Příručka aplikace Math 7.5

Autorská práva

Copyright © 2023 Držitelem autorských práv k tomuto dokumentu je dokumentační tým LibreOffice. Přispěvatelé jsou uvedeni níže. Dokument lze šířit nebo upravovat za podmínek licence GNU General Public License (https://www.gnu.org/licenses/gpl.html), verze 3 nebo novější, nebo the Creative Commons Attribution License (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/), verze 4.0 nebo novější.

Všechny ochranné známky uvedené v této příručce patří jejich vlastníkům.

Přispěvatelé

Pro toto vydání

Pro předchozí vydání

Návrh obálky řady příruček LibreOffice 7.x Rizal Mutaqin.

Zpětná vazba

Jakékoli připomínky nebo návrhy k tomuto dokumentu prosím směřujte do fóra dokumentačního týmu na adrese https://community.documentfoundation.org/c/documentation/loguides/ (registrace je nutná) nebo pošlete e-mail na adresu: loguides@community.documentfoundation.org.

• Poznámka

Vše, co do e-mailové konference pošlete, včetně e-mailové adresy a dalších osobních informací uvedených ve zprávě, bude veřejně viditelné bez možnosti smazání.

Datum vydání a verze programu

Vydáno v červen 2024. Založeno na LibreOffice 7.3 Community.
Jiné verze LibreOffice se mohou lišit vzhledem a funkčností.

Český překlad

Český překlad byl vydán v květnu 2024. Aktualizaci překladu z verze příručky 7.0 provedl Zdeněk Crhonek. Snímky obrazovky: Roman Toman. Technická výpomoc: Miloš Šrámek      

Příručka aplikace Math 7.3

Předmluva

Pro koho je tato kniha určena?

LibreOffice Math je editor vzorců (rovnic), který je nedílnou součástí LibreOffice. Knihu Math ocení každý, kdo se chce naučit, jak vkládat vzorce a rovnice.

V LibreOffice lze vzorce vkládat jako objekty do dokumentů Writer, Impress, Draw a Calc. Bez ohledu na typ dokumentu se objekty vzorců upravují pomocí LibreOffice Math.

Pokud se chceme seznámit se všemi součástmi LibreOffice, můžeme si nejprve přečíst příručku Začínáme s LibreOffice.

• Poznámka

LibreOffice Math neumí vyhodnocovat matematické rovnice ani provádět výpočty. K tomuto účelu byste měli použít LibreOffice Calc; viz Příručka aplikace Calc.

Kde získat pomoc

Tato příručka, ostatní uživatelské příručky LibreOffice, systém nápovědy a systémy uživatelské podpory předpokládají, že známe svůj počítač a základní funkce jeho operačního systému, jako je spouštění programu, otevírání a ukládání souborů.

Systém nápovědy

LibreOffice je dodáván s rozsáhlým systémem online Nápovědy. Ta je naší první linií podpory. Uživatelé systémů Windows a Linux si mohou stáhnout a nainstalovat nápovědu pro použití, když nejsou připojeni k internetu; v systému macOS je offline nápověda nainstalována spolu s programem.

Chceme-li zobrazit systém Nápovědy, stiskneme klávesu F1 nebo přejdeme v hlavní nabídce na Nápověda > LibreOffice Nápověda. Pokud nemáme v počítači nainstalovanou offline nápovědu a jsme připojeni k internetu, náš výchozí prohlížeč otevře stránky online nápovědy na webu LibreOffice.

Nabídka nápověda obsahuje odkazy na další informace a podporu LibreOffice. Možnosti označené v následujícím seznamu znaménkem ‡ jsou přístupné pouze v případě, že je počítač připojen k internetu.

• Co je to? Rychlé tipy získáme, když umístíme ukazatel myši nad ikonu. Zobrazí se tip nápovědy s krátkým popisem funkce ikony. Podrobnější vysvětlení získáme, pokud v hlavní nabídce zvolíme Nápověda > Co je to? a kurzor myši podržíme nad ikonou. Kromě toho je možné aktivovat rozšířené tipy, a to pomocí Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Obecné z hlavní nabídky.

• Uživatelské příručky ‡ Otevře výchozí prohlížeč na stránce dokumentace LibreOffice https://cs.libreoffice.org/get-help/documentation/. Najdeme zde kopie uživatelských příruček a další užitečné informace.

• Zobrazit tip dne Otevře malé okno s náhodným tipem, jak používat LibreOffice.

• Hledat příkazy V aplikacích Writer, Calc, Impress a Draw (nikoli však Base nebo Math) otevře okno, do kterého můžeme zadat několik písmen nebo název příkazu na panelu nabídek a rychle najít, kde se příkaz nachází. Klepnutí na příkaz ve výsledném seznamu může otevřít příslušné dialogové okno nebo mít jiné účinky.

• Poradit se online ‡ Otevře výchozí prohlížeč na stránce Ask LibreOffice, stránce dotazů a odpovědí české a slovenské komunity uživatelů kancelářského balíku LibreOffice https://ask.libreoffice.org/cs-cz/questions.

• Odeslat zpětnou vazbu ‡ Otevře váš výchozí prohlížeč na stránce zpětné vazby LibreOffice https://cs.libreoffice.org/get-help/feedback/. Odtud můžeme hlásit chyby, navrhovat nové funkce a komunikovat s ostatními členy komunity LibreOffice.

• Restartovat v nouzovém režimu… Otevře dialogové okno s dotazem, zda chceme restartovat LibreOffice a přejít do nouzového režimu.

• Zapojte se ‡ Otevře výchozí prohlížeč na webové stránce LibreOffice Připojte se k nám (https://cs.libreoffice.org/community/pipojte-se-k-nam). Na ní si můžeme vybrat oblast zájmu, v níž pomůžeme program vylepšit.

• Podpořit LibreOffice finančně ‡ Otevře váš výchozí prohlížeč na dárcovské stránce LibreOffice https://cs.libreoffice.org/donate/.

• Informace o licenci Otevře dialogové okno Licenční a právní informace s informací o licenci, pod kterou je LibreOffice přístupná.

• Zkontrolovat aktualizace ‡ Otevře dialogové okno a zkontroluje web LibreOffice, zda neobsahuje aktualizace naší verze softwaru.

• O aplikaci LibreOffice Otevře dialogové okno a zobrazí informace o verzi LibreOffice a používaném operačním systému. Tyto informace budou často vyžadovány, pokud požádáte komunitu o pomoc nebo asistenci se softwarem. K dispozici je tlačítko, které nám umožní zkopírovat tyto informace do schránky, abychom je mohli následně vložit do příspěvku na fóru, do e-mailu nebo do zprávy o chybě. (Na počítačích s operačním systémem macOS je tato položka pod hlavním menu LibreOffice.)

Další volně dostupná podpora na internetu

Komunita LibreOffice kromě vývoje softwaru poskytuje bezplatnou podporu od dobrovolníků. Kromě výše uvedených odkazů v nabídce Nápověda jsou k dispozici další možnosti online podpory komunity; viz tabulka 1 a tato webová stránka: https://cs.libreoffice.org/get-help/.

Tabulka 1: Bezplatná podpora pro uživatele LibreOffice

Placená podpora a školení

Je také možno zakoupit podporu ve formě smlouvy o poskytování služeb, a to od prodejce nebo poradenské firmy specializované na LibreOffice. Informace o certifikované profesionální podpoře se nachází na webových stránkách The Document Foundation: https://cs.libreoffice.org/get-help/professional-support/

Pro školy, vzdělávací a výzkumné instituce a velké organizace viz https://cs.libreoffice.org/download/libreoffice-v-podnicich/.

Možné vzhledové odchylky

LibreOffice lze instalovat a spouštět v operačních systémech Windows, Linux a macOS, přičemž každý z nich má několik verzí a uživatelé si je mohou přizpůsobit (písma, barvy, témata vzhledu, správce oken).

Ilustrace

Ilustrace v tomto návodu byly vytvořeny v operačním systému Windows 10. Proto je možné, že některé prvky v ilustracích nebudou přesně takové, jak je vidíme na svém počítači.

Některá dialogová okna se mohou lišit i kvůli různým nastavením samotného LibreOffice. V některých případech (zejména dialogy Otevřít, Uložit a Tisk) můžeme použít dialogy z operačního systému počítače nebo dialogy poskytované sadou LibreOffice. Zobrazování dialogových oken LibreOffice lze povolit a zakázat v dialogovém okně Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Obecné (na Windows a Linuxu) nebo LibreOffice > Předvolby > Obecné (na macOS) , kde zaškrtneme či zrušíme zaškrtnutí možnosti Použít dialogy LibreOffice.

Ikony

Komunita LibreOffice vytvořila ikony pro několik sad ikon: Colibre, Breeze, Breeze Dark, Elementary, Karasa Jaga, Sifr, Sifr Dark a Sukapura. Některé z nich jsou k dispozici také ve tmavé verzi. Uživatel si může vybrat svou oblíbenou sadu. Snímky obrazovky byly vytvořeny ve standardní instalaci LibreOffice, v níž byla zvolena výchozí sada ikon. Ikony některých z mnoha nástrojů dostupných v LibreOffice se mohou lišit od ikon použitých v této příručce.

Chceme-li změnit použitou sadu ikon, přejdeme na Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Zobrazení. V sekci Styl ikon si vybereme z rozbalovacího seznamu.

• Poznámky

V některých distribucích operačního systému Linux je LibreOffice součástí instalace a nemusí zahrnovat všechny výše uvedené sady ikon. Pokud byste je chtěli použít, měli byste si z úložiště softwaru stáhnout další sady ikon pro vaši linuxovou distribuci.

Sady ikon Galaxy a Oxygen již nejsou součástí standardního instalačního balíčku. Můžeme si je stáhnout a nainstalovat jako rozšíření ze stránky https://extensions.libreoffice.org/en/extensions/.

Používání LibreOffice na systému macOS

Některé klávesové zkratky a položky nabídek jsou v systému macOS jiné než v systémech Windows a Linux. V následující tabulce jsou uvedeny nejdůležitější rozdíly, které se týkají informací v této knize. Podrobnější seznam se nachází v nápovědě aplikace.

Co je nového v LibreOffice Math 7.5 Community?

LibreOffice Math 7.5 Community obsahuje mnoho vylepšení, která nejsou viditelná v uživatelském rozhraní, včetně podpory vlastních entit MathML a podpory html barev.

Tato uživatelská příručka byla aktualizována z Průvodce aplikací Math 7.2. Zahrnuje některé nové funkce v LibreOffice 7.3, 7.4 a 7.5, které jsou viditelné v uživatelském rozhraní, včetně:

• Panel prvků z levé strany okna Math byl přesunut do postranního panelu.

Příručka aplikace Math 7.3

Kapitola 1,
Vytváření a úpravy vzorců

Úvod

Program Math je editor vzorců, který je součástí LibreOffice a který můžeme používat k vytváření nebo úpravám vzorců (rovnic) v symbolické podobě v dokumentech LibreOffice nebo jako samostatné objekty. Příklady vzorců jsou uvedeny níže:

{df(x)} over {dx} = ln(x) + tan^{-1}(x^2) nebo nitalic{NH_3 + H_2 O %Ux21CC NH_4^{+{}} + OH^{`-{}} }

Editor vzorců v Math používá ke znázornění vzorců značkovací jazyk. Tento značkovací jazyk je navržen tak, aby byl snadno čitelný. Pokud například použijeme ve vzorci a over b (česky a nad b), dojde k vytvoření a over b .

Začínáme

Pomocí Editoru vzorců můžeme vytvořit vzorec jako samostatný soubor pro knihovnu vzorců nebo vložit vzorec přímo do dokumentu pomocí aplikací LibreOffice Writer, Calc, Impress nebo Draw.

Vzorce jako samostatné dokumenty nebo soubory

Chceme-li vytvořit vzorec jako samostatný dokument nebo soubor, použijeme jednu z následujících metod k otevření prázdného dokumentu vzorců v LibreOffice Math (obrázek 1).

• V hlavní nabídce zvolíme Soubor > Nový > Vzorec.

• Na nástrojové liště Standardní klepneme na trojúhelník vpravo od ikony Nový a zvolíme Vzorec.

• Na úvodní obrazovce klepneme na Vzorec.

• V programu LibreOffice Math použijeme klávesovou zkratku Ctrl + N.

• Program Math můžeme také spustit z příkazové řádky příkazem libreoffice --math

Při zadávání značkovacího jazyka v Editoru vzorců se vzorec zobrazí v okně Náhled během psaní a po něm. Panel Prvky na postranní liště vpravo od okna Náhled se může zobrazit, pokud byl vybrán v hlavní nabídce Zobrazit, jak ukazuje obrázek 4.

Další informace o vytváření vzorců najdeme v části „Tvorba vzorců“ na stránce 1.

