoft Office dojde k pokusu o spuštění LibreOffice.