Writer Guide 7.2
Kapitola 9
Styly
Tento dokument je duševním vlastnictvím skupiny LibreOffice Documentation Team, © 2021. Přispěvatelé jsou uvedeni níže. Dokument lze šířit nebo upravovat za podmínek licence GNU General Public License (https://www.gnu.org/licenses/gpl.html), verze 3 nebo novější, nebo the Creative Commons Attribution License (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/), verze 4.0 nebo novější.
Všechny ochranné známky uvedené v této příručce patří jejich vlastníkům.
|
Jean Hollis Weber |
Kees Kriek |
|
|
John A. Smith |
Jean Hollis Weber |
Leo Moons |
|
Ron Faile Jr. |
Bruce Byfield |
Gillian Polack |
|
Kees Kriek |
|
|
Připomínky a náměty k tomuto dokumentu posílejte v angličtině dokumentačnímu týmu na adresu: documentation@global.libreoffice.org.
Poznámka
Vše, co do e-mailové konference pošlete, včetně e-mailové adresy a dalších osobních informací uvedených ve zprávě, bude veřejně viditelné bez možnosti smazání.
Vydáno v srpnu 2021. Založeno na LibreOffice 7.2 Community.
Jiné verze LibreOffice se mohou lišit vzhledem a funkčností.
Některé klávesové zkratky a položky nabídek jsou v systému macOS jiné než v systémech Windows a Linux. V následující tabulce jsou uvedeny nejdůležitější rozdíly, které se týkají informací uvedených v tomto dokumentu. Podrobný seznam nalezneme v nápovědě aplikace.
|
Windows nebo Linux |
Ekvivalent pro macOS |
Akce |
|
Nástroje > Možnosti |
LibreOffice > Předvolby |
Otevřou se možnosti nastavení. |
|
Klepnutí pravým tlačítkem |
Control + klepnutí, nebo klepnutí pravým tlačítkem v závislosti na nastavení počítače |
Otevře se místní nabídka. |
|
Ctrl (Control) |
⌘ (Command) |
Používá se také s dalšími klávesami. |
|
F11 |
⌘ + T |
Otevře se postranní lišta Styly. |
Kapitola 8, Úvod do stylů, popisuje základy užívání, aplikace a správy stylů. V této kapitole je podrobněji popsáno, jak vytvořit nebo upravit některé styly pomocí mnoha možností dostupných na různých kartách dialogového okna Styl. Vysvětluje, jaký vliv mají tyto možnosti na vzhled stylu a jak je efektivně používat.
Dialogová okna Styl sdílejí mnoho stejných karet jako dialogová okna ručního formátování, takže tato kapitola nám může pomoci také při použití ručního formátování (i když to není nutné, pokud používáme styly).
LibreOffice obsahuje předdefinované styly, ke kterým můžeme přidat styly vlastní (uživatelem definované). V kapitole 8 jsou uvedeny tři způsoby vytvoření nového stylu: přetažením myší, ikonou Nový styl z výběru na kartě Styly a dialogovým oknem Styl.
První dva způsoby jsou praktické, protože ještě před vytvořením nového stylu vidíme efekty, které daný styl vytváří. Pro úplnou kontrolu nad stylem (a jeho vztahem k ostatním stylům) je však třeba použít dialogové okno Styl, jak je popsáno v této kapitole.
Poznámka
Styly tabulek se vytvářejí jiným způsobem, viz kapitola 13, Tabulky dat.
V postranní liště přejdeme na kartu Styly. Kliknutím na příslušnou ikonu v horní části karty Styly vybereme kategorii, v níž chceme styl vytvořit.
Klepneme pravým tlačítkem myši do okna a v místní nabídce vybereme možnost Nový. Otevře se dialog, jehož obsah závisí na zvolené kategorii stylů.
Tip
Dialogy používané při tvorbě nového stylu a při úpravě existujícího stylu jsou většinou stejné, až na jednu výjimku: podmíněné styly mají dialog odlišný. Viz „Podmíněné styly odstavce“ na straně 1.
Karta Organizátor, viz obrázek 1, je společná všem kategoriím stylů (vyjma stylů tabulek), s malými rozdíly mezi nimi. Proto ji popisujeme pouze jednou.
V závislosti na stylu, který vytváříme, nacházíme na této kartě následující pole:
Název: nachází se ve všech kategoriích. Pole slouží k pojmenování vytvářeného stylu.
Automatické aktualizace: pole najdeme jen u stylů odstavců a rámců. Je-li tato možnost vybrána, Writer aplikuje každou ruční úpravu stylu odstavce nebo rámce formátovaného tímto stylem na tento styl.
Upozornění
Máme-li ve zvyku v dokumentech ručně upravovat styly, určitě tuto volbu nevybíráme. V opačném případě najednou zjistíme, že jedna ruční oprava způsobila nepředpokládanou změnu celých částí dokumentu.
Obrázek 1: Karta Organizátor po volbě Nový styl odstavce
Další styl: k dispozici pouze pro styly odstavců a stránek. Do pole vkládáme styl, který bude přiřazen dalšímu prvku téhož typu. Například po stylu levé stránky obvykle následuje styl pravé stránky, styl první stránky je následován stylem levé stránky, po nadpisu následuje text atd.
Rodičovský: dostupný pro styly odstavců, znaků a rámečků; určuje pozici stylu v hierarchii. Všechny výchozí vlastnosti nového stylu jsou děděny (kopírovány) ze stylu zde uvedeného; v dalším textu najdeme podrobnosti.
Kategorie: je k dispozici pro všechny styly; použijeme jej k přiřazení nového stylu k jedné z kategorií. Kategorii předdefinovaných stylů nelze změnit. Nastavení této položky využijeme na kartě Styly při filtrování zobrazovaných stylů.
Obsahuje: zobrazuje souhrn vlastností stylu.
Dědění styluPři vytváření nového stylu odstavce nebo znaku můžeme použít stávající styl jako výchozí bod pro jeho nastavení. V tomto smyslu LibreOffice styly propojuje. Protože se nastavení stylu dědí, projeví se úprava rodičovského stylu ve všech stylech z něj odvozených. Chceme-li zobrazit propojení mezi styly, přepneme na zobrazení Hierarchicky na filtru karty Styly. Například každý styl nadpisu (Nadpis 1, Nadpis 2, …) zdědil nastavení ze stylu s názvem Nadpis. Tento vztah je znázorněn na obrázku 2. |
Obrázek 2: Hierarchický pohled na dědění vlastností stylu |
Metoda dědění vytváří “rodiny” stylů, v nichž můžeme jejich vlastnosti měnit současně. Když se například rozhodneme, že všechny nadpisy budou zelené (jako v této příručce), stačí změnit barvu písma rodičovského stylu. Avšak změny některého parametru učiněné v rodičovském stylu nepřepíšou hodnoty téhož parametru podřízeného stylu, pokud v něm byly nastaveny samostatně. Když například nastavíme barvu písma stylu Nadpis 2 na zelenou, úprava barvy písma rodičovského stylu Nadpis na červenou nezmění barvu písma stylu Nadpis 2.