Vzorce v dokumentech aplikace LibreOffice

Chceme-li vložit vzorec do dokumentu LibreOffice, otevřeme dokument v programu Writer, Calc, Draw nebo Impress. Používaná komponenta LibreOffice ovlivňuje způsob umístění kurzoru při vkládání vzorce.

• V programu Writer klepneme do odstavce, kde chceme vložit vzorec.

• V programu Calc klepneme do buňky, kde chceme vložit vzorec.

• V programu Draw a Impress se vzorec vloží doprostřed kresby nebo snímku.

Poté přejdeme na Vložit > Objekt > Objekt vzorce v hlavní nabídce a otevřeme Editor vzorců. Případně zvolíme v hlavní nabídce Vložit > Objekt > Objekt OLE a tím otevřeme dialogové okno Vložit objekt OLE. Potom vybereme Vytvořit nový, zvolíme Typ objektu "Vzorec LibreOffice 7.3 " a následným klepnutím na OK otevřeme Editor vzorců.

Panel Prvky vpravo od okna Náhled , pokud je v hlavní nabídce Zobrazitvybrána možnost Prvky. Další informace o vytváření vzorců najdeme v části „Tvorba vzorců“ na stránce 1.

Na obrázku 3  je zobrazen příklad dokumentu Writer s vybraným polem vzorce připraveným k zadání nebo úpravě vzorce.

Po dokončení zadávání značkovacího jazyka vzorce zavřeme Editor vzorců stisknutím klávesy Esc nebo klepnutím na oblast mimo vzorec v dokumentu. Poklepáním na objekt vzorce v dokumentu znovu otevřeme Editor vzorců, abychom mohli vzorec upravit.

Vzorce se do dokumentů vkládají jako objekty OLE. Stejně jako u jakéhokoli objektu OLE můžeme změnit jeho umístění v rámci dokumentu. Další informace o objektech OLE nalezneme v Kapitola 2, Vzorce v programu Writer, Kapitola 3, Vzorce v programech Calc, Draw a Impress a v uživatelských příručkách k aplikacím Writer, Calc, Draw a Impress.

Používáme-li vkládání vzorců často, můžeme na Standardní nástrojové liště přidat tlačítko Vzorec nebo můžeme vytvořit klávesovou zkratku. Další informace nalezneme v části „Přidání klávesových zkratek“ na stránce 1 .

Tvorba vzorců

Vzorec můžeme vytvořit jedním z těchto způsobů:

• Na panelu Prvky vybereme z rozevíracího seznamu kategorii a poté symbol.

• Klepneme pravým tlačítkem myši v Editoru vzorců a vybereme kategorii, poté vybereme symbol v místní nabídce.

• Zadáme příkazy značkovacího jazyka přímo v editoru vzorců.

• Poznámka

Použití panelu Prvky nebo místních nabídek k vytvoření vzorce představuje pohodlný způsob, jak se naučit značkovací jazyk používaný aplikací LibreOffice Math.

• Tip

Při používání panelu Prvky se doporučuje mít v Možnostech LibreOffice vybranou možnost Rozšířené tipy. To nám pomůže určit kategorie a symboly, které můžeme ve vzorci použít. V hlavní nabídce zvolíme Nástroje > Možnosti > LibreOffice > Obecné a vybereme Rozšířené tipy v části Nápověda.

Panel prvků

Panel Prvky (obrázek 4) je vizuální nástroj, který nám pomůže vytvářet a upravovat vzorce. Uspořádává matematické symboly a operátory do kategorií v rozevíracím seznamu. V následujících krocích je popsáno, jak povolit panel Prvky a procházet jeho kategorie a symboly.

1. V hlavní nabídce vybereme položku Zobrazit > Prvky a otevře se Postranní lišta Prvky.

2. V rozevíracím seznamu v horní části panelu Prvky vybereme kategorii, kterou chceme ve vzorci použít.

3. Na panelu Prvky vybereme symbol, který chceme použít ve vzorci. Dostupné symboly se mění dle vybrané kategorie.

4. Po výběru jednoho ze symbolů v postranní liště Prvky se do editoru vzorců vloží textový zápis vybraného symbolu.

• Poznámka

Postranní lišta Prvky může být buď plovoucí okno, jak je zobrazeno na obrázku 4, nebo umístěna vlevo od Editoru vzorců, jak je zobrazeno na obrázku 1  a obrázku 3.

• Tip

Panel Prvky obsahuje kategorii Příklady, která obsahuje příklady vzorců, které můžeme použít jako výchozí bod pro svůj vzorec nebo rovnici.

Místní nabídka

Editor vzorců také umožňuje, při vytváření vzorce, přístup ke kategoriím a symbolům prostřednictvím místní nabídky. Tu otevřeme pravým tlačítkem myši v editoru vzorců. Vybereme kategorii a poté v místní nabídce vybereme příklad značení, který chceme použít. Příklad je znázorněn na obrázku 5.

• Poznámka

Panel Prvky a místní nabídka obsahují pouze nejběžnější příkazy, které se používají ve vzorcích. Pokud chceme vložit další symboly a příkazy, které nejsou uvedeny v postranní liště Prvky ani v místní nabídce, budeme je muset zadat manuálně pomocí značkovacího jazyka. Úplný seznam příkazů a symbolů dostupných v Math najdeme v Dodatek A, Přehled příkazů.

Značkovací jazyk

Značkovací jazyk se zadává přímo do editoru vzorců. Například zadáním 5 times 4 do Editoru vzorců vytvoříme jednoduchý vzorec 5 times 4 . Pokud značkovací jazyk známe, je to nejrychlejší způsob, jak vkládat vzorce. Tabulka 2 ukazuje některé příklady použití značkovacího jazyka pro zadávání příkazů. Úplný seznam příkazů, které lze použít v Editoru vzorců, najdeme v Dodatek A, Přehled příkazů.

Tabulka 2: Příklady příkazů používajících značkovací jazyk

Řecké znaky

Používání značkovacího jazyka

Řecké znaky se ve vzorcích běžně používají, ale nelze je do vzorce zadat pomocí panelu prvků nebo místní nabídky. Řecké znaky do vzorce zadáme pomocí jejich anglických názvů. Seznam znaků, které lze zadat pomocí značkovacího jazyka, najdeme v Dodatek A, Přehled příkazů .

• Řecký znak malým písmem zadáme jako znak procenta %, po kterém následuje název znaku malými písmeny pomocí anglického názvu. Například zadáním %lambda se vytvoří řecké písmeno %lambda .

• Řecký znak VELKÝM písmem zadáme jako znak procenta %, po kterém následuje název znaku VELKÝMI písmeny pomocí anglického názvu. Například zadáním %LAMBDA vytvoříme řecké písmeno %LAMBDA .

• Řecký znak psaný kurzívou zadáme jako znak procenta %, po kterém následuje písmeno i a poté anglický název řeckého písmene psaný VELKÝMI písmeny. Například zadáním %iTHETA vytvoříme kurzívou zapsané řecké písmeno %iTHETA` .

Dialogové okno Symboly

Řecké znaky lze také zadat do vzorce pomocí dialogového okna Symboly.

1. Ujistíme se, že je kurzor v editoru vzorců na správném místě.

2. Volbou Nástroje > Symboly v hlavní nabídce nebo klepnutím na ikonu Symboly otevřeme dialogové okno Symboly (obrázek 6).

3. Vybereme možnost Řecky v rozevíracím seznamu Sada symbolů. Pro znaky v kurzívě vybereme v rozevíracím seznamu iŘecky.

4. Dvakrát klikneme na řecký znak, který chceme vložit, nebo jej vybereme a klikneme na Vložit. Při výběru se pod seznamem symbolů zobrazí jméno znaku.

5. Pokud jsme zadávání řeckých znaků do vzorce dokončili, klepneme na Zavřít.

Příklady vzorců

Příklad 1

Jednoduchý vzorec 5 times 4   lze pomocí programu LibreOffice Math vytvořit následovně:

1. Ujistíme se, že je kurzor umístěn v editoru vzorců, poté vybereme kategorii Unární/binární operátory a symbol Násobení jedním ze dvou způsobů:

• V postranní liště Prvky vybereme z rozevíracího seznamu položku Unární/binární operátory a klepneme na ikonu Násobení .

• V editoru vzorců klepneme pravým tlačítkem myši a z místní nabídky zvolíme Unární/binární operátory > a times b.

• Pomocí značkovacího jazyka zadáme do Editoru vzorců 5 krát 4.

První dva způsoby umístí do editoru vzorů text vzorce <?> times <?> a v dokumentu se objeví symbol   . Třetí způsob používá značkovací jazyk v Editoru vzorců, umístí vzorec 5 times 4  přímo do dokumentu a další kroky není třeba provádět.

1. V editoru vzorců vybereme první zástupný znak <?> před slovem times a nahradíme jej číslem 5. Vzorec v dokumentu se automaticky aktualizuje.

2. V editoru vzorců vybereme druhý zástupný znak <?> za slovem times a nahradíme jej číslem 4. Vzorec v dokumentu se automaticky aktualizuje.

• Tip

Z jednoho zástupného znaku se ve vzorci posuneme na další zástupný znak pomocí klávesy F4. Ze zástupného znaku se posuneme na předchozí zástupný znak ve vzorci pomocí klávesové zkratky Shift + F4.

• Poznámka

Pokud je to třeba, můžeme zabránit automatické aktualizaci vzorce v dokumentu. V hlavní nabídce zvolíme Zobrazit a odznačíme volbu Automatická aktualizace zobrazení. Chceme-li aktualizovat vzorec ručně, stiskneme klávesu F9 nebo zvolíme Zobrazit > Aktualizovat v hlavní nabídce.

Příklad 2

Chceme zadat %pi ~ simeq ~ 3.14159 , kde je hodnota pí zaokrouhlena na 5 desetinných míst. Známe název řeckého znaku (pí), ale neznáme značku, která je spojena se symbolem Je podobné nebo rovno {} simeq {} .

1. Ujistíme se, že kurzor je v editoru vzorců.

2. Do editoru vzorců zadáme %pi a objeví se řecký znak pí (π).

3. Vybereme kategorii Relace a symbol Je podobné nebo rovno jedním ze dvou způsobů:

• V postranní liště Prvky vybereme v rozevíracím seznamu Relace a následně vybereme ikonu Je podobné nebo rovno.

• Klepneme pravým tlačítkem myši v Editoru vzorců a v místní nabídce vybereme Relace > a simeq b.

1. V editoru vzorců smažeme první zástupný znak <?> před slovem simeq.

2. V editoru vzorců vybereme druhý zástupný znak <?> po slově simeq a nahradíme jej číslem 3.14159. Vzorec %pi ~ simeq ~ 3.14159 se nyní zobrazí v dokumentu.

Úpravy vzorců

Způsob úpravy vzorce a přepnutí do režimu úpravy vzorce závisí na tom, zda je vzorec v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice.

1. V programu Math dvakrát poklepeme na prvek vzorce ve vzorci, který se objeví v okně náhledu a tím vybereme prvek vzorce v editoru vzorců, nebo přímo vybereme prvek vzorce v editoru vzorců.

   V aplikacích Writer, Calc, Impress nebo Draw dvakrát klepneme na vzorec nebo klepneme pravým tlačítkem myši na vzorec a v místní nabídce vybereme možnost Upravit, čímž otevřeme Editor vzorců a přejdeme do režimu úprav. Kurzor je v editoru vzorců umístěn na začátku vzorce.

• Poznámka

Pokud nemůžeme vybrat prvek vzorce pomocí kurzoru, klepneme na ikonu Kurzor pro vzorce na nástrojové liště Standardní a tím kurzor aktivujeme.

1. Prvek vzorce, který chceme změnit, vybereme jedním z těchto způsobů:

• V okně náhledu klepneme na prvek vzorce, umístíme kurzor v editoru vzorců na začátek prvku vzorce a poté vybereme prvek vzorce v editoru vzorců.

• Dvojitým klepnutím na prvek vzorce v náhledovém okně vybereme prvek vzorce v editoru vzorců.

• Umístíme kurzor do editoru vzorců na prvek vzorce, který chceme upravit, a poté vybereme tento prvek vzorce.

• Prvek vzorce v editoru vzorců vybereme dvojitým klepnutím.

1. Provedeme změny vybraného prvku vzorce.

2. V hlavní nabídce zvolíme Zobrazit > Aktualizovat nebo stiskneme klávesu F9 nebo klepneme na ikonu Aktualizovat na nástrojové liště Nástroje. Vzorec v náhledovém okně nebo v dokumentu se aktualizuje.

3. V programu Math po ukončení editace vzorce uložíme změny.

   V programu Writer, Calc, Impress nebo Draw opustíme režim úprav poklepáním na libovolné místo v dokumentu mimo vzorce, poté dokument uložíme a tím zároveň uložíme změny do vzorce.

Rozvržení vzorců

Tato část obsahuje několik rad, jak napsat složité vzorce v programu Math nebo v dokumentu.