Když se podíváme každému stylu na kartu Organizátor, vidíme v části Obsahuje vlastnosti specifické pro tento styl. Pokud chceme nastavení podřízeného stylu vrátit na nastavení stylu rodičovského, klikneme na tlačítko Standardní v dolní řadě tlačítek každého stylu odstavce a znaku.
Předpokládejme, že chceme v dokumentu změnit písmo všech úrovní nadpisů.
Otevřeme kartu Styly, vybereme kategorii Styly odstavce, klepneme pravým tlačítkem myši na položku Nadpis a výběrem možnosti Upravit otevřeme dialogové okno Styl odstavce pro styl Nadpis.
Přejdeme na kartu Písmo, zvolíme nové písmo a klikneme na OK. Písma všech stylů nadpisů (Nadpis 1 až Nadpis 10) se změnila jedinou operací.
Obrázek 3: Výběr písma pro styl Nadpis
I když tato část popisuje většinu parametrů rozptýlených po jednotlivých kartách zobrazených na obrázku 3, nemusíme je nastavovat všechny. Ve většině případů musíme upravit pouze několik atributů, zejména pokud styly propojujeme nebo zakládáme nový styl na stylu jemu podobném.
Na kartě Odsazení a rozestupy (obrázek 4) můžeme nastavit odsazení odstavce, rozestupy mezi řádky a také rozestupy nad a pod odstavci.
Obrázek 4: Nastavení: na kartě Odsazení a rozestupy v dialogu Styl odstavce
V části Odsazení můžeme nastavit tyto parametry:
Před textem: řídí prostor ve zvolené měrné jednotce mezi levým okrajem stránky a nejlevější částí oblasti odstavce. Vložení záporné hodnoty znamená, že text začíná vlevo od levého okraje stránky. To můžeme využít v situaci, kdy je levý okraj poměrně široký, ale my chceme, aby nadpisy byly na stránce vycentrované.
Za textem: řídí prostor ve zvolené měrné jednotce mezi pravým okrajem stránky a nejpravější částí oblasti odstavce. Vložení záporné hodnoty znamená, že text přesahuje za pravý okraj stránky.
První řádek: do tohoto pole zadáme posun (kladný nebo záporný) prvního řádku odstavce vzhledem k oblasti odstavce. Kladná hodnota zvětší odsazení prvního řádku, zatímco záporná hodnota způsobí, že první řádek začne vlevo od oblasti odstavce.
Automatické: toto políčko zaškrtneme, aby aplikace Writer automaticky kontrolovala odsazení prvního řádku. Hodnotu vypočítá z velikosti písma a dalších parametrů.
Část Rozestupy obsahuje položky upravující velikost svislého prostoru nad a pod odstavcem. Do stylů nadpisu se obvykle přidává „mezera nad“, aby oddělovala nadpis od předchozího textu bez nutnosti vkládat nad nadpis prázdné odstavce. Rozestupy mezi odstavci jsou běžné v řadě typů dokumentů. Styl těla textu této příručky je nakonfigurován tak, aby mezi odstavci po sobě následujícími zůstal určitý prostor. Také můžeme vybrat možnost nevkládat mezeru mezi odstavci stejného stylu.
Poznámka
Položka v nabídce Nástroje > Možnosti > LibreOffice Writer > Kompatibilita určuje, zda se mezery nad a pod odstavci sčítají (výchozí nastavení) nebo se použije větší z nich. Další informace nalezneme v kapitole 20, Přizpůsobení aplikace Writer.
Rozestupy mezi odstavci neovlivňují rozestupy řádků uvnitř odstavce, které se nastavují v části Řádkování. Vybrat můžeme jednu z následujících hodnot:
Jednoduché: výchozí nastavení, v odstavci nastavuje jednoduché řádkování. Je automaticky vypočteno z velikosti písma.
1,15 řádku: nastavuje rozestup řádků na 1,15 řádku. Tento malý přírůstek často zlepší vzhled textu bez značného zvětšení výšky odstavce.
1,5 řádku: nastavuje rozestup na 1,5 řádku.
Dvojité: nastavuje rozestup na 2 řádky.
Proporcionální: aktivuje pole vpravo od rozbalovací nabídky, do níž vkládáme hodnotu v procentech. 100 % znamená jednořádkové řádkování, 200% znamená dvojnásobné řádkování atd.
Nejméně: volba aktivuje pole vpravo od rozbalovací nabídky, do níž vkládáme nejmenší hodnotu (ve zvolené délkové jednotce) rozestupu řádků.
Proklad: je-li vybrán, nastavujeme vzdálenost mezi účařími dvou následných řádků vložením hodnoty, která se přičítá k výšce jednoduchého řádkování.
Přesně: volba aktivuje vstupní pole vpravo od rozbalovací nabídky, do níž vložíme přesnou hodnotu řádkování.
Tip
Použijeme-li v jednom odstavci různé velikosti písma, může být řádkování nerovnoměrné. Abychom rovnoměrné řádkování zachovali, je potřeba z rozbalovací nabídky vybrat Přesně nebo Nejméně a zadat vpravo v poli hodnotu dostatečně velkou, aby vzniklo rovnoměrné řádkování i pro největší písmo v odstavci použité.
Posledním parametrem na této kartě je Aktivovat řádkování stránky. Když je volba Použít řádkování stránky aktivní pro styl stránky (viz “Obecná nastavení stylu stránky” na straně 1), pak tento parametr nastaví řádkování pro tento styl odstavce. Chceme-li styl odstavce z této funkce vyjmout, zrušíme zaškrtnutí tohoto políčka.
Pokud povolíme odstavci, stylu odstavce nebo stylu stránky řádkování, účaří dotčených znaků se zarovnají podle neviditelné svislé mřížky stránky bez ohledu na velikost písma nebo přítomnost grafiky. Zarovnání účaří všech řádků do svislé mřížky dokumentu způsobí, že každý řádek má stejnou výšku.
Kartu Zarovnání používáme k úpravě vodorovného zarovnání textu, volíme mezi Vlevo, Vpravo, Na střed a Do bloku. Účinek naší volby je znázorněn v okně náhledu v pravé části karty.
Když volíme zarovnání Do bloku, můžeme také určit, co Writer učiní s posledním řádkem odstavce. Ve výchozím nastavení jej zarovná vlevo, můžeme ale zvolit, že bude zarovnán na střed nebo do bloku (což znamená, že slova posledního řádku budou roztažena na jeho celou šířku). Při volbě zarovnání posledního řádku do bloku a výběru možnosti Rozpálit jedno slovo Writer v případě, že poslední řádek odstavce zarovnaného do bloku obsahuje jediné slovo, doplní mezery mezi znaky slova tak, aby se roztáhlo na celý řádek.
Na kartě zarovnání je také nastavení svislého zarovnání textu, které využijeme v případě, kdy máme na jednom řádku písmo o více velikostech. Výběr textu můžeme svisle zarovnat: automaticky, na základní čáru, nahoru, na střed a dolů. Obrázek 5 zobrazuje většinu možností svislého zarovnání.