Používání složených závorek

LibreOffice Math neví nic o pořadí operací ve vzorci. Proto musíme použít závorky (složené závorky) a tím určíme pořadí jednotlivých operací. Následující příklady ukazují, jak mohou být závorky ve vzorci použity.

Příklad 1

2 over x + 1 dává výsledek 2 over x + 1

Math určil, že 2 před slovem over a x po něm patří ke zlomku, a tak jej i zobrazil. Pokud chceme, aby byl jmenovatel x+1  na místo x  , musíme jej ohraničit pomocí závorek.

Vložením závorek do vzorce 2 over {x + 1} dostaneme výsledek 2 over {x + 1} kde je nyní x+1  jmenovatelem.

Příklad 2

– 1 over 2dává výsledek - 1 over 2

Math určil znaménko mínus jako předponu k číslu 1 a proto jej umístil v čitateli zlomku. Chceme-li zobrazit, že je celý zlomek záporný, se znaménkem mínus před vzorcem, musíme vložit zlomek do složených závorek, abychom programu Math určili, že znaky patří k sobě.

Přidání závorek ve značkovacím jazyce – {1 over 2} dává výsledek – {1 over 2} a celý zlomek je nyní záporný.

Příklad 3

Pokud jsou závorky použity ve značkovacím jazyce, definují rozložení vzorce a nezobrazují se ani se netisknou. Chceme-li ve vzorci použít závorky, použijeme příkazy značkovacího jazyka lbrace a rbrace.

x over {–x + 1} dává výsledek x over {–x + 1}

Nahradíme závorky pomocí příkazu značkovacího jazyka lbrace a rbrace. Napíšeme x over lbrace –x + 1 rbrace a dostaneme výsledek x over lbrace –x + 1 rbrace

Závorky (kulaté závorky) a matice

Chceme-li ve vzorci použít matici, musíme použít maticový příkaz. Níže je uveden jednoduchý příklad matice 2 x 2.

V maticích jsou řádky odděleny dvěma znaky křížku (##) a položky v každém řádku jsou odděleny jedním znakem křížku (#).

Použijeme-li v matici závorky, za normálních okolností se nezvětšují tak, jako se zvětšuje matice. Níže uvedený příklad ukazuje vzorec, kde se závorky nemění na velikost výsledné matice.

K překonání tohoto problému nabízí Math škálovatelné závorky, jejichž velikost se zvětšuje podle velikosti matice. Zvětšující se závorky okolo matice vytvoříme za pomoci příkazů left( a right). Následující příklad ukazuje, jak vytvořit matici se zvětšujícími se závorkami.

Zvětšující se závorky lze také použít s jakýmkoli prvkem vzorce, jako je zlomek, druhá odmocnina atd.

Chceme-li vytvořit matici, ve které jsou některé hodnoty prázdné, můžeme použít obrácenou čárku (`), aby Math na toto místo vložil malou mezeru, jak je znázorněno v příkladu níže:

• Tip

Hranaté závorky vytvoříme příkazy left[ a right]. Seznam všech závorek, které jsou v rámci Math k dispozici, najdeme v Dodatek A, Přehled příkazů.

• Tip

Pokud chceme, aby se všechny závorky zvětšovaly, přejdeme v hlavní nabídce do nabídky Formát > Rozestupy a otevřeme dialogové okno Rozestupy. Klikneme na Kategorie, z rozevíracího seznamu vybereme Závorky. a poté vybereme možnost Zvětšovat všechny závorky.

Nepárové závorky

Při použití závorek ve vzorci Math očekává, že ke každé levé závorce bude zadána pravá závorka. Jestliže jednu ze závorek zapomeneme zadat, Math umístí znak obrácený otazník na místo, kde by měla být umístěna chybějící závorka. Například výsledkem lbrace a; b je lbrace a; b   protože pravá závorka rbrace schází.

Znak obráceného otazníku zmizí, pokud jsou všechny závorky v páru. Předchozí příklad lze opravit na lbrace a; b rbrace a výsledkem pak je lbrace a; b rbrace . Nepárové závorky jsou však někdy potřeba a pro tyto případy máme následující možnosti.

Nezvětšující se závorky

Zpětné lomítko \ je umístěno před nezvětšující se závorkou, což znamená, že následující znak by neměl být považován za závorku, ale za běžný znak.

Například nepárové závorky ve vzorci [ a; b [ vedou k výsledku s obráceným otazníkem, protože program Math očekává, že [ bude uzavřena ]. Pokud chceme chybu opravit, použijeme zpětné lomítko a zadáním \ [ a; b \ [ do Editoru vzorců dostaneme \ [ a; b \ [  jako výsledek.

Zvětšující se závorky

Chceme-li vytvořit nepárové zvětšující se závorky ve vzorci, použijeme příkazy left, right a none.

Příklad

Následující vzorec používá pro vytvoření dvou řádkového vzorce příkaz stack a přidává závorku pouze na levou stranu.

Tento efekt může být dosažen použitím příkazu left lbrace v kombinaci s příkazem right none. První příkaz ukazuje, že levá závorka je lbrace, zatímco druhý příkaz sdělí programu Math, že pravá závorka bude none, což znamená, že na pravou stranu vzorce nebude přidána žádná závorka.

Rozpoznávání funkcí

V základní instalaci programu Math jsou výstupy funkcí v běžných znacích a proměnné kurzívou. Pokud program Math funkci nerozpozná, můžeme jej informovat o tom, že jsme zadali funkci. Před funkci zadáme příkaz značkovacího jazyka func, následující text bude rozpoznán jako funkce.

Úplný seznam funkcí v rámci Math najdeme v Dodatek A, Přehled příkazů.

Po některých funkcích musí následovat číslo nebo proměnná. Pokud chybí, Math umístí na místo chybějících čísel nebo proměnných znaky obrácených otazníků. Abychom odstranili obrácené otazníky a opravili vzorec, musíme zadat jako zástupný znak číslo, proměnnou nebo dvojici prázdných závorek.

• Tip

Mezi jednotlivými chybami ve vzorci můžeme procházet pomocí klávesy F3 (přesun na následující chybu) nebo pomocí kombinace kláves Shift + F3 (přesun na předchozí chybu).

Vzorce přes více řádků

Předpokládejme, že chceme vytvořit vzorec, který vyžaduje více než jeden řádek, například x = 3 newline y = 1 . První reakcí by bylo stisknutí klávesy Enter. Jenže pokud to uděláme, tak přejdeme v Editoru vzorců na nový řádek, ale výsledný vzorec nemá dva řádky. Chceme-li do vzorce přidat nový řádek, musíme použít příkaz newline.

Příklad

Následující příklady ukazují, jak lze ve vzorci použít příkaz newline pro přidání nové řádky. První jednoduše přidá Enter k přerušení řádku ve značkovacím jazyce, což nevede k přidání nového řádku. Druhý příklad používá příkaz newline, čímž se získá dvouřádkový vzorec.

V programu Math není možné vytvořit víceřádkový vzorec, pokud řádek končí znaménkem rovná se a chceme pokračovat ve vzorci na novém řádku, aniž bychom dokončili výraz na pravé straně znaménka rovná se. Pokud požadujeme, aby měl vzorec s více řádky na konci řádku znak bez výrazu za znaménkem rovná se, použijeme prázdné uvozovky "" nebo prázdné závorky {} nebo znak mezery ` nebo tildu ~.

Ve výchozím nastavení jsou víceřádkové vzorce zarovnány na střed. Další informace o zarovnání pomocí znaménka rovnítka najdeme v části „Zarovnání vzorců pomocí znaku rovná se“ na stránce 1.

Mezery ve vzorcích

Mezery mezi prvky ve vzorci se ve značkovacím jazyce neurčují pomocí znaků mezery. Chceme-li do vzorce přidat mezery, použijeme jednu z následujících možností:

• Zpětný apostrof ` přidá malou mezeru.

• Tilda ~ přidá velkou mezeru.

• Můžeme přidat znaky mezery mezi uvozovky “ ”. Tyto mezery budou považovány za text.

Ve výchozím nastavení jsou všechny mezery na konci řádku ignorovány. Další informace nalezneme v části „Rozestupy vzorců“ na straně 1.

Přidávání limit pro součty a integrály

Příkazy sum a int mohou mít parametry from a to pro nastavení horních a dolních mezí. Parametry od a do lze použít jednotlivě nebo společně, jak ukazují následující příklady. Další informace o příkazech součet a integrál najdeme v části „Operátory“ na straně 1.

Příklady

Zde je několik příkladů, jak přidávat horní a dolní meze k součtům a integrálům. Všimněme si, že v závorkách můžeme explicitně definovat, které části vzorce odpovídají požadovaným hranicím.

Psaní derivací

Při psaní derivací musíme programu Math sdělit, že jde o zlomek, pomocí příkazu over. U úplné derivace se příkaz over kombinuje se znakem d a u parciální derivace s příkazem partial. Abychom obklopili prvky a vytvořili derivaci, použijeme závorky {}, jak ukazují následující příklady.

Příklady

Níže uvádíme několik příkladů, jak můžeme pomocí Math psát derivace:

• Poznámka

Pokud chceme derivaci napsat pouze pomocí názvu funkce s čárkou, tak jak je to obvyklé ve školním zápisu, musíme nejprve jejich značky přidat do katalogu. Další informace nalezneme v části „Přizpůsobení katalogu“ na straně 1 .

Znaky značkovacího jazyka jako běžné znaky

Znaky, které se používají jako ovládací prvky ve značkovacím jazyce, nelze zadat přímo jako normální znaky. Tyto znaky jsou: %, {, }, &, |, _, ^ a ". Ve značkovacím jazyce například nelze zapsat 2% = 0.02 a očekávat, že se stejné znaky objeví ve vzorci. Toto omezení ve značkovacím jazyce překonáme jedním z těchto způsobů:

• Znak označíme jako text pomocí dvojitých uvozovek na každé straně znaku, například 2"%"= 0.02 se ve vzorci objeví jako 2"%"= 0.02 . Tuto metodu však nelze použít pro samotný znak uvozovek, viz „Texty ve vzorcích" níže.

• Přidáme znak do katalogu programu Math, například znak dvojité uvozovky.

• Pomocí příkazů lbrace a rbrace získáme složené závorky lbrace rbrace .

• Poznámka

Dialogové okno Speciální znaky, používané v dalších částech LibreOffice není v programu Math dostupné. Pokud budeme v Math pravidelně vyžadovat speciální znaky, doporučuje se je přidat do katalogu Math. Další informace nalezneme v části „Přizpůsobení katalogu“ na straně 1 .

Texty ve vzorcích

Pokud chceme do vzorce vložit text, uzavřeme jej do dvojitých uvozovek. Například x " for " x >= 0 vytvoří vzorec x " for " x >= 0 . V textu jsou přípustné všechny znaky kromě dvojitých uvozovek.

Pokud však potřebujeme v textu vzorce dvojité uvozovky, musíme text vytvořit pomocí uvozovek v LibreOffice Writer a poté zkopírovat a vložit text do editoru vzorců, jak je znázorněno na obrázku 7.

Ve vzorci bude text ve výchozím písmu, které bylo nastaveno v dialogovém okně Písma. Další informace o změně písem používaných ve vzorcích nalezneme v části „Změna vzhledu vzorce“ na straně 1.

Ve výchozím nastavení je text ve vzorcích zarovnán vlevo. Další informace o změně zarovnání textu najdeme v části „Úprava zarovnání vzorců“ na straně 1.

Formátování textu ve vzorcích

V textu používaném ve vzorcích nejsou příkazy formátování interpretovány. Pokud chceme použít příkazy pro formátování v textu vzorce, musíme text rozdělit v editoru vzorců pomocí dvojitých uvozovek.

Příklad

V editoru vzorců zadáme:

"In " color blue bold "isosceles" "triangles, the base angles are equal"

Což vytvoří následující text ve vzorci: "In " color blue bold "isosceles" "triangles, the base angles are equal"

Tento příklad ukazuje, jak použít příkazy color a bold pro formátování slova “isosceles”. Všimněme si, že příkazy jsou použity na bezprostředně následující text v uvozovkách. Příkazy formátování se tedy nevztahují na zbytek textu v příkladu, protože je v samostatně uvozeném bloku.

Za příkazem color je třeba zadat název požadované barvy nebo její RGB či hexadecimální (šestnáctkovou) hodnotu. Seznam předdefinovaných názvů barev najdeme v části „Atributy“ na straně 1 .

Zarovnání vzorců pomocí znaku rovná se

LibreOffice Math nemá příkaz pro zarovnání vzorců na konkrétní znak. K zarovnání vzorců na znak ovšem můžeme použít matici. Většinou se na znak zarovnává rovná se (=). Dále můžeme pro nastavení zarovnání každé hodnoty v matici vpravo, vlevo a na střed použít příkazy alignr, alignl a alignc.

Příklad

Následující příklad používá matici k zarovnání vzorců na znaménko rovnosti. Všimněme si, jak příkazy pro zarovnání zarovnají obsah každé pozice v matici.

• Poznámka

Prázdné složené závorky na každé straně znaku rovná se jsou nezbytné, protože znak rovná se je binární operátor a vyžaduje výraz na každé straně. Můžeme použít mezery nebo znaky ` nebo ~ na každé straně znaménka rovná se, ale doporučují se závorky, protože jsou lépe vidět ve značkovacím jazyce.

Pokud změníme mezery mezi sloupci matice, můžeme zmenšit mezery na každé straně znaménka rovná se. Další informace nalezneme v části „Úprava rozestupů vzorců“ na straně 1 .

Změna vzhledu vzorce

Tato část popisuje, jak změnit písmo nebo velikost písma ve vybraném vzorci a jak změnit výchozí písmo nebo výchozí velikost písma.

• Poznámka

Pokud jsme do dokumentu již vložili vzorce a změníme výchozí písmo nebo velikost písma, nová výchozí nastavení se použijí pouze pro vzorce vložené po změně výchozích nastavení. Pokud chceme, aby již vložené vzorce používaly stejné písmo nebo velikost písma dle výchozího nastavení, musíme jednotlivě změnit písmo nebo velikost písma vzorců.

• Tip

Rozšíření “Formátování všech vzorců programu Math” umožňuje změnit písmo nebo velikost písma pro všechny nebo pouze pro vybrané vzorce v dokumentu. Zde si ji můžeme stáhnout a přečíst si pokyny k instalaci a používání: https://extensions.libreoffice.org/en/extensions/show/formatting-of-all-math-formulas

Velikost písma vzorce

Současná velikost písma vzorce

Pokud chceme změnit výchozí velikost písma u vzorců, které jsou již vložené v programu Math či jiném modulu LibreOffice:

1. V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.

2. V hlavní nabídce zvolíme Formát > Velikost písma a otevřeme dialogové okno Velikosti písma (obrázek 8).

3. Vybereme jinou velikost písma pomocí číselníku Základní velikost nebo do textového pole Základní velikost zadáme novou velikost písma.

4. Klepnutím na OK uložíme nové nastavení a okno zavřeme. Příklad výsledku při změně velikosti písma je uveden níže.

Příklad

Výchozí velikost písma 12pt: %pi ~ simeq ~ 3.14159

Po změně velikosti písma na 18pt: %pi ~ simeq ~ 3.14159

Výchozí velikost písma vzorce

Pokud chceme změnit výchozí velikost písma použitého pro všechny vzorce v programu Math či jiném modulu LibreOffice:

1. Před vložením jakýchkoli vzorců do dokumentu zvolíme Formát > Velikost písma v hlavní nabídce a otevřeme dialogové okno Velikosti písma (obrázek 8).

2. Vybereme jinou velikost písma pomocí číselníku nebo zadáme novou velikost písma v poli Základní velikost.

3. Klepneme na tlačítko Výchozí a potvrdíme změnu základní velikosti písma. Všechny vzorce vytvořené od tohoto okamžiku budou používat novou základní velikost písma.

4. Klepneme na OK, aby se změny uložily, a zavřeme dialogové okno Velikost písma.

Možnosti velikosti písma

Dialogové okno Velikost písma (obrázek 8) určuje velikost písma pro vzorce. Vybereme základní velikost a všechny prvky vzorce se změní v měřítku k tomuto základu.

• Základní velikost – všechny prvky vzorce jsou proporcionálně upraveny podle základní velikosti. Chceme-li změnit základní velikost, vybereme nebo zadáme požadovanou velikost v bodech (pt). Můžeme také použít jiné měrné jednotky nebo jiné metriky, které se poté automaticky převedou na body.

• Relativní velikosti – v této části můžeme určit relativní velikosti pro každý typ prvku vzhledem k základní velikosti.

• Text – volba velikosti textu ve vzorci vzhledem k základní velikosti.

• Indexy – relativní velikost pro indexy ve vzorci v poměru k základní velikosti.

• Funkce – relativní velikost pro jména a ostatní prvky funkce ve vzorci v poměru k základní velikosti.

• Operátory – relativní velikost matematických operátorů ve vzorci v poměru k základní velikosti.

• Meze – relativní velikost pro meze ve vzorci v poměru k základní velikosti. To se používá k určení velikosti příkazů jako from a to, které se používají v součtech a integrálech.

• Výchozí – klepnutím na toto tlačítko se uloží všechny změny jako výchozí pro všechny nové vzorce. Před uložením změn se zobrazí potvrzovací zpráva.

Písma ve vzorci

Současné písmo vzorce

Pokud chceme změnit písma použitá pro aktuální vzorce v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:

1. V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.

2. Volbou Formát > Písma v hlavní nabídce otevřeme dialogové okno Písma (obrázek 9).

3. Z rozevíracího seznamu vybereme nové písmo pro každou ze zobrazených možností.

4. Pokud se písmo, které chceme použít, neobjeví v rozevíracím seznamu, klepneme na Změnit, v místní nabídce vybereme volbu a otevřeme dialog písem. Vybereme písmo, které chceme použít, klepneme na tlačítko OK a přidáme písmo do rozevíracího seznamu pro tuto volbu.

5. Klepnutím na tlačítko OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Písma.

Výchozí písmo vzorce

Pokud chceme změnit výchozí písma použitá pro všechny vzorce v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:

1. Než do dokumentu začneme vkládat vzorce, zvolíme v hlavní nabídce Formát > Písma a otevřeme dialogové okno Písma (obrázek 9).

2. Z rozevíracího seznamu vybereme nové písmo pro každou z různých možností.

3. Pokud se písmo, které chceme použít, neobjeví v rozevíracím seznamu, klepneme na Změnit, v místní nabídce vybereme volbu a otevřeme dialog písem. Vybereme písmo, které chceme použít, klepneme na tlačítko OK a přidáme písmo do rozevíracího seznamu pro tuto volbu.

4. Klepneme na tlačítko Výchozí a potvrdíme změnu písma. Všechny vzorce vytvořené od tohoto okamžiku budou používat nová písma.

5. Klepnutím na tlačítko OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Písma.

Možnosti písma vzorce

Určuje písma, která lze použít pro prvky vzorců.

• Písma pro vzorce – určuje písma použitá pro proměnné, funkce, čísla a vložený text, které tvoří prvky vzorce.

• Proměnné – výběr písma pro proměnné ve vzorci. Například ve vzorci x=SIN(y) jsou x a y proměnné a budou se zobrazovat v přiřazeném typu písma.

• Funkce – výběr písma pro názvy a vlastnosti funkcí. Například funkce ve vzorci x=SIN(y) je =SIN( ).

• Čísla – výběr písem pro čísla ve vzorcích.

• Text – určuje písma pro text ve vzorci.

• Vlastní písma – v této sekci dialogového okna Písma(obrázek 9) se určují písma, která formátují ostatní textové komponenty ve vzorci. K dispozici jsou tři základní písma: Serif, Sans-serif a Fixed-width. Pomocí tlačítka Upravit lze ke každému standardnímu nainstalovanému základnímu písmu přidat další písma. K dispozici je libovolné písmo nainstalované v počítači.

• Patkové písmo – určuje písmo, které má být použito pro patkový formát písma. Patky jsou malá „vodítka“, která můžeme vidět např. v dolní části velkého A při použití písma Times serif. Použití patkového písma je užitečné, protože vede oko čtenáře po rovné lince a může urychlit čtení.

• Bezpatkové písmo – určuje písmo, které má být použito pro bezpatkový formát písma.

• Pevná šířka – určuje písmo, které má být použito pro písma s pevnou šířkou.

• Změnit – klepnutím na jednu z možností v místní nabídce se dostaneme do dialogového okna Písma, kde lze definovat písmo a atributy pro příslušný vzorec a pro vlastní písma.

• Výchozí – klepnutím na toto tlačítko se uloží všechny změny jako výchozí pro všechny nové vzorce. Před uložením změn se zobrazí potvrzovací zpráva.

• Poznámka

Pokud je pro vzorec vybráno nové písmo, staré písmo zůstane v seznamu vedle nového a lze jej znovu vybrat.

• Poznámka

Proměnné by se měly psát kurzívou, a proto je třeba se ujistit, zda je zaškrtnuto pole Kurzíva pro písmo, které chceme použít. U všech ostatních prvků použijeme základní podobu písma. Styl lze snadno změnit v samotném vzorci pomocí příkazů italic nebo bold, kterými tyto vlastnosti nastavíme, a příkazů nitalic nebo nbold, jimiž je zrušíme.

Úprava rozestupů vzorců

V dialogovém okně Rozestupy (obrázek 10) můžeme určit vzdálenosti mezi prvky vzorce. Vzdálenost se určuje v procentech relativně k základní velikosti písma.

Současné rozestupy vzorců

Pokud chceme změnit mezery použité pro aktuální vzorec v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:

1. V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.

2. V hlavní nabídce zvolíme Formát > Rozestupy a otevřeme dialogové okno Rozestupy (obrázek 10).

3. Klepneme na Kategorii a vybereme jednu z možností z rozevíracího seznamu. Volby v dialogovém okně se změní v závislosti na vybrané kategorii.

4. Zadáme novou hodnotu v kategorii a klepneme na OK.

5. Zkontrolujeme výsledek ve vzorci. V případě, že výsledek neodpovídá naší představě, opakujeme výše uvedené kroky.

Výchozí rozestupy vzorců

Pokud chceme změnit výchozí mezery používané pro všechny vzorce v programu Math nebo jiném modulu LibreOffice:

1. Než do dokumentu začneme vkládat vzorce, zvolíme v hlavní nabídce Formát > Mezery a otevřeme dialogové okno Mezery (obrázek 10).

2. Klepneme na Kategorii a vybereme jednu z možností z rozevíracího seznamu. Volby v dialogovém okně se změní v závislosti na vybrané kategorii.

3. Klepneme na Výchozí a potvrdíme změny rozestupů ve vzorci. Všechny vzorce vytvořené od tohoto bodu budou používat nové rozestupy.

4. Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Rozestupy.

• Poznámka

Pokud jsme již do dokumentu vložili vzorce a změníme rozestupy, nová výchozí nastavení se použijí pouze pro vzorce vložené po změně výchozích nastavení. Pokud chceme, aby již vložené vzorce používaly stejné rozestupy dle výchozího nastavení, musíme je jednotlivě změnit ve vzorcích.

Možnosti rozestupů

Pomocí Kategorie v dialogovém okně Rozestupy (obrázek 10) určíme prvek vzorce, pro který chceme nastavit rozestupy. Vzhled dialogového okna závisí na vybrané kategorii. Okno náhledu ukazuje, které mezery se prostřednictvím příslušných polí upraví.

• Kategorie – kliknutím na toto tlačítko vybereme kategorii, pro kterou chceme změnit rozestupy.

• Rozestupy – definuje mezery mezi proměnnými a operátory, mezi řádky a mezi odmocninou a argumentem.

• Mezery – určuje mezery mezi proměnnými a operátory.

• Řádkování – určuje rozestupy mezi řádky.

• Rozestup pod odmocninou – určuje vzdálenost mezi znakem odmocniny a argumentem.

• Indexy – definuje mezery pro horní a dolní indexy.

• Horní index – určuje mezery horního indexu.

• Dolní index – určuje mezery dolního indexu.

• Zlomky – určuje vzdálenost mezi zlomkovou čárou a čitatelem nebo jmenovatelem.

• Čitatel – určuje vzdálenost mezi zlomkovou čárou a čitatelem.

• Jmenovatel – určuje vzdálenost mezi zlomkovou čárou a jmenovatelem.

• Zlomkové čáry – určuje přesah a tloušťku zlomkové čáry.

• Délka přesahu – určuje délku přesahu zlomkové čáry.

• Tloušťka – určuje tloušťku zlomkové čáry.

• Meze – určuje vzdálenost mezi symbolem sumy a mezemi.

• Horní mez – určuje vzdálenost mezi symbolem sumy a horní mezí.

• Dolní mez – určuje vzdálenost mezi symbolem sumy a dolní mezí.

• Závorky – určuje vzdálenost mezi závorkami a obsahem.

• Velikost přesahu (vlevo/vpravo) – určuje svislou vzdálenost mezi horním okrajem obsahu a horním koncem závorky.

• Vzdálenost – určuje vodorovnou vzdálenost mezi obsahem a horním koncem závorky.

• Zvětšovat všechny závorky – zvětšuje všechny druhy závorek. Pokud zadáme v editoru vzorců ( a over b), závorky se zvětší podle výšky argumentu. Obvykle této změny docílíme zadáním left ( a over b right ).

• Velikost přesahu – upraví velikost přesahu v procentech. Při 0 % se závorky upraví tak, že obklopí argument ve stejné výšce. Čím větší hodnotu zadáme, tím větší bude svislá vzdálenost mezi obsahem a horním koncem závorky. Toto pole lze použít jen ve spojení s volbou Zvětšovat všechny závorky.