Obrázek 5: Svislé zarovnání: Základní čára, Nahoru, Na střed a Dolů
Karta Tok textu (obrázek 6) se skládá ze tří částí: Dělení slov, Zalomení a Možnosti.
Vybereme-li Automaticky v části Dělení slov, zpřístupní se nastavení tří parametrů:
Znaky na konci řádku: hodnota je nejmenší počet znaků, které zůstanou před vložením spojovníku.
Znaky na začátku řádku: nastavujeme nejmenší počet znaků, které mohou být při dělení slova umístěny na začátek nového řádku.
Max. počet spojovníků za sebou: nastavujeme počet po sobě jdoucích řádků, které končí spojovníkem. Typografický standard je 2.
Obrázek 6: Možnosti nastavení na kartě Tok textu v dialogu stylu odstavce
V části Zalomení můžeme požadovat, aby odstavec začínal na nové stránce nebo sloupci, a zadat pozici zlomu, styl nové stránky a číslo stránky. Typickým použitím této možnosti je začít první stránku nové kapitoly na nové (obvykle pravé) stránce.
Chceme-li vždy začít novou stránku s určitým stylem, zvolíme následující nastavení:
V části Zalomení vybereme Vložit. Zkontrolujeme, zda je hodnota Typ nastavena na Stránka a Umístění je Vlevo.
Vybereme Se stylem stránky a ze seznamu zvolíme požadovaný styl.
Chceme-li pokračovat v číslování stránek z předchozí kapitoly, nezvolíme možnost Číslo stránky. Chceme-li znovu začít číslovat stránky každé kapitoly od 1 (styl používaný v některých technických dokumentech), vybereme možnost Číslo stránky a nastavíme ji na hodnotu 1.
Poznámka
Chceme-li, aby první stránka nové kapitoly začínala vždy na pravé stránce, zajistíme, aby styl první stránky kapitoly byl nastaven jen na pravou stránku v poli Nastavení rozvržení na kartě Stránka v dialogovém okně Styl stránky (viz obrázek 17 na straně 1).
V části Možnosti karty Tok textu je nastavení toho, co se stane s odstavcem, když neskončí před koncem stránky:
Nedělit odstavec: Pokud se odstavec nevejde na spodní část jedné stránky, celý odstavec se přesune na začátek další stránky. To by mohlo způsobit velké prázdné místo v dolní části stránky.
Svázat s následujícím odstavcem: Používá se pro nadpisy nebo úvodní větu k seznamu, aby bylo zajištěno, že se nejedná o poslední odstavec na stránce.
Kontrola sirotků a Kontrola vdov: Vdovy a sirotci jsou typografické termíny. Sirotek je první řádek odstavce osamocený na konci stránky nebo sloupce. Vdova je poslední řádek odstavce osamocený na začátku další stránky nebo sloupce. Volby využijeme, když se odstavce mohou rozdělit mezi stránky nebo sloupce, ale požadujeme, aby osamocené na konci nebo začátku stránky či sloupce zůstaly nejméně dva řádky. Můžeme zadat, kolik řádků nejméně má zůstal pohromadě.
Tři karty v dialogu stylu odstavce jsou věnovány nastavení vzhledu písma: Písmo, Efekty pro písmo a Umístění. První dvě karty jsou jednoduché. Mnoho možností je stejných jako při vytváření znakového stylu, jak je popsáno na straně 1. Možnosti, které můžeme použít při tvorbě stylu odstavce, probíráme zde.
Můžeme zadat pevnou velikost písma (v bodech nebo jiných měrných jednotkách). Pokud navíc vytváříme styl založený na jiném stylu (propojený styl), můžeme zadat velikost písma vzhledem k tomuto jinému stylu buď v procentech nebo jako plusovou či minusovou bodovou hodnotu (-2pt nebo +5pt). Relativní velikosti písma se hojně používají na webových stránkách.
Například styl odstavce Nadpis 1 je založen na stylu Nadpis. Pokud je velikost písma stylu Nadpis 14pt a velikost písma stylu Nadpis 1 je zadána 130%, výsledná velikost písma textu v odstavci naformátovaném stylem Nadpis 1 je 14pt krát 130% = 18,2pt.
Chceme-li určit velikost písma v procentech: v dialogu stylu odstavce vybereme kartu Písmo. Do pole Velikost zadejme procentuální částku, za kterou následuje symbol % (obrázek 7). Podobně můžeme zadat znaménko plus nebo minus, za kterým následuje počet bodů, které se mají přičíst nebo odečíst od základní velikosti písma.
Od relativní velikosti písma přejdeme k absolutní velikosti tak, že vložíme požadovanou velikost následovanou značkou jednotky, například 15 pt.
Obrázek 7: Výběr relativní velikosti písma v procentech
Jazyk zvolený pro dokument (v nabídce Nástroje > Možnosti > Jazyková nastavení > Jazyky) určuje slovník použitý pro pravopis, tezaurus, dělení slov, použitý oddělovač desetinných míst a tisíců a výchozí formát měny. Použít můžeme jenom ten jazyk, jehož slovník je nainstalován.
V dokumentu můžeme libovolnému stylu odstavce přiřadit jiný jazyk. Takové nastavení má přednost před jazykem nastaveným celému dokumentu.
Na kartě Písmo jsou jazyky, jejichž slovníky jsou nainstalovány, označeny malou ikonou před názvem jazyka (obrázek 8). Při kontrole pravopisu v odstavcích tohoto stylu Writer použije správný slovník.
Píšeme-li vícejazyčné dokumenty, můžeme využít propojené styly odstavců lišící se pouze volbou jazyka. Když pak potřebujeme změnit některé vlastnosti stylu těchto odstavců, je potřeba tuto změnu provést jen v jejich rodičovském stylu.
Chceme-li vložit příležitostná slova v jiném jazyce a vyhnout se jejich chybnému výběru pomocí kontroly pravopisu, je vhodnější použít znakový styl, jak je popsáno v části „Tvoříme nový styl znaku“ na straně 1.
Tip
Volba Jazyk [žádný] je užitečná pro odstavce, v nichž nechceme pravopis kontrolovat, například URL adresy nebo zápis kódu v programovacích jazycích.
Obrázek 8: Výběr jazyka pro styl odstavce
Karta Umístění v dialogu stylu odstavce obsahuje všechny možnosti, které ovlivňují umístění textu na monitoru nebo na tištěné stránce.
Obrázek 9: Karta Umístění dialogu stylu odstavce
Sekce Pozice slouží k ovládání vzhledu horních a dolních indexů (znaků nad nebo pod normálním řádkem písma, jako v případě H2O nebo M2). Běžně nastavujeme tento atribut několika znakům, ne celému odstavci. Proto důrazně doporučujeme měnit nastavené parametry jen v případě, kdy definujeme znakový styl a pro styl odstavce ponechat výchozí nastavení.
Druhá část karty Umístění nastavuje otočení odstavce. Pro otočení odstavce existují dva časté důvody: první – umístění záhlaví a zápatí na kratších okrajích stránek orientovaných na šířku vložených do dokumentů se stránkami na výšku a druhý – vložení otočených nadpisů sloupců do prvního řádku tabulek (jak je znázorněno na obrázku 10).