• Matice – určuje relativní vzdálenosti mezi prvky matice.

• Proklad mezi řádky – určuje vzdálenost mezi řádky matice.

• Proklad mezi sloupci – určuje vzdálenost mezi sloupci matice.

• Symboly – určuje vzdálenost symbolů od proměnných.

• Základní výška – určuje výšku symbolů vzhledem k základnímu řádku.

• Minimální mezera – určuje minimální vzdálenost mezi symbolem a proměnnou.

• Operátory – určuje vzdálenosti mezi operátory a proměnnými nebo čísly.

• Velikost přesahu – určuje svislou vzdálenost mezi proměnnou a horním okrajem operátoru.

• Vzdálenost – určuje vodorovnou vzdálenost mezi operátorem a proměnnou.

• Ohraničení – přidá ke vzorci ohraničení. Tato volba je zvláště užitečná, pokud chceme integrovat vzorec do textového souboru v aplikaci Writer, kde chceme kombinovat matematické vzorce a text v jednom odstavci.

• Vlevo – levé ohraničení mezi vzorcem a pozadím.

• Vpravo – pravé ohraničení mezi vzorcem a pozadím.

• Nahoře – horní ohraničení mezi vzorcem a pozadím.

• Dole – spodní ohraničení mezi vzorcem a pozadím.

• Pole náhledu – zobrazuje náhled aktuálního výběru.

• Výchozí – uloží všechny změny jako výchozí nastavení pro všechny nové vzorce. Před uložením změn se zobrazí dialog pro potvrzení.

• Poznámka

Pokud přidáváme matematické vzorce do dokumentu aplikace LibreOffice Writer, můžeme si všimnout mezer mezi vzorcem a okolním textem, i když nastavíme všechny hranice vzorců na nulu. Důvodem je, že matematické vzorce jsou objekty OLE vložené do rámce, který ve výchozím nastavení přidává 0,2 cm nalevo a napravo od matematického objektu.

Tyto dodatečné mezery můžeme odstranit dvěma způsoby. Prvním je upravit vlastnosti objektu kliknutím pravým tlačítkem na objekt Math a následným otevřením Vlastnosti > Obtékání textu a úpravou polí Rozestupy na požadované hodnoty. Druhým způsobem je upravit možnosti odstupů výchozího stylu rámce vzorce nebo vytvořit nový styl. Další informace o tom, jak změnit rozestupy matematických objektů, najdeme v části „Mezery mezi objekty“ na straně 1. Více informací o tom, jak upravovat styly nalezneme v kapitolách o stylech v příručce Writer Guide.

Příklad

V následujícím příkladu jsou matematické objekty kombinovány s textem odstraněním všech mezer jak ze vzorce, tak ze stylu rámce, který jej obklopuje. Protože mezery jsou nastaveny na nulu, mezer mezi textem a vzorci je dosaženo jednoduchým přidáním mezery pomocí mezerníku na klávesnici.

“Nechť c_ij  je nákladovou maticí a  x_ij in \{ 0;1 \} je rozhodovací proměnná definovaná pro i=1,2,...,m  počátky a pro j=1,2,...,n  cíle”.

Úprava zarovnání vzorců

Nastavení zarovnání určuje, jak se prvky vzorců umístěné nad sebou vzájemně vodorovně zarovnají.

• Poznámka

Není možné zarovnat vzorce na konkrétní znak a zarovnání vzorců se nevztahuje na textové prvky. Textové prvky jsou vždy zarovnány doleva.

Současné zarovnání vzorců

Chceme-li změnit zarovnání použité pro aktuální vzorec v programu Math nebo v jiné součásti LibreOffice:

1. V editoru vzorců klepneme na značkovací jazyk.

2. V hlavní nabídce přejdeme na Formát > Zarovnání a otevřeme dialogové okno Zarovnání (obrázek 11).

3. Vybereme horizontální zarovnání Vlevo, Na střed nebo Vpravo.

4. Klepneme na OK a zkontrolujeme výsledek ve vzorci. V případě, že výsledek neodpovídá naší představě, opakujeme výše uvedené kroky.

• Poznámka

Bez ohledu na možnost zarovnání vybranou v dialogovém okně Zarovnání je možné zarovnat sekce vzorce pomocí příkazů alignl, alignc a alignr. Mohou být například užitečné k zarovnání vzorců v maticích. Tyto příkazy fungují také pro textové prvky.

Výchozí zarovnání vzorců

Pokud chceme změnit výchozí zarovnání použité pro všechny vzorce v programu Math nebo v jiné součásti LibreOffice:

1. Než do dokumentu začneme vkládat vzorce, přejdeme v hlavní nabídce do Formát > Zarovnání a otevřeme dialogové okno Zarovnání (obrázek 11).

2. Vybereme horizontální zarovnání Vlevo, Na střed nebo Vpravo.

3. Klepneme na Výchozí a potvrdíme změny zarovnání ve vzorcích. Všechny vzorce vytvořené od tohoto okamžiku budou používat nové zarovnání.

4. Klepneme na OK a zkontrolujeme výsledek ve vzorci. V případě, že výsledek neodpovídá naší představě, opakujeme výše uvedené kroky.

• Poznámka

Pokud jsme již do dokumentu vložili vzorce a změníme zarovnání, nová výchozí nastavení se použijí pouze pro vzorce vložené po změně výchozích nastavení. Pokud chceme, aby již vložené vzorce používaly stejné zarovnání jako výchozí nastavení, musíme individuálně změnit zarovnání.

Úprava barvy vzorců

Barvu znaků použitých ve vzorci můžeme změnit pomocí značkovacího jazyka: příkaz color následovaný názvem barvy, hodnotou RGB nebo šestnáctkovou (hexadecimální) hodnotou HTML.

Příkaz color funguje pouze na prvku vzorce, který následuje bezprostředně za názvem barvy, hodnotou RGB nebo šestnáctkovou (hexadecimální) hodnotou. Například zadáním color red 5 times 4 dostaneme výsledek   color red 5 times 4 . Pouze číslo 5 je zbarveno červeně.

Chceme-li změnit barvu celého vzorce, musíme uzavřít celý vzorec do závorek. Například zadáním color red {5 times 4} dostaneme výsledek color red {5 times 4} .

Pojmenované barvy

Informace o pojmenovaných barvách dostupných v Math najdeme v části „Atributy“ na straně 1. Tyto barvy jsou vyjmenovány v části Atributy postranní lišty Prvky (obrázek 4 na straně 1).

Hodnoty RGB

Chceme-li použít vlastní barvy definované pomocí hodnot RGB (červená, zelená a modrá) v rozsahu 0 až 255, použijeme příkaz značkovacího jazyka color rgb R G B, kde R, G a B odpovídají hodnotám červené, zelené a modré požadované barvy.

Příklad

V tomto příkladu se pod pojmem „rozhodovací proměnná“ rozumí barva definovaná hodnotami RGB 160, 82, 45.

"Mějme " x_ij " jako " color rgb 160 82 45 "rozhodovací proměnnou " "v uvažovaném problému"

Math vytvoří následující výstup:

"Let " x_ij " be a " color rgb 160 82 45 "decision variable " "in the problem under consideration"

Hodnoty v šestnáctkové soustavě (hex)

Math nyní podporuje barvy HTML definované pomocí hexadecimálního čísla. Použijeme příkaz značkovacího jazyka color hex 000000, kde 00000 je odpovídající šestnáctkové (hexadecimální) číslo. Například příkaz color hex FF0000 decision vytvoří výstup color hex FF0000 decision .

Barva pozadí

V LibreOffice Math není možné vybrat barvu pozadí vzorců. Barva pozadí pro vzorec je standardně barva jako dokument nebo rámec, do kterého byl vzorec vložen. V aplikaci LibreOffice Writer můžeme pomocí vlastností objektu změnit barvu pozadí vzorce. Další informace nalezneme v části „Pozadí a ohraničení“ na straně 1.

Knihovna vzorců

Pokud do svých dokumentů pravidelně vkládáme stejné vzorce, můžeme vytvořit knihovnu vzorců pomocí vzorců, které vytvoříme v editoru vzorců. Jednotlivé vzorce lze uložit jako samostatné soubory ve formátu ODF pro vzorce (typ souboru .odf) nebo ve formátu MathML (typ souboru .mml).

K vytváření vzorců a vytváření knihovny vzorců můžeme použít LibreOffice Math, Writer, Calc, Draw nebo Impress.

Použití programu Math

1. V počítači vytvoříme složku, která bude obsahovat vzorce, a pojmenujeme ji, například Knihovna vzorců.

2. V LibreOffice přejdeme na Soubor > Nový > Vzorec v hlavní nabídce nebo klepneme na Vzorec na Úvodní obrazovce, čímž otevřeme položku LibreOffice Math a vytvoříme vzorec pomocí Editor vzorců. Další informace nalezneme v části „Vzorce jako samostatné dokumenty nebo soubory“ na straně 1 .

3. V hlavní nabídce zvolíme Soubor > Uložit jako nebo použijeme klávesovou zkratku Ctrl + Shift +S a otevřeme dialogové okno Uložit jako.

4. Přejdeme do složky, kterou jsme vytvořili pro knihovnu vzorců.

5. Do pole Název souboru zadáme zapamatovatelný název vzorce.

6. V rozevíracím seznamu Typ souboru vybereme jako typ souboru pro vzorec buď ODF vzorec (.odf) nebo MathML 2.0 (.mml).

7. Klepnutím na Uložit uložíme vzorec a zavřeme dialogové okno Uložit jako.

• Poznámka

MathML 2.0 znamená Mathematical Markup Language (MathML) verze 2.0. MathML je formát XML, který popisuje matematickou notaci a umožňuje použití matematiky v síti WWW. Další informace o formátu MathML nalezneme na oficiálních stránkách https://www.w3.org/TR/MathML2/overview.html

Použití programů Writer, Calc, Draw nebo Impress

1. V počítači vytvoříme složku, která bude obsahovat vzorce, a pojmenujeme ji, například Knihovna vzorců.

2. Otevřeme dokument pomocí aplikace Writer, Calc, Draw nebo Impress.

3. Přejdeme na Vložit > Objekt > Vzorec Objekt v hlavní nabídce, abychom otevřeli Editor vzorců a vytvořili vzorec. Více informací se nachází v části „Vzorce v dokumentech aplikace LibreOffice” na straně 1.

4. Klepnutím pravým tlačítkem myši na objekt vzorce a výběrem možnosti Uložit kopii jako v místní nabídce otevřeme dialogové okno Uložit jako.

5. Přejdeme do složky, kterou jsme vytvořili pro knihovnu vzorců.

6. Do pole Název souboru zadáme zapamatovatelný název vzorce.

7. V rozevíracím seznamu Typ souboru vybereme jako typ souboru pro vzorec buď ODF vzorec (.odf) nebo MathML 2.0 (.mml).

8. Klepnutím na Uložit uložíme vzorec a zavřeme dialogové okno Uložit jako.

Používání vlastní knihovny vzorců

Vzorce nemůžeme vložit do dokumentu z knihovny vzorců přetažením myší nebo použitím volby v hlavní nabídce Vložit > Soubor. Vzorec z knihovny je nutné vložit do dokumentu jako objekt OLE.

1. Otevřeme dokument pomocí programu Writer, Calc, Draw nebo Impress.

2. V hlavní nabídce zvolíme Vložit > Objekt > Objekt OLE a otevřeme dialogové okno Vložit objekt OLE.

3. Vybereme volbu Vytvořit ze souboru.

4. Klepneme na Hledat a otevřeme dialogové okno prohlížeče souborů.

5. Přejdeme do složky, kterou jsme vytvořili pro knihovnu vzorců.

6. Vybereme vzorec, který chceme vložit a klepneme na Otevřít nebo dvakrát klepneme na vzorec, který chceme vložit.

7. Kliknutím na tlačítko OK vložíme vzorec do dokumentu jako objekt OLE a zavřeme dialogové okno Objekt OLE.

Příručka aplikace Math 7.3

Kapitola 2,
Vzorce v programu Writer

Úvod

Pokud je vzorec vložen do dokumentu, LibreOffice Writer vloží vzorec do rámce a považuje vzorec za objekt OLE. Dvojklikem na vložený vzorec se otevře Editor vzorců v LibreOffice Math, který nám umožní vzorec upravit. Další informace o vytváření a úpravách vzorců najdeme v Kapitola 1, Vytváření a úpravy vzorců.

V této kapitole je vysvětleno, jaké možnosti můžeme měnit u jednotlivých vzorců v dokumentu Writer. Informace o tom, jak změnit výchozí nastavení stylů rámců pro objekty OLE, najdeme v kapitolách o stylech v Příručce aplikace Writer.

Automatické číslování vzorců

Automatické číslování vzorců pro účely křížových odkazů lze provádět pouze v aplikaci LibreOffice Writer. Nejjednodušší způsob, jak přidávat číslované vzorce za sebou, je použít položku automatického textu fn (pro 'vzorec číslovaný').