Tip
Otočené nadpisy sloupců tabulek jsou lépe čitelné, jsou-li šikmé, nikoliv svislé. Abychom vytvořili šikmý text, musíme vytvořit pomocí nástrojové lišty kreslení textový objekt a otočit jej o vhodný úhel. Viz kapitola 11, Obrázky a grafika.
Obrázek 10: Tabulka se svislým záhlavím
Pole Měřítko šířky určuje procento šířky písma, o které se má vodorovně stlačit nebo roztáhnout otočený text, tj. od prvního znaku k poslednímu.
V kapitole 6, Pokročilé formátování stránek, popisujeme, jak vytvořit záhlaví a zápatí u kratších okrajů na stránkách orientovaných na šířku a posléze vložených do dokumentu se stránkami na výšku. Stejného efektu dosáhneme, když nadefinujeme zvláštní styl odstavce pro záhlaví a zápatí určený pro stránky orientované na šířku.
Jako příklad popíšeme postup vytvoření stylu odstavce pro nadpisy sloupců tabulek.
Vytvoříme nový styl odstavce. Nazveme jej Otočený nadpis sloupce.
Na kartě Pozice dialogového okna Styl odstavce vybereme v části Otočení / škálování možnost 90 stupňů. Stisknutím tlačítka OK nový styl uložíme.
Vybereme první řádek tabulky a aplikujeme na něj nový styl. Jakýkoliv text v buňkách tohoto řádku bude otočený.
Jsou-li otočené texty zarovnány k hornímu okraji buněk, můžeme chtít zarovnat je ke spodnímu okraji, jak je ukázáno na obrázku 10. To provedeme klepnutím na ikonu Zarovnat dolů na nástrojové liště Tabulka nebo výběrem možnosti Formát > Zarovnání > Dole v hlavní nabídce.
Část Rozestupy na kartě Umístění používáme pro nastavení mezer mezi jednotlivými znaky odstavce. Chceme-li změnit výchozí nastavení, vybereme z rozbalovací nabídky hodnotu v bodech, o kterou se rozestupy mezi znaky zvětší nebo zmenší.
Volba Párový kerning (ve výchozím nastavení zvolena) zvětšuje nebo zmenšuje mezeru mezi určitými dvojicemi písmen a zlepšuje tak celkový vzhled textu (obrázek 11). Kerning automaticky nastavuje vzdálenost určitým kombinacím písmen. Pro některé typy písma jej není možné zapnout.
Obrázek 11: Kerning vypnutý (vlevo) a zapnutý (vpravo)
I když tabulky bez ohraničení považujeme za obecně lepší řešení pro umísťování materiálu na ploše stránky, jsou přesto tabulátory v některých situacích výhodnější, neboť jsou snadněji nastavitelné a rychle použitelné.
Upozornění
Posíláme-li dokument s využitím tabulátorů jiným lidem, nepoužijeme výchozí nastavení jejich poloh. Jestliže má příjemce nastaveny výchozí pozice tabulátorů jinak, mohly by odstavce v dokumentu na jeho počítači vypadat hodně odlišně. Vlastní polohy tabelačních zarážek nadefinujeme v odstavci nebo ve stylu odstavce; pak si můžeme být jisti, že každý uvidí stejné rozložení stránky.
Pozice a typ tabulátorů nastavujeme na kartě Tabulátory, viz obrázek 12. Na ní můžeme vybrat typ tabulátoru: levý, pravý, středový nebo desetinný; také můžeme nastavit znak, který bude používán jako desetinná čárka; také můžeme vybrat výplňový znak, který se bude opakovat mezi koncem textu před tabulátorem a začátkem textu za tabulátorem. Místo čtyř připravených možností můžeme zvolit vlastní znak, který vložíme do vstupního pole. Běžně se jako výplňové znaky používají tečky, které se doplňují mezi nadpisy a čísla stránek v obsahu nebo podtržítka, která se vkládají do formulářů na místa, kam se má psát.
Obrázek 12: Nastavení tabulátorů ve stylu odstavce
Chceme-li vytvořit novou zarážku tabulátoru, zadejme její polohu vzhledem k levému okraji, typ tabulátoru a znak výplně a klepneme na tlačítko Nový. Nová zarážka tabulátoru je pak uvedena v levém poli Pozice. Chceme-li změnit polohu zarážky tabulátoru, vytvoříme novou zarážku na požadovaném místě a starou odstraníme pomocí tlačítek na pravé straně stránky.
Není možné definovat tabulátor, který by ležel za pravým okrajem stránky. Zřídkakdy to budeme potřebovat a když ano, použijeme tabulku bez ohraničení.
Pomocí karty Osnova a seznam můžeme přiřadit úroveň osnovy libovolnému stylu odstavce, jak je popsáno v části „Přiřazení úrovní osnovy jiným stylům“ v kapitole 8, Úvod do stylů. Tato funkce umožňuje vytvořit obsah, který zahrnuje odstavce s přiřazenou úrovní osnovy společně s nadpisy používajícími styly uvedené v seznamu nabídky Nástroje > Číslování kapitol.
Tuto kartu můžeme také použít k propojení stylu odstavce se stylem seznamu. Viz kapitola 12, Seznamy: Další informace a příklad nalezneme v kapitole Seznamy: Tipy a triky.
Iniciály (jeden nebo více znaků většího písma na začátku odstavce) jsou obecně vhodné pouze pro styl prvního odstavce. Vlastnosti můžeme předdefinovat na kartě Iniciály dialogového okna Styl odstavce. Vybereme volbu Zobrazovat iniciály, aby se zobrazily další: počet řádků, přes které bude iniciála, počet znaků, které budou zvětšeny (přejeme-li si zvětšit celé slovo, vybereme tuto možnost), a také mezeru mezi iniciálou a textem.
Obrázek 13: Volby pro vložení iniciály do stylu odstavce
Iniciály jsou stejným písmem a mají stejné vlastnosti, jako zbytek odstavce; samozřejmě jim můžeme změnit vzhled vytvořením znakového stylu, který pro iniciálu použijeme. Například můžeme iniciále nastavit jinou barvu nebo jí nastavit obrysový efekt. Znakový styl vybereme v odpovídající rozbalovací nabídce.
Přidání barvy pozadí, přechodu, vzoru, šrafování nebo rastru do odstavce je alternativou k použití rámečku. Pozadí si můžeme přizpůsobit na kartě Oblast dialogu styl odstavce. Její volby jsou popsány v části „Nastavení ohraničení a pozadí“ v kapitole 6, Pokročilé formátování stránek.
Obrázek 14: Druhy výplní pro pozadí odstavce
Pro práci s kartou Oblast připojujeme několik dobře míněných rad:
Pokud v seznamu předdefinovaných barev nenajdeme požadovanou barvu, můžeme si definovat vlastní, jak je popsáno v kapitole 20, Přizpůsobení aplikace Writer.