Číslovaný seznam

1. Začneme nový řádek v dokumentu.

2. Napíšeme fn, a poté stiskneme tlačítko F3. Do dokumentu se vloží tabulka se dvěma sloupci bez ohraničení, přičemž levý sloupec obsahuje ukázkový vzorec a pravý sloupec obsahuje referenční číslo, jak je uvedeno níže.

1. Smažeme ukázkový vzorec a vložíme do levého sloupce vzorec jako objekt.

2. Případně můžeme nejprve vložit vzorec do dokumentu, poté provést výše uvedené kroky 1 a 2 a nahradit ukázkový vzorec konečným vzorcem.

Křížové odkazy

1. Klepneme v dokumentu na místo, kde se má křížový odkaz zobrazit.

2. V hlavní nabídce zvolíme Vložit > Křížový odkaz a otevřeme dialogové okno Pole (obrázek 12).

3. Klepneme na kartu Křížové odkazy a poté vybereme Text v sekci Typ.

4. V sekci Výběr vybereme číslo vzorce, na který chceme odkazovat.

5. V sekci Vložit odkaz na vybereme Odkaz a klepneme na Vložit.

6. Po dokončení vytváření křížových odkazů klepneme na tlačítko Zavřít a zavřeme dialogové okno Pole.

• Tip

Pokud chceme vložit číslo křížového odkazu bez závorek, vybereme sekci Vložit odkaz na Číslování na místo Vložit odkaz na Reference.

• Poznámka

Chceme-li použít hranaté závorky místo kulatých nebo chceme-li číslo křížového odkazu oddělit od vzorce tabulátorem místo tabulky, pak se podívejme do příručky Průvodce programem Writer.

Ukotvení vzorců

Pokud je vzorec vložen do dokumentu, považuje se za objekt v rámci programu Writer a jeho výchozí ukotvení je Ke znaku v odstavci. Chceme-li změnit ukotvení objektu vzorce:

1. Klepneme pravým tlačítkem myši na vybraný objekt vzorce a v místní nabídce vybereme možnost Ukotvit.

2. Z místní podnabídky vybereme novou možnost ukotvení. Dostupné volby pro ukotvení jsou Ke stránce, K odstavci, Ke znaku nebo Jako znak.

3. Případně klepneme pravým tlačítkem na vybraný objekt vzorců a z lokální nabídky zvolíme Vlastnosti nebo v hlavní nabídce zvolíme Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a otevřeme dialogové okno Objekt (obrázek 13).

4. Na kartě Typ vybereme novou pozici ukotvení v sekci Ukotvení.

5. Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.

• Poznámka

Možnosti ukotvení nejsou v dialogovém okně Objekt k dispozici, pokud provádíme změny různých možností dostupných pro styly rámce. Další informace o tom, jak upravit styly rámců, najdeme v kapitolách o stylech v příručce Writer Guide.

Svislé zarovnání

Běžné výchozí nastavení svislého zarovnání pro objekty vzorce používá jako referenci základní linii textu. Toto výchozí nastavení lze změnit úpravou stylu rámců vzorců; další informace nalezneme v kapitolách o stylech v příručce Průvodce programem Writer.

Pokud chceme změnit svislé zarovnání jednotlivého objektu vzorce (za předpokladu, že je vybrána možnost kotvení Ke znaku):

1. Pravým tlačítkem myši klepneme na objekt vzorce a z místní nabídky vybereme Vlastnosti nebo v hlavní nabídce zvolíme Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a tím otevřeme dialogové okno Objekt (obrázek 13).

2. Ujistíme se, že je vybrána karta Typ a v rozevíracím seznamu v části Umístění vybereme novou pozici zarovnání. Dostupné možnosti svislého zarovnání jsou Nahoře, Dole, Na střed nebo Zdola.

3. V případě potřeby zadáme do textového pole pro svislé zarovnání kladnou nebo zápornou hodnotu. Tato možnost je k dispozici pouze pokud bylo vybráno svislé zarovnání Zdola.

4. V rozevíracím seznamu v sekci Umístění vybereme typ zarovnání textu. Dostupné možnosti zarovnání textu jsou Základní čára, Znak a Řádek.

5. Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.

• Poznámka

Pokud je sekce Pozice v dialogovém okně Objekt šedá a není k dispozici, přejdeme do Nástroje > Možnosti > LibreOffice Writer > Pomůcky pro formátování a zrušíme volbu Zarovnání účaří matematiky. Toto nastavení se uloží spolu s dokumentem a vztahuje se na všechny vzorce, které se v něm nacházejí. Veškeré nově vytvořené dokumenty budou také používat nastavení Zarovnání účaří matematiky.

Mezery mezi objekty

Objekt vzorce má po vložení do dokumentu programu Writer mezery na každé straně objektu vzorce. Výchozí hodnota použitá pro odstupy je nastavena ve stylu rámečku pro objekty vzorců a lze ji změnit úpravou stylu rámečku Vzorec. Další informace najdeme v kapitolách o stylech v příručce Průvodce programem Writer.

Chceme-li individuálně upravit rozestupy pro jednotlivé objekty vzorců v dokumentu:

1. Vytvoříme vzorec v dokumentu programu Writer.

2. Klepneme pravým tlačítkem myši na vybraný objekt vzorce a v místní nabídce vybereme Vlastnosti nebo přejdeme na Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti a otevřeme dialogové okno Objekt.

3. Klepneme na kartu Obtékání textu a otevřeme stránku Obtékání textu (obrázek 14).

4. V sekci Rozestupy zadáme hodnotu rozestupu pro rozestup Vlevo, Vpravo, Nahoře a Dole.

5. Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.

• Poznámka

Pokud je objekt ukotven Jako znak, jsou možnosti obtékání objektu šedé. Chceme-li povolit všechny možnosti obtékání, musíme ukotvit objekt Ke stránce, K odstavci“ nebo Ke znaku“. Chceme-li změnit nastavení ukotvení, klepneme pravým tlačítkem na objekt vzorce a pomocí místní nabídky Ukotvení vybereme požadovanou možnost.

Textový režim

Ve velkých vzorcích umístěných v řádku textu mohou být prvky vzorců často vyšší než výška textu. Proto se doporučuje, aby se usnadnilo čtení velkých vzorců, vždy vkládat velké vzorce do samostatného odstavce tak, aby byl oddělen od textu.

Pokud je ovšem nutné umístit velký vzorec do řádku textu, dvojitým klepnutím na vzorec otevřeme editor vzorců a poté zapneme v hlavní nabídce Formát > Textový režim. Editor vzorců se pokusí zmenšit vzorec tak, aby odpovídal výšce textu. Čitatelé a jmenovatelé zlomků jsou zmenšeni a hranice integrálů a součtů jsou umístěny vedle znaménka integrálu/součtu, jak ukazuje následující příklad.

Příklad

Vzorec v samostatném odstavci:

sum from i = 2 to 5 i^2

a stejný vzorec vložený do řádku textu ve formátu textového režimu: sum from i = 2 to 5 i^2

Pozadí a ohraničení

Výchozí nastavení pozadí (výplně oblasti) a rámečků pro objekty vzorců se nastavuje pomocí stylu rámečku vzorce. Chceme-li změnit výchozí nastavení stylu rámečku vzorce, nahlédneme do kapitol o stylech v příručce Průvodce programem Writer. U jednotlivých vzorců v dokumentu můžeme změnit pozadí a ohraničení.

• Poznámka

Velikost rámce, do kterého je vzorec vložen při vložení do dokumentu, nelze změnit. Velikost rámečku pro objekt vzorce závisí na nastavení velikosti písma vzorce. Další informace nalezneme v části „Velikost písma vzorce“ na straně 1 .

Níže je příklad vzorce používajícího barvu pozadí a ohraničení.

" "sum from{ i = 1 } to { n } w_i y_i" "

Všimněme si, že barva pozadí a vlastnosti ohraničení jsou součástí objektu Math OLE, a proto je nelze definovat pomocí značkovacího jazyka.

Pozadí

1. V dokumentu vybereme vzorec, u kterého chceme změnit pozadí.

2. Klepneme pravým tlačítkem na vzorec a zvolíme z místní nabídky Vlastnosti nebo v hlavní nabídce Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti otevřeme dialogové okno Objekt.

3. Klepneme na kartu Plocha a pomocí tlačítek v horní části vybereme typ výplně, který chceme pro vzorec použít (obrázek 15).

4. Vybereme možnosti, které chceme použít pro pozadí vzorců. Možnosti se mění v závislosti na vybraném typu výplně.

5. Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.

Karta Ohraničení

1. V dokumentu vybereme vzorec, u kterého chceme změnit ohraničení.

2. Klepneme pravým tlačítkem na vzorec a zvolíme z místní nabídky Vlastnosti nebo v hlavní nabídce Formát > Rámec a objekt > Vlastnosti otevřeme dialogové okno Objekt.

3. Klepneme na kartu Ohraničení a vybereme možnosti, které chceme použít pro ohraničení vzorců (obrázek 16). Klepnutím na OK uložíme změny a zavřeme dialogové okno Objekt.

Rychlé vkládání vzorců

Pokud známe značkovací jazyk vzorce, můžeme jej rychle vložit do dokumentu Writeru, aniž bychom museli otevírat Editor vzorců:

1. Zadáme značkovací jazyk vzorců do dokumentu na místě, kde chceme vzorec umístit.

2. Vybereme značkovací jazyk.

3. Přejdeme na Vložit > Objekt v hlavní nabídce a výběrem Objekt vzorce vytvoříme vzorec z vybraného značkovacího jazyka.

4. Případně můžeme kombinací kláves Ctrl + Insert otevřít dialogové okno Vložit objekt OLE a poté vybrat Vzorec.

Příručka aplikace Math 7.3

Kapitola 3,
Vzorce v programech Calc, Draw a Impress

Úvod

V programech Calc, Draw a Impress jsou vzorce vloženy jako objekty OLE bez pozadí (výplň oblasti) nebo ohraničení. Další informace o vkládání vzorců do komponenty LibreOffice najdeme v Kapitola 1, Vytváření a úpravy vzorců .

Každý objekt vzorce je vkládán do sešitu, kresby nebo snímku takto:

• V programu Calc jsou vzorce vloženy do vybrané buňky. Objekt vzorce nemá přiřazený žádný styl.

• V programu Draw a Impress jsou vzorce vloženy doprostřed kresby nebo snímku. Ve výchozím nastavení mají přiřazený styl objektu kresby Objekt bez výplně a obrysu. Další informace o tom, jak upravit nebo přiřadit styly objektů kresby, nalezneme v Příručce aplikace Draw nebo Příručce aplikace Impress.

Ukotvení vzorců

Calc

Objekt vzorce může být v sešitu ukotven ke stránce (výchozí nastavení) nebo k buňce. Pro změnu typu ukotvení vzorců v sešitech Calc:

1. Vybereme objekt vzorce v sešitu.

2. Klepneme pravým tlačítkem myši na vzorec a v místní nabídce vybereme možnost Ukotvit > Ke stránce nebo K buňce.

3. Případně přejdeme v hlavní nabídce na Formát > Ukotvit a vybereme Ke stránce nebo K buňce.

• Tip

Pokud vložíme vzorec do tabulky programu Calc a zobrazí se mimo měřítko, můžeme jej opravit jednoduše kliknutím pravým tlačítkem myši a z místní nabídky vybereme možnost Původní velikost.

Draw a Impress

Když je vzorec vložen do kresby nebo snímku, je vložen jako plovoucí objekt OLE a není ukotven na žádné konkrétní pozici v kresbě nebo snímku.

Vlastnosti objektu vzorců

Objekty vzorců v aplikacích Calc, Draw a Impress lze upravovat stejně jako jakýkoli jiný objekt umístěný do tabulky, výkresu nebo prezentace, s výjimkou velikosti objektu vzorce a změny formátu textu ve vzorci. Další informace o změně vlastností objektů nalezneme v příručkách Příručce aplikace Calc, Příručce aplikace Draw a Příručce aplikace Impress. Další informace o velikosti objektu vzorce a formátování textu vzorce najdeme v Kapitola 1, Vytváření a úpravy vzorců.

Následující body nám pomohou vybrat dialog, který použijeme, pokud chceme změnit vlastnosti vzorců.

• Na pozadí vzorce použijeme různé možnosti na kartách dialogového okna Oblast.

• K ohraničení vzorce použijeme různé možnosti dialogového okna Čára. Všimněme si, že ohraničení vzorce jsou oddělená od ohraničení buněk v sešitu Calc.

• Chceme-li přesně umístit objekt vzorce, použijeme různé možnosti na kartách dialogového okna Umístění a velikost.

• V programech Draw a Impress můžeme objekt uspořádat, zarovnat, seskupit, převrátit, převést, rozpojit nebo složit a upravit body objektu vzorce.

• Textové atributy objektu vzorce nelze změnit. Text použitý ve vzorci je nastaven při vytváření vzorce v editoru vzorců.