Můžeme vybrat různá pozadí pro oblast odstavce a pro text v odstavci. Pozadí textu nastavíme na kartě Zvýraznění. Obrázek 15 znázorňuje rozdíl mezi pozadím odstavce a pozadím textu
Úprava oblasti se aplikuje pouze na oblast odstavce. Pokud jsme nadefinovali odsazený odstavec, nemá mezera mezi odstavcem a okrajem barvu pozadí odstavce.
Obrázek 15: Rozdíl mezi barevným pozadím odstavce a zvýrazněním textu
Na kartě Průhlednost můžeme zvolenému pozadí nastavit průhlednost. Rozsah hodnot je od 0 % (neprůhledné) do 100 % (úplně průhledné).
Ohraničení se často používá ke zvýraznění odstavců v textu bez použití rámců, také k oddělení záhlaví a zápatí od plochy textu (jako v této příručce) a občas slouží jako dekorativní prvek u některých stylů nadpisů. Je potřeba uvážit:
že mezery mezi okraji a oblastí odstavce spolupůsobí na odsazení a polohy tabulátorů.
že v případě, kdy plánujeme ohraničení kolem více odstavců, musíme vybrat volbu Sloučit s dalším odstavcem ve spodní části karty.
že podobný efekt jako ohraničení může mít i úzká bílá mezera.
V kapitole 4, Formátování textu, najdeme o kartě Ohraničení další informace.
Podmíněný styl odstavce znamená, že změní své formátování v závislosti na tom, kde je použit. Například můžeme chtít, aby styl textu MujText vytvářel ve výchozím nastavení černé písmo, ale v rámci s modrým pozadím byl text tohoto stylu bílý.
Pravděpodobně nejběžnější použití podmíněného stylu je osnova formátovaná jedním stylem. Osnova jednoho stylu je typ osnovy, v níž je číslování dáno stylem číslování seznamu. Namísto použití různých stylů pro různé úrovně osnovy se mění formát číslování po stisku klávesy Tab při tvorbě nadpisu nižší úrovně.
Jedinou nevýhodou osnovy jednoho stylu je, že všechny její úrovně vypadají stejně. A právě tady je vhodné použít podmíněný styl odstavce. Přiřadíme styl odstavce stylu obrysu na kartě Osnova a seznam a poté otevřeme kartu Podmínka. Zde můžeme úrovně stylu osnovy přiřadit jiným stylům odstavců. Když pak stiskneme klávesu Tab v podmíněném stylu odstavce, bude mít každá úroveň osnovy jiné formátování, takže osnova vytvořená jedním stylem bude vypadat přirozeněji.
Při tvorbě podmíněného stylu říkáme: „při splnění této podmínky bude tento styl vypadat jako ten druhý styl“. Například: „při psaní do zápatí bude tento styl vypadat jako styl odstavce text_zapati; při psaní do tabulky bude tento styl vypadat jako styl odstavce text_tabulka“.
Kromě nastavení normálních (nepodmíněných) vlastností stylu musíme definovat, v jakých situacích bude styl přebírat vlastnosti jiných stylů. K tomu použijeme kartu Podmínka.
Poznámka
Žádný z předdefinovaných stylů, jako Výchozí styl, Nadpis 1, Nadpis 2 nemůže být konfigurován jako podmíněný, kromě stylu Tělo textu.
Upozornění
Chceme-li vytvořit nový styl a nastavit jej jako podmíněný, musíme to udělat při prvním otevření dialogu nového stylu. Po zavření dialogu a jeho opětovném otevření se karta Podmínka už nezobrazí.
Obrázek 16: Karta Podmínka pro styl odstavce
Nastavení podmíněného stylu odstavce:
Vytvoříme nový styl odstavce.
Nastavíme všechny vlastnosti stylu. Neklepneme na tlačítko OK!
Klepneme na kartu Podmínka.
V levém okně vybereme v seznamu Kontext položku pro první podmínku a v seznamu v pravém okně Styly odstavce vybereme styl, který si přejeme danému kontextu nastavit.
Klikneme na Použít. Název stylu odstavce se objeví v levé části v seznamu Použité styly odstavce.
Kroky 5 a 6 opakujeme pro každou podmínku, pro kterou chceme přiřadit odlišný styl.
Klepneme na OK.
Když pak tento styl vybereme, uvidíme, že se jeho formátování mění v závislosti na kontextu.
Znakové styly mají přednost před formátováním ve stylu odstavce. Používají se spíše na skupiny znaků, jako jsou slova nebo fráze, než na celé odstavce. Hlavně je používáme v situacích, kdy chceme změnit vzhled nebo vlastnosti části odstavce bez ovlivnění ostatních jeho částí. Příklady efektů, které můžeme vytvořit pomocí stylů znaku je tučné písmo, text psaný kurzívou nebo text psaný jinou barvou.
Další možnosti využití znakových stylů jsou v této knize popsány na různých místech. Mezi ně patří číslování kapitol, číslování stránek, číslování seznamů čísly většími, než je okolní text a formátování hypertextových odkazů. Pokud nechceme, aby některá slova (například jména nebo slova v jiném jazyce) byla rozpoznána jako pravopisné chyby, můžeme ve vlastnostech stylu znaku definovat jazyk (pokud se má použít).
Karty dialogového okna Styly znaků jsou podobné kartám pro styly odstavců:
Pomocí karty Organizátor pojmenujeme nový styl znaků a nastavíme jeho hierarchickou úroveň (je-li to nutné).
Pomocí karty Písmo vybereme písmo, styl a velikost nového stylu znaku. Velikost písma můžeme zadat v procentech nebo jako bodové zvětšení či zmenšení velikosti písma v odstavci, kde je znakový styl použit. Můžeme také zadat jazyk textu, na který se znakový styl aplikuje, takže můžeme vkládat slova v jiném jazyce a kontrolovat jejich pravopis pomocí správného slovníku.
Kartu Efekty pro písmo využijeme pro nastavení vlastností jako je barva písma, podtržení, reliéf nebo další efekty. Pokud například často používáme skrytý text, může být vhodné definovat styl znaků, kde je označena možnost Skrytý. Efekt reliéfu může být vhodný pro iniciály nebo pro zvýraznění čísel kapitol nebo částí nadpisů.
Na kartě Zvýraznění můžeme textu nastavit barevné pozadí. To má stejný efekt jako použití nástroje Barva zvýraznění na Standardní nástrojové liště.
Jestliže požadujeme, aby měl text okraje a stín, použijeme volby na kartě Ohraničení.
Pomocí karty Umístění můžeme vytvořit dolní nebo horní index v případě, že vám nevyhovují výchozí indexy, nebo dokonce dolní index k dolnímu indexu, což může být užitečné pro některé vědecké publikace. Na stejné kartě můžeme vytvořit otočený, zhuštěný nebo rozšířený text.
Poznámka
Při otáčení skupiny znaků musíme také určit, zda se má otočený text vejít na řádek nebo zda je naopak povoleno jeho rozšíření nad a pod řádek. Tato vlastnost je aktivní pouze pro znakové styly.