• Velikost objektu vzorce je nastavena podle velikosti písma vzorce při vytváření vzorce v editoru vzorců. Velikost objektu vzorce je v dialogovém okně Umístění a velikost zamknuta, ale pokud chceme, můžeme tuto volbu zrušit. Tento postup se však nedoporučuje, protože změna velikosti objektu vzorce pomocí dialogového okna Poloha a velikost by mohla vést ke zkreslení vzorce, což by ztížilo jeho čtení.

Vzorce v grafech

Graf v tabulce Calc je sám o sobě objekt OLE, proto nemůžeme k vytvoření a vložení vzorce do grafu použít editor vzorců. Můžeme však vytvořit objekty Chart i Math samostatně a později zkopírovat a vložit matematický vzorec do objektu grafu:

1. Vytvoříme graf pomocí LibreOffice Calc. Úplný popis vytváření grafů najdeme v kapitole 3 v příručce Průvodce programem Calc.

2. Klepneme na libovolnou buňku v tabulce, aby již nebyl vybrán graf.

3. Klepnutím na Vložit > Objekt > Vzorec vložíme objekt vzorce Math.

4. Zadáme požadovaný vzorec v editoru vzorců.

5. Po úpravě vzorce vybereme objekt vzorce Math a stisknutím Ctrl + C zkopírujeme objekt Vzorec do schránky.

6. Poklepáním na objekt grafu začneme upravovat graf a stisknutím Ctrl + V vložíme objekt Vzorce do grafu.

7. Nyní můžeme umístit objekt kamkoliv v grafu.

Obrázek 17 zobrazuje příklad grafu programu Calc s objektem vzorce Math, který je v tomto příkladu funkce sin( x )  .

Obrázek 17: Graf programu Calc s umístěným vzorcem Math

Chceme-li vzorec změnit, musíme celý proces vytvoření, zkopírování a vložení objektu Vzorec do grafu zopakovat.

Chemické vzorce

Primárním účelem programu Math je tvorba matematických vzorců, ale lze jej také použít k psaní chemických vzorců. V chemických vzorcích se ovšem chemické symboly obvykle píšou velkými písmeny a nepoužívají se znaky psané kurzívou. V následující tabulce jsou uvedeny některé příklady chemických vzorců.

Chceme-li vytvářet chemické vzorce pomocí Math, změníme písmo používané pro proměnné na jiné než velké. Další informace o tom, jak změnit písma ve vzorci, najdeme v části „Písma ve vzorci“ na straně  1.

Pro vratné reakce v chemických vzorcích neexistuje v matematice symbol pro dvojitou šipku. Pokud máme k dispozici písmo se správnými symboly pro použití v chemických vzorcích, můžeme je přidat do katalogu. Další informace o přidávání symbolů do Katalogu nalezneme v části „Přizpůsobení katalogu“ na straně 1 .

Příručka aplikace Math 7.3

Kapitola 4,
Přizpůsobení

Úvod

Tato kapitola vysvětluje, jak si můžeme přizpůsobit LibreOffice Math tak, aby vyhovoval způsobu vytváření vzorců pro použití v dokumentech LibreOffice. Obecné informace o přizpůsobení LibreOffice najdeme také v kapitole 14, Přizpůsobení LibreOffice, v Příručce Začínáme s LibreOffice.

Plovoucí dialogová okna

Editor vzorců a panel prvků mohou pokrývat velkou část dokumentu. Chceme-li uvolnit více místa, je možné editor vzorců a postranní lištu přesunout anebo je změnit na plovoucí dialogy.

1. Umístíme kurzor na okraj rámu.

2. Podržíme klávesu Ctrl a dvakrát klepneme. Tím se Editor vzorců změní na dialogové okno Příkazy (obrázek 18) a postranní lišta Prvky se změní na dialogové okno Prvky (obrázek 19).

Návrat dialogových oken Příkazy a Prvky do výchozí polohy:

1. Umístíme kurzor na rámeček dialogu, NE na titulní lištu v horní části dialogu.

2. Podržíme klávesu Ctrl a dvakrát klepneme.

Přidání klávesových zkratek

Do LibreOffice můžeme přidat klávesové zkratky, abychom usnadnili vytváření dokumentů a přizpůsobili svůj pracovní postup. Níže je uveden příklad, jak přidat klávesovou zkratku pro vložení vzorce modulu Math do dokumentu LibreOffice.

• Upozornění

Při výběru nových klávesových zkratek se ujistíme, že nevybereme  zkratku, kterou již LibreOffice nebo náš počítačový systém používá.

Příklad klávesové zkratky

1. V hlavní nabídce zvolíme Nástroje > Přizpůsobit a otevřeme dialogové okno Přizpůsobit (obrázek 20).

2. Klepneme na kartu Klávesnice, kde můžeme přidat klávesové zkratky.

1. Vybereme úroveň nové klávesové zkratky.

• Pokud chceme novou klávesovou zkratku nastavit pro všechny součásti LibreOffice, vybereme možnost LibreOffice.

• Zvolíme-li Math, bude nová klávesová zkratka použitelná jen v Math.

1. V seznamu Kategorie zvolíme Vložit.

2. V seznamu Funkce vybereme možnost Importovat vzorec.

3. V seznamu Klávesové zkratky vybereme klávesu nebo kombinaci kláves, které chceme použít pro novou klávesovou zkratku.

4. Klepneme na Změnit a klávesová zkratka se objeví v seznamu Klávesy.

5. V případě potřeby pokračujeme v přidávání klávesových zkratek pomocí výše uvedených kroků.

6. Klepnutím na OK uložíme klávesové zkratky a zavřeme dialogové okno Přizpůsobit.

• Tip

Pokud často přidáváme vzorce do dokumentů Writeru, můžeme nastavit zástupce pro rychlé vytvoření matematických vzorců. Toho lze dosáhnout podle výše popsaných kroků přiřazením zkratky funkci Vzorec v kategorii Vložit.

Uvědomme si, že v dialogovém okně Přizpůsobit ve Writeru jsou k dispozici dva příkazy Vzorec, které sice mají stejný název, ale odpovídají různým příkazům LibreOffice. Jak je znázorněno na obrázku 21, první příkaz Vzorec slouží k vložení vypočteného pole do Writeru, zatímco druhý příkaz Vzorec slouží k vložení nových matematických objektů.

Možnosti přizpůsobení klávesnice

Možnosti přizpůsobení klávesových zkratek jsou následující:

• LibreOffice – zobrazí klávesové zkratky, které jsou společné pro všechny komponenty LibreOffice.

• Math, Writer, Calc, Draw nebo Impress – zobrazí klávesové zkratky pro otevřený a aktuální modul LibreOffice.

• Klávesové zkratky – uvádí klávesové zkratky a související příkazy. Chceme-li přiřadit nebo upravit klávesovou zkratku pro příkaz vybraný v seznamu Funkce, klepneme na zástupce v tomto seznamu a poté klepneme na Změnit.

• Funkce – do textového pole zadáme název funkce pro vyhledání v seznamu funkcí.

• Funkce – uvádí kategorie funkcí a funkce LibreOffice, kterým můžeme přiřadit klávesové zkratky.

• Kategorie – uvádí dostupné kategorie funkcí.

• Funkce – vybereme funkci, ke které chceme přiřadit klávesovou zkratku, vybereme kombinaci kláves v seznamu Klávesové zkratky a poté klepneme na Změnit. Pokud již vybraná funkce obsahuje klávesovou zkratku, tato se zobrazí v seznamu Klávesy.

• Klávesy – zobrazí klávesové zkratky, které jsou přiřazeny vybrané funkci.

• Změnit – přiřadí kombinaci kláves vybranou v seznamu klávesových zkratek příkazu vybranému v seznamu funkcí.

• Smazat – odstraní vybraný prvek nebo prvky bez nutnosti potvrzení.

• Načíst – nahradí konfiguraci klávesové zkratky tou, která byla dříve uložena.

• Uložit – uloží aktuální konfiguraci klávesové zkratky, takže ji můžeme načíst později.

• Vrátit – resetuje upravené hodnoty zpět na výchozí hodnoty.

Přizpůsobení katalogu

Pokud pravidelně používáme symbol, který není v Math k dispozici, můžeme jej přidat do dialogového okna Symboly (obrázek 22) pomocí dialogového okna Upravit symboly (obrázek 23).

Můžeme přidávat symboly do sady symbolů, upravovat sady symbolů nebo měnit zápisy symbolů. Můžeme také definovat nové sady symbolů, přiřadit symbolům názvy nebo změnit existující sady symbolů.

Přidání symbolů

1. Volbou Nástroje > Symboly v hlavní nabídce nebo klepnutím na ikonu Symboly otevřeme dialogové okno Symboly (obrázek 22).

2. Kliknutím na tlačítko Upravit otevřeme dialogové okno Upravit symboly (obrázek 23).

3. V rozevíracím seznamu Písmo vybereme písmo.

4. V okně náhledu vybereme znak symbolu, který chceme přidat. Možná bude třeba v náhledovém poli rolovat dolů a najít symbol, který chceme použít. V malém pravém náhledovém poli se zobrazí nový symbol.

5. Do pole Symbol zadáme zapamatovatelný název přidávaného symbolu.

6. V poli Soubor symbolů vybereme v rozevíracím seznamu soubor symbolů, do kterého chceme přidat nový symbol nebo zadáme nový název a vytvoříme nový soubor symbolů pro nový symbol.

7. „V případě potřeby vybereme styl písma z rozevíracího seznamu Styl – Standardní, Kurzíva, Tučné nebo Tučné kurzíva.

8. Klepnutím na tlačítko Přidat a poté na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly. Nový symbol a, je-li vytvořena, nová sada symbolů jsou nyní k dispozici pro použití.

• Poznámka

Po přidání nového symbolu do katalogu můžeme do značkovacího jazyka v Editoru vzorců zadat znak procenta (%) následovaný novým názvem a náš nový symbol se objeví ve vzorci. Pamatujme, že názvy symbolů rozlišují velká a malá písmena, například %prime je jiný symbol než %Prime.

• Poznámka

Pokud nemůžeme najít symbol, který chceme použít ve fontech již nainstalovaných v počítači, existuje celá řada bezplatných písem, která obsahují různé symboly. Například písmo STIX bylo vyvinuto speciálně pro psaní matematických a technických textů. Také písma DejaVu a Lucida mají širokou škálu symbolů.

• Poznámka

Ve výchozím nastavení jsou spolu s dokumentem uloženy pouze ty symboly definované uživatelem, které se v něm skutečně vyskytují. Někdy je užitečné vložit všechny uživatelem definované symboly, aby mohla dokument editovat jiná osoba, je-li přenesen do jiného počítače. V hlavní nabídce zvolíme Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení a zrušení zaškrtnutí Vložit pouze použité symboly (menší velikost souboru) v části Ostatní možnosti.

Úprava symbolů

Změna názvů symbolů

Změna názvu symbolu:

1. V dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 23) vybereme v rozevíracím seznamu Starý symbol název symbolu, který chceme změnit. Symbol se zobrazí v levém podokně náhledu v dolní části dialogového okna.

2. Zadáme nový název symbolu do textového pole Symbol nebo vybereme nový název v rozevíracím seznamu Symbol. Nový název symbolu se zobrazí nad pravým panelem náhledu ve spodní části dialogového okna Upravit symboly.

3. Klepneme na Změnit a změní se název symbolu.

4. Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly.

Přesun symbolů

Přesunutí symbolu z jedné sady symbolů do jiné:

1. V dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 23) vybereme v rozevíracím seznamu Stará sada symbolů sadu symbolů, ve které se nachází symbol, který chceme přesunout.

2. V rozevíracím seznamu Starý symbol vybereme název symbolu, který chceme přesunout. Symbol se zobrazí v levém podokně náhledu v dolní části dialogového okna Upravit symboly.

3. V rozevíracím seznamu Sada symbolů vybereme sadu symbolů, do které chceme symbol přesunout. Název nové sady symbolů se zobrazí pod pravým panelem náhledu ve spodní části dialogového okna Upravit symboly.

4. Klepneme na Změnit a symbol se přesune do nové sady symbolů.

5. Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly.

Mazání symbolů

Odstranění symbolu ze sady symbolů:

1. V dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 23) vybereme v rozevíracím seznamu Stará sada symbolů sadu symbolů, ze které chceme symbol odstranit.

2. V rozevíracím seznamu Starý symbol vybereme název symbolu, který chceme odstranit. Symbol se zobrazí v levém panelu náhledu ve spodní části dialogu Upravit symboly (obrázek 23).

3. Klepneme na Smazat a symbol bude bez potvrzení vymazán ze sady symbolů.

4. Klepnutím na tlačítko OK zavřeme dialogové okno Upravit symboly.

• Poznámka

Jediný způsob, jak odstranit sadu symbolů, je smazání všech symbolů v této sadě. Sada se také odstraní, pokud odstraníme poslední symbol z této sady.