Rámce často používáme jako objekty obsahující text nebo grafiku. Abychom dosáhli stejného vzhledu u rámců sloužících týmž účelům, je vhodné definovat styly i pro rámce. Například můžeme chtít, aby fotografie byly orámovány okrajem vrhajícím stín, aby grafika měla jednoduché orámování, a naopak poznámky na okraji orámovány nebyly, ale měly stín atd.
Aplikace Writer poskytuje několik předdefinovaných stylů rámečků (viz tabulka 1), které můžeme podle potřeby upravit, a můžeme definovat nové styly rámců. Způsob vytvoření a použití stylů rámce je podobný jako u jiných stylů.
Tip
Pro některá rozvržení stránek se překrývají možnosti použití rámců s možnostmi použitím sekcí. Kapitola 6, Formátování stránek: Pro informace o použití rámců a oddílů je užitečná kapitola Formátování stránek pro pokročilé.
Tabulka 1: Předdefinované styly rámců a jejich použití
|
Styl |
Poznámky a užití |
|
Vzorec |
Styl rámce používaný pro vzorce. Ve výchozím nastavení je vybráno Automaticky pro jeho výšku, což upravuje velikost rámce podle velikosti vzorce. |
|
Rámec |
Výchozí styl rámce. |
|
Obrázek |
Výchozí styl pro grafiku. Obsahuje automatické nastavení velikosti podle velikosti obrázku, nezalamuje text a má tenký okraj kolem rámce. |
|
Popisky |
Výchozí styl pro použití v nabídce Soubor > Nový > Štítky. Zdá se, že jej LibreOffice používá automaticky a není určen pro uživatele. |
|
Poznámka na okraj |
Styl pro rámce umístěné do okraje stránky. Tento styl je určen pro poznámky přidávané na okraj textu. Styl je také vhodný pro nadpisy v okraji, které se často používají v technické dokumentaci. Příklad je uveden v kapitole 8, Úvod do stylů. |
|
OLE |
Výchozí styl rámce pro vložené OLE objekty a plovoucí rámce. Ve výchozím nastavení se umísťuje nahoře a ve středu oblasti textu. |
|
Vodoznak |
Výchozí styl rámce pro vodoznak, grafiku umístěnou do pozadí textové plochy. Nastavení obtékání textu je Přes, text vodoznaku překrývá text a vše, co je v rámci. Grafika vodoznaku by měla být docela slabá, aby byl text přes grafiku stále čitelný. |
Přidáme-li do programu Writer objekt, je automaticky vložen do rámce předem určeného typu. Rámec stanoví, jak je objekt umístěn na stránce a jak interaguje s ostatními prvky dokumentu. Rámec můžeme upravit změnou jím používaného stylu rámce nebo ruční úpravou jeho vlastností poté, co je přidán do dokumentu.
Protože rámce a objekty jsou používány společně, můžeme někdy zapomenout, že se jedná o samostatné prvky. V některých případech, jako jsou kresby, můžeme objekt a rámec upravovat samostatně.
Na rozdíl od jiných prvků, které používají styly, mohou být rámce definovány svým stylem jen částečně, protože jejich použití je velmi různorodé. Několik prvků rámců, například kotva a chráněné prvky, je pro jednotlivé rámce potřebné nastavit ručně.
Chceme-li rámec naformátovat ručně, vybereme v hlavní nabídce možnost Vložit > Rámec. Otevřené dialogové okno obsahuje všechna nastavení dostupná při tvorbě stylu rámce, a navíc i další prvky, které jsou k dispozici jen při vkládání rámce do dokumentu.
Jestliže v dokumentu pracujeme s různými obrázky a grafikou, můžeme definovat dva související styly, jeden s čárou na okraji a bílým pozadím pro grafiku a druhý bez ohraničení pro všechna ostatní pozadí. Také můžeme navrhnout jeden či více stylů rámce jenom pro text.
Výchozí styly rámců (uvedené v tabulce 1) uspokojí většinu potřeb uživatelů. Co ovšem můžeme v seznamu postrádat, je jeden či více stylů pro textové rámce.
K nastavení rámce se dostaneme volbou Nový nebo Upravit na kartě Styly a formátování postranní lišty, styl rámce vybereme a klikneme na něj pravým tlačítkem myši. Otevře se dialog s těmito kartami:
Typ: nastavujeme velikost a umístění rámce. Jedna z nejužitečnějších voleb karty je Automaticky, ona automaticky přizpůsobí rámec k objektu, který on obsahuje. Je-li styl rámce použit automaticky, měla by být tato možnost vybrána.
Možnosti: na kartě můžeme nastavit, zda bude obsah rámce tisknut a zda může být jeho obsah editován i v dokumentu pro čtení. Karta obsahuje nastavení směru textu, což je užitečné v případě, kdy rámec obsahuje text v jazyce psaném zprava doleva.
Obtékání textu: nastavujeme umístění textu vůči rámci a na jakou vzdálenost se k němu okolní text přiblíží. Pokud chceme, aby obsah rámec vyčníval z okolních odstavců, nastavíme obtékání na Vypnout obtékání. Tahle karta je pro rámce možná nejdůležitější.
Oblast: nastavujeme barvu, obrázek, šrafování, přechod nebo vzorek, který bude v pozadí. Karta je užitečná pro textové rámce ve složitějším rozvržení stránek, kdy se mají textové rámce odlišovat od pozadí stránky.
Průhlednost: nastavujeme průhlednost zvoleného pozadí. Hodnoty leží v intervalu od 0 % (neprůhlednost) do 100 % (úplná průhlednost).
Ohraničení: nastavujeme vlastnosti čar kolem rámce, pokud tam jsou.
Sloupce: kartu můžeme ignorovat, pokud se nejedná o textový rámec. Karta se shoduje s kartou, kterou najdeme v dialogu styl stránky popsaném v kapitole 6, Pokročilé formátování stránek.
Makro: nastavujeme makro použité s rámcem v případě, kdy uživatel pracuje s rámcem. Tyto možnosti jsou užitečné pro on-line dokumenty aplikace Writer nebo HTML dokumenty.
Styly stránek nastavují vlastnosti stránek (okraje, rozměry stránky, záhlaví zápatí a další). Na rozdíl od odstavců, znaků a rámců však nemohou mít stránky přímo aplikované vlastnosti. Pokud změníme vlastnosti stránky, změníme tím vlastně základní styl stránky, takže tyto změny se použijí na všechny stránky, které tento styl stránky používají. Chceme-li změnit vlastnosti jednotlivých stránek, musíme vytvořit nový styl stránky.
V postranní liště přejdeme na kartu Styly a formátování a klikneme na ikonu Styly stránky. Pravým tlačítkem myši klikneme kamkoliv do okna seznamu stylů a z místní nabídky vybereme Nový. Dialog stylu stránky obsahuje devět karet.
Karta Organizátor je popsána na stránce 1.
Na kartě Stránka dialogového okna stylu stránky nastavujeme obecná nastavení stránky. Karta má tři části a náhled v pravém horním rohu.
V části Formát papíru můžeme určit rozměry papíru výběrem jednoho z mnoha předdefinovaných formátů nebo vybereme Vlastní a definujeme naši vlastní velikost papíru pomocí polí Šířka a Výška. Zvolíme orientaci papíru: Na výšku nebo Na šířku. Má-li naše tiskárna více zásobníků papíru, můžeme na této kartě nastavit, ze kterého zásobníku se bude brát papír pro tisk stránek nového stylu.
Obrázek 17: Karta Stránka dialogového okna Styl stránky
V části Okraje nastavujeme velikost okrajů v námi upřednostňované jednotce délky. Vybereme-li Zrcadlit v části Rozvržení stránek, změní se názvy okrajů Vlevo a Vpravo na Vnitřní a Vnější. Okraj U hřbetu je prostor navíc, který se ponechá mezi levým (nebo vnitřním) okrajem stránky a levým (nebo vnitřním) okrajem. (Případně můžeme ponechat hodnotu U hřbetu nastavenou na nulu a k hodnotě levého nebo vnitřního okraje přičíst hodnotu okraje u hřbetu.) Viz také nastavení Poloha rámce, které může být Vlevo (výchozí) nebo Nahoře.
V části Nastavení rozvržení vybereme v rozevíracím seznamu požadované Rozvržení stránky. Rozhodneme, zda se definovaný styl stránky vztahuje na levou i pravou stránku (výchozí nastavení), na zrcadlené stránky nebo pouze na pravou či pouze na levou stránku. Několik rad:
Zda plánujeme svázat stránky vytištěné tímto stylem jako knihu; pak vybereme možnost Zrcadlit.
Běžnou praxí při tvorbě rozvržení stránky jsou asymetrické okraje – velikost levého je jiná než velikost pravého okraje a podobně velikost horního okraje je jiná než u dolního okraje. Nejběžnější schéma se řídí těmito dvěma obecnými pravidly pro rozvržení tištěné stránky: (a) Vnější okraj (pravý okraj na pravé straně) je širší než vnitřní okraj (levý okraj na pravé straně); (b) spodní okraj je větší než horní okraj.
Pokud chceme, aby první stránka nové kapitoly vždy začínala na pravé straně, ujistíme se, že styl stránky pro první stránku kapitoly je v poli Nastavení rozvržení nastaven pouze na pravou stranu. Typickým postupem pro zbytek kapitoly je definovat jeden „zrcadlový“ styl stránky (třeba Výchozí styl stránky) pro levou i pravou stránku. Zrcadlené strany mohou mít odlišná záhlaví a zápatí. Zvolíme-li právě popsaný postup, bude každá kapitola používat dva styly stránky.
Pokud chceme, aby stránky měly velmi odlišný vzhled (například různé okraje nebo sloupce; představme si knihu s celostránkovou fotografií na levých stránkách a dvěma sloupci textu na pravých stránkách), můžeme definovat samostatné styly stránek pro levou a pravou stranu. V takovém případě se ujistíme, že je pole Další styl pro první styl stránky nastaveno na stránku pouze vlevo, po které bude následovat styl stránky pouze vpravo. V každé kapitole budou použity tři styly stránky. Hypotetický případ může mít tyto názvy stylů stránek: První stránka, Levá stránka a Pravá stránka.
Pomocí rozevíracího seznamu Čísla stránek určíme styl číslování stránek, který se má použít pro tento styl stránky.
Pokud zaškrtneme políčko Použít řádkování stránky, aplikace Writer zarovná účaří textu tištěného v sousedních sloupcích, na protilehlých stránkách a na obou stranách listu papíru do neviditelné svislé mřížky na stránce s roztečí mezi body mřížky, která závisí na vybraném referenčním stylu rejstříku.
Ve výchozím nastavení pozadí stránky (barvy, obrázky atd.) vyplní celou stránku včetně oblasti na okrajích. Pokud chceme, aby pozadí vyplňovalo pouze oblast textu, ale ne oblast okrajů, zrušíme zaškrtnutí možnosti Pozadí pokrývá okraje v pravém dolním rohu dialogového okna.
Karty Oblast a Ohraničení jsou podrobně popsány v kapitole 6, Pokročilé formátování stránek. Kartu Oblast použijeme při tvorbě pozadí stránky(pokrývá celou stránku, včetně okrajů) a kartu Ohraničení k nakreslení okraje kolem textové oblasti stránky (uvnitř okrajů). Textové oblasti můžeme také přidat stín.
Každému stylu stránky můžeme přiřadit jiné záhlaví nebo zápatí. Tato vlastnost usnadňuje tvorbu různých záhlaví na levých a pravých stránkách, vynechání záhlaví na prvních stránkách kapitol atd. Také můžeme mít jiné záhlaví nebo zápatí na stránkách téhož stylu, je-li použit na první stránce dokumentu.
Pokud na kartě Stránka zvolíme Zrcadlit nebo Pravé i levé rozvržení stránky, můžeme zadat jiné záhlaví pro levé nebo pravé stránky, i když pro obě stránky použijeme jeden styl. Tato možnost není k dispozici pro předdefinované styly stránek Levá stránka a Pravá stránka ani pro žádný jiný styl stránky definovaný jako stránka pouze vlevo nebo vpravo.
Karty Záhlaví a Zápatí jsou podrobně popsány v kapitole 5, Základy formátování stránek.
Obrázek 18: Rozdílná záhlaví levé a pravé stránky
Kartu Sloupce použijeme pro stránku rozvrženou na sloupce. Karta má tři části: Nastavení, Šířka a rozestupy a Oddělovací čára. Zvolíme počet sloupců. Teprve výběrem více než jednoho sloupce se aktivují části Šířka a rozestupy a Oddělovací čára. Můžeme ponechat předdefinované nastavení (stejně široké sloupce) nebo zrušit výběr položky Automatická šířka a parametry sloupců vložit ručně. Pracujeme-li s více sloupci na stránce, můžeme doladit polohu a šířku oddělovací čáry mezi sloupci.
Na kartě nastavujeme vzhled poznámek pod čarou. Podrobnosti najdeme v kapitole 5, Základy formátování stránek.
Styly seznamu pracují společně se styly odstavce. Definují odsazení, zarovnání a číslování nebo znaky odrážek použité pro položky seznamů. Definovat můžeme mnoho stylů seznamů, od jednoduchých nečíslovaných seznamů s odrážkami až po složité víceúrovňové (vnořené) seznamy.
Jako u jiných stylů je hlavním důvodem pro užití stylů seznamů výsledná konzistence seznamů a zrychlení naší práce. Jednoduchý seznam můžeme samozřejmě rychle vytvořit klepnutím na ikonu Přepnout seřazený seznam nebo Přepnout neseřazený seznam na nástrojové liště Formátování; vytvořit můžeme i složitější vnořené seznamy s využitím ikon nástrojové lišty Odrážky a číslování, avšak vzhled výsledných seznamů nemusí splňovat naše očekávání a třeba můžeme chtít i více než jeden styl seznamu. V nabídce Formát -> Odrážky a číslování můžeme ručně změnit vzhled některého nebo i všech vnořených seznamů, ale když se o opravu pokusíme i později, bude s ní hodně práce.