Možnosti editace symbolů

Pole v dialogovém okně Upravit symboly (obrázek 23) jsou následující:

• Původní symbol – vybereme název aktuálního symbolu. Symbol, název symbolu a sada, do které symbol patří, se zobrazí v levém podokně náhledu v dolní části dialogového okna.

• Původní sada symbolů – toto pole obsahuje název aktuální sady symbolů. Pomocí tohoto pole se seznamem můžeme také vybrat jinou sadu symbolů.

• Symbol – tento seznam obsahuje název aktuální sady symbolů. Vybereme název ze seznamu nebo zadáme název nově přidaného symbolu.

• Sada symbolů – toto pole se seznamem obsahuje názvy všech existujících sad symbolů. Můžeme upravit sadu symbolů nebo vytvořit novou.

• Písmo – Zobrazuje jméno aktuálního písma a umožňuje vám zvolit jiné písmo.

• Podmnožina – pokud jsme v seznamu Písmo vybrali ne-symbolové písmo, můžeme vybrat podmnožinu Unicode, do které umístíme svůj nový nebo upravený symbol. Pokud je vybrána podmnožina, zobrazí se v seznamu symbolů všechny symboly patřící do této podmnožiny aktuální sady symbolů.

• Styl – zobrazí se aktuální styl písma. Styl písma můžeme změnit výběrem ze seznamu.

• Přidat – klepnutím na toto tlačítko přidáme symbol zobrazený v pravém náhledovém panelu do aktuální sady symbolů. Uloží se pod názvem zobrazeným v poli Symbol. Chceme-li použít tlačítko Přidat, musíme zadat název do pole Symbol nebo Sada symbolů. Název nelze použít více než jednou.

• Změnit – klepnutím na toto tlačítko nahradíme název symbolu zobrazeného v levém panelu náhledu (původní název se zobrazí v seznamu Původní symbol) novým jménem, které jsme zadali do pole Symbol.

• Smazat – klepnutím na toto tlačítko odstraníme symbol zobrazený v levém panelu náhledu z aktuální sady symbolů. Smazání vyžaduje potvrzení. Odstranění posledního zbývajícího symbolu ze sady symbolů odstraní také danou sadu symbolů.

• Storno – klepnutím na toto tlačítko zavřeme dialogové okno bez uložení změn.

Rozestupy vzorců

Zpětný apostrof (`) vloží do vzorce malou mezeru a tilda (~) vloží velkou mezeru. V základní instalaci LibreOffice jsou tyto symboly ignorovány, pokud se objeví na konci vzorce. Pokud pracujeme s texty ve vzorci, můžeme někdy potřebovat zahrnout mezery také na konci vzorců. Toto přizpůsobení je vyžadováno pouze při práci s dokumentem Math a není vyžadováno při vkládání vzorce do jiného modulu LibreOffice.

Chceme-li v programu Math přidat mezeru na konec vzorce, přejdeme do hlavní nabídky Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení a odškrtneme Ignorovat ~ a ` na konci řádku v sekci Ostatní možnosti.

• Poznámka

Chceme-li upravit nastavení LibreOffice Math, musíme spustit LibreOffice Math a přejít na Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení.

Měřítko kódu ve vstupním okně Editoru vzorců

Ve výchozím nastavení je měřítko zobrazení kódu ve vstupním okně Editoru vzorců (obrázek 1) nastaven na 100 %. Změnu měřítka můžeme provést pomocí volby Nástroje > Možnosti > LibreOffice Math > Nastavení v hlavní nabídce a úpravou hodnoty v poli Škálování okna pro zadání kódu v části Ostatní možnosti. Pokud například změníme měřítko na 150 %, kód ve vstupním okně se zobrazí větší. Toto nastavení ovlivňuje Editor vzorců ve všech součástech LibreOffice. Oddíl LibreOffice Math v dialogovém okně Možnosti je však přístupný pouze z komponenty Math. Při úpravě vzorce v dokumentu LibreOffice není k dispozici.

Rozšíření

Pokud ve svých dokumentech často vytváříme vzorce, můžeme LibreOffice přizpůsobit přidáním rozšíření, která nám pomohou vytvářet vzorce. Rozšíření se snadno instalují pomocí správce rozšíření. Další informace o instalaci rozšíření najdeme v kapitole 14, Přizpůsobení LibreOffice, v příručce Začínáme s LibreOffice.

Běžně používané rozšíření je Formatting of All Math Formulas. Umožňuje formátovat všechny matematické vzorce v dokumentu Writer, Calc, Draw nebo Impress. Pomocí něj můžeme změnit názvy a velikosti písma všech vzorců v dokumentu. Další informace o tomto rozšíření najdeme na adrese https://extensions.libreoffice.org/en/extensions/show/formatting-of-all-math-formulas.

Příručka aplikace Math 7.3

Kapitola 5,
Export a import

Formát MathML

Kromě exportu dokumentů ve formátu PDF, jak je popsáno v příručce Začínáme s LibreOffice, nabízí LibreOffice možnost exportu vzorců ve formátu MathML. To nám nebo jiné osobě umožňuje vkládat vzorce do dokumentů, které byly vytvořeny v jiném softwaru, například Microsoft Office, nebo v internetovém prohlížeči.

• Poznámka

Některé internetové prohlížeče nepodporují plně formát MathML a vzorec se nemusí zobrazit správně.

Pokud pracujeme s matematickým dokumentem, přejdeme na Soubor > Uložit jako v hlavní nabídce nebo pomocí klávesové kombinace Ctrl + Shift + S otevřeme dialogové okno Uložit jako. Ze seznamu dostupných typů souborů Typ souboru vybereme MathML a uložíme vzorec.

Pokud pracujeme v jiném programu LibreOffice, klepneme pravým tlačítkem myši na objekt vzorce a z lokální nabídky vybereme Uložit kopii jako. Tím otevřeme dialogové okno Uložit jako. Ze seznamu dostupných typů souborů Typ souboru vybereme MathML a uložíme vzorec.

V programu Math můžeme také importovat vzorec ve formátu MathML. Použijeme Nástroje > Importovat MathML ze schránky v hlavní nabídce.

Formáty souborů Microsoft

Pokud chceme nastavit, jak se budou pomocí LibreOffice importovat a exportovat vzorce ve formátu Microsoft, přejdeme v hlavní nabídce na volbu Nástroje > Možnosti > Načítání/ukládání > Microsoft Office a vybereme nebo zrušíme výběr možnosti MathType na LibreOffice Math nebo naopak.

• [N]: Načtení a převod objektu

• [U]: Převod a uložení objektu

[N]: Načtení a převod objektu

Tuto možnost vybereme, pokud mají být objekty Microsoft OLE při otevření dokumentu Microsoft v LibreOffice převedeny na zadané objekty LibreOffice OLE. Aby se vzorce úspěšně načetly a převedly, nesmí být žádné objekty MathType vložené do vzorce vyšší verze specifikace než MathType 3.1. Informace o formátu MathType najdeme na https://docs.wiris.com/en/mathtype/office_tools/microsoft_office.

Pokud byl dokument obsahující vzorce OMML uložen ve formátu .docx a poté převeden na starší formát .doc, převedou se všechny objekty OMML na obrázek, který se zobrazí v LibreOffice jako obrázek.

[U]: Převod a uložení objektu

Tuto možnost vybereme, pokud mají být objekty LibreOffice OLE převedeny a uloženy ve formátu souborů Microsoft. LibreOffice převádí všechny vzorce do formátu, který lze číst a upravovat pomocí editoru vzorců Microsoft a MathType.

Pokud tato možnost není vybrána, bude vzorec při převodu do formátu .doc považován za objekt OLE a zůstává propojen s LibreOffice. Dvojitým klepnutím na objekt v Microsoft Office dojde k pokusu o spuštění LibreOffice.

Příručka aplikace Math 7.3

Dodatek A,
Přehled příkazů

Úvod

V této příloze jsou uvedeny operátory a příkazy, které jsou k dispozici v Editoru vzorců při vytváření vzorců.

Nejběžnější operátory a příkazy lze zadat kliknutím na příslušnou ikonu na panelu Prvky. Pokud se v následujících tabulkách nezobrazuje ikona pro panel Prvky, je třeba zadat operátor nebo příkaz do Editoru vzorců pomocí značkovacího jazyka.

• Poznámka

Ve značkovacím jazyce zobrazeném v následujících tabulkách musíme nahradit zástupný znak <?> hodnotou, kterou chceme použít ve vzorcích.

Příkazy pro unární/binární operátory

Chceme-li používat ikony v editoru vzorců pro zadávání příkazů pro unární/binární operátory, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Unární/binární operátory.

Tabulka 3: Unární/binární příkazy

Příkazy pro vztahy

Chceme-li používat ikony pro zadávání relačních příkazů do Editoru vzorců, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Relace.

Tabulka 4: Příkazy Relace

Příkazy pro množinové operace

Chceme-li používat ikony pro zadávání příkazů pro množinové operace do Editoru vzorců, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Množinové operace.

Tabulka 5: Příkazy pro Množinové operace

Funkce

Chceme-li používat ikony v editoru vzorců pro zadávání příkazů funkcí, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Funkce.

Tabulka 6: Příkazy pro Funkce

Operátory

Chceme-li používat ikony v editoru vzorců pro zadávání příkazů pro operátory, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Operátory.

Tabulka 7: Příkazy pro Operátory

• Poznámka

Pro vlastní operátory použijeme příkaz oper následovaný vlastním operátorem. Například zadáním oper OP from 0 to 1 A se získá vzorec oper OP from 0 to 1 A .

Atributy

Chceme-li používat v editoru vzorců ikony pro zadávání atributů, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Atributy.

Tabulka 8: Příkazy pro Atributy

• Poznámka

Příkaz font změní typ písma. První zástupný symbol je nahrazen názvem písma a druhý zástupný symbol je nahrazen hodnotami vzorce nebo textem. Výchozí písma jsou Serif, Sans nebo Fixed. Pokud jsme přidali do Math vlastní písma (viz „Písma ve vzorci“ na straně 1), můžeme první zástupný symbol nahradit názvem vlastního písma.

Závorky

Chceme-li používat v editoru vzorců ikony pro zadávání závorek, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Závorky.

Tabulka 9: Příkazy závorek

Formáty

Chceme-li používat v editoru vzorců ikony pro zadávání příkazů pro formátování, vybereme z rozevíracího seznamu v horní části postranní lišty Prvky položku Formáty.

Tabulka 10: Formátovací příkazy

• Poznámka

Text ve vzorci je ve výchozím nastavení zarovnán na střed. V případě, že má vzorec více řádek, použijeme příkazy alignl a alignr, čímž zarovnáme text vlevo nebo vpravo. Příkazy zarovnání můžeme také použít ve spojení s příkazy zásobníku k zarovnání víceřádkových vzorců na konkrétní prvek vzoru, například znaménko rovná se (=).

Ostatní

Chceme-li získat přístup k ikonám používaným pro zadávání značkovacího jazyka pro jiné příkazy do Editoru vzorců, vyberte možnost Jiné z rozevíracího seznamu v horní části panelu Prvky nebo klikneme na ikonu Jiné v dialogovém okně Prvky.

Tabulka 11: Jiné příkazy

Řecké znaky

Řecké znaky se obvykle zadávají do vzorce pomocí dialogového okna Symboly (další informace viz Řecké znaky na straně 1  ). Pokud však známe název řeckého znaku, můžeme do editoru vzorců zadat znak procenta (%) následovaný názvem řeckého znaku.

U řeckých znaků psaných velkými písmeny zadáme název velkými písmeny, například %BETA %BETA  (viz tabulka 12  pro úplný seznam velkých řeckých znaků). Pro řecké znaky psané malými písmeny zadáme název malými písmeny, například %beta %beta  (viz tabulku 13 pro úplný seznam malých řeckých znaků).

Řecké znaky psané kurzívou lze zadat do vzorce zadáním znaku i za znak procenta (%) před název řeckého znaku, například %iPI %iPI pro velká písmena a %ipi pro malá písmena %ipi . Viz tabulka 14 pro úplný seznam velkých řeckých znaků psaných kurzívou a tabulka 15 pro úplný seznam malých řeckých znaků psaných kurzívou.

• Poznámka

V lokalizovaných verzích LibreOffice jsou také lokalizovány názvy řeckých znaků. Pokud není dokument lokalizován do stejného jazyka, nemusí názvy řeckých znaků v následujících tabulkách fungovat správně. Pokud k tomu dojde, můžeme v dialogovém okně Symboly vybrat požadovaný řecký znak. Pokud je název řeckého znaku vybrán v dialogovém okně Symboly, zobrazí se ve správném jazyce ve spodní části dialogového okna Symboly. Další informace o řeckých znacích a dialogovém okně Symboly nalezneme v části „Řecké znaky“ na stránce 1 .

Tabulka 12: Velké řecké znaky

Tabulka 13: Malé řecké znaky