Doporučujeme k nahlédnutí také kapitolu 12, Seznamy: tipy a triky, v níž jsou podrobnosti o propojení stylů seznamů a odstavců.
Dialog tvorby nového stylu seznamu obsahuje kromě obvyklé karty Organizátor popsané již dříve na straně 1, dalších šest karet.
Karty Neseřazený, Seřazený a Obrázek obsahují předdefinované formáty symbolů položek seznamů (odrážky nebo čísla). Chceme-li jeden pro náš styl použít, klikneme na jeho obrázek. Silnější okraj označuje vybraný objekt. Odrážky na kartě Odrážky jsou znaky; odrážky na kartě Obrázek jsou obrázky.
Kartu využijeme pro výběr z osmi předdefinovaných vnořených seznamů. Jeden vnořený seznam můžeme vybrat a použít ho jako výchozí seznam našeho stylu tak, že jej upravíme pomocí nastavení na kartách Umístění a Přizpůsobit, což popisujeme níže.
Kartu (obrázek 19) používáme k detailní úpravě odsazení a umístění symbolů položek seznamů a textu položek seznamů. Účinek nastavení této karty se umocní, zkombinujeme-li na ní provedené úpravy s nastavením na kartě Přizpůsobit.
Na kartě nastavujeme níže popsané parametry buď pro každou úroveň seznamu zvlášť nebo pro všechny úrovně najednou (pak mají stejné hodnoty).
Zarovnané na: pozice symbolu číslování měřená od levého okraje stránky.
Zarovnání číslování: Výběrem volby Vlevo zarovnáme symbol číslování tak, aby začínal přímo na pozici zadanou ve vlastnosti Zarovnané na. Výběrem možnosti Vpravo zarovnáte symbol tak, aby končil přímo před pozicí Zarovnáno na. Výběrem možnosti Na střed symbol vycentrujeme kolem pozice Zarovnané na. Tato možnost nenastavuje zarovnání odstavce, ale pouze zarovnání symbolu číslování.
Za číslováním: znak, který má následovat za symbolem číslování (plus libovolné znaky – například interpunkční znaménko – zvolené na kartě Přizpůsobit, které se má zobrazit za číslem). Vybereme tabelační zarážku, mezeru nebo nic.
Krok tabulátoru na: Pokud jsme výše vybrali krok tabulátoru, můžeme zadat polohu tabulátoru.
Odsazené na: Zadáme vzdálenost od levého okraje stránky k začátku všech řádků v číslovaném nebo odrážkovém odstavci, které následují po prvním řádku.
Tip
Abychom plně pochopili, jak funguje Zarovnání číslování a další parametry, zkusme vytvořit číslovaný seznam s více než deseti prvky a ujistíme se, že je v něm dostatek místa pro čísla s dvěma nebo více číslicemi. Můžeme si také přát zarovnat vpravo čísla 10 a vyšší.
Obrázek 19: Karta Umístění pro styl seznamu
Pomocí karty Přizpůsobit (obrázek 20) určíme styl úrovní osnovy. Volby na této kartě závisí na typu značky, kterou jsme pro seznam vybrali. Nejprve v levé části vybereme úroveň, kterou budeme upravovat. Chceme-li upravit všechny úrovně najednou, zvolíme položku 1 – 10. Pokud jsme začali na předdefinované osnově, mohou mít některé úrovně vlastní nastavení.
Obrázek 20: Karta Přizpůsobení pro styl seznamu
V závislosti na výběru stylu číslování vybraném v poli Číslo (odrážka, obrázek, číslo) se na kartě zobrazují jen některé z následujících voleb (ne všechny jsou proto na obrázku):
Začít od: první hodnota seznamu (například začne číslem 4 místo 1).
Znakový styl: styl, který se použije pro číslo nebo odrážku.
Zobrazené úrovně: počet nadřazených úrovní zahrnutých do stylu číslování. Když například vložíme „2“ a předchozí úroveň používá styl číslování „A, B, C …“, bude schéma číslování aktuální úrovně: „A.1“.
Oddělovač – Před: jakýkoli text, který se zobrazí před číslem (například Krok).
Oddělovač – Za: jakýkoli text, který se zobrazí za číslem (například interpunkční znaménko).
Tlačítko Znak Vybrat: klepnutím vybereme znak pro odrážku.
Tlačítko Grafika Vybrat : otevře seznam dostupné grafiky (Galerie) nebo umožní vybrat soubor, který se použije jako značka seznamu.
Šířka a Výška: rozměry obrázku jako symbolu odrážky.
Zachovat poměr: při výběru položky se zachovává poměr výšky a šířky obrázku.
Zarovnání: typ zarovnání obrázku.
Na pravé straně karty se zobrazuje náhled provedených úprav.
Zvolíme-li Odkaz na obrázek v položce Číslo, je v dokumentu jen odkaz na obrázek, ten není do dokumentu vložen. Odrážka (=obrázek) se nezobrazí, je-li dokument otevřen na jiném počítači a dokud nejsou stejné soubory s grafikou ve stejných adresářích jako na PC, kde dokument vznikal; nezobrazí se ani na něm, pokud soubory s odkazovanou grafikou přesuneme jinam nebo do digitálního nebe.
Chceme-li vrátit výchozí hodnoty, klepneme na tlačítko Obnovit v pravém dolním rohu. Přejeme-li si používat po sobě jdoucí čísla bez ohledu na úroveň osnovy, vybereme položku Postupné číslování ve spodní části karty.
Průzkumník stylů (obrázek 21) se nachází na postranní liště. Zobrazí všechny atributy stylů (odstavcových a znakových) a veškeré přímé formátování přítomné v odstavci nebo slově, kde se nachází kurzor. Tyto údaje mohou být užitečné, když se snažíme zjistit, proč se některé formátování v dokumentu jeví jako nesprávné nebo nekonzistentní.
Obrázek 21: Příklad nástroje Průzkumník stylů
Některé funkce Průzkumníku stylů jsou zajímavé především pro pokročilé uživatele:
Průzkumník stylů může zobrazit jakákoli skrytá metadata RDF (Resource Description Framework, standard W3C) na pozici kurzoru spojená s textovými rozpětími, odstavci a záložkami. U anotovaných textových rozsahů může položka „Vnořený textový obsah“ zobrazit hranice vnořených textových rozsahů a polí metadat.
Pro anotovaný rozsah textu nebo pole metadat lze nastavit vlastní barevné stínování polí metadat pro vizualizaci kategorií metadat v editoru dokumentu. Pomocí Zobrazení > Stínování polí nebo Ctrl + F8 můžeme toto stínování polí vypnout nebo zapnout.
Další informace nalezneme v poznámkách k verzi LibreOffice 7.1 a 7.2 Community:
https://wiki.documentfoundation.org/ReleaseNotes/7.1#Style_inspector
https://wiki.documentfoundation.org/ReleaseNotes/7.2#RDF_metadata_in_Style_Inspector
https://wiki.documentfoundation.org/ReleaseNotes/7.2#Custom_color_metadata_field_shadings